Kliknutím zvětšíte
29. září vyšel čtvrtý díl jeho komentářů.
Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 29. září 2010
Ani jsme nepotřebovali kalendář, prší, ochladilo se. Přišel podzim. I to snad bylo příčinou, že nám poprvé prohrála Sigma. Olomoučtí fotbalisté hráli v podzimní formě a myslím, že i opticky působili lépe než domácí. Ale tentokrát se jim postavil soupeř, který chtěl, zejména v druhém poločase, víc vyhrát. A když se k Teplicím přiklonilo trošku štěstí (tečovaná střela), zdolaly i dobře připravené Olomoučany. I takový bývá fotbal. Výsledek mě vyloženě nepřekvapil, ale přál jsem si alespoň remízu.
Zato ve fotbalově vyspělé Evropě se začínají dít věci a dogmata „dostávají za uši“. Uplynulé dva týdny to fotbalovým fandům i odborníkům dokázaly senzačními výsledky v ligových a pohárových soutěžích. Kdo z těch, co fandí a rozumějí fotbalu (a to mohou být úplně různé skupiny lidí!), by předpověděl výsledky hvězdných a „neporazitelných“ týmů: Cesena – AC Milán 2:0, FC Barcelona – Alicante 0:2, Bayern – Köln 0:0, Žilina – D. Streda 0:0, Bayern – Mainz 1:2, Arsenal – WBA 2:3, Levante – Real Madrid 0:0, FC Liverpool – Sunderland 2:2, Bolton – Manchester United 2:2, Chelsea – Newcastle 3:4. Bookmakeři museli mít vánoce! Tolik překvapivých a kombinace likvidujících výsledků se tady pěkně dlouho nesešlo.
Náhoda? Nebo snad důsledek logických příčin globalizace fotbalu? Co dnes rozhoduje o jistotě fotbalového výsledku 22 vybraných gladiátorů ve fotbalové aréně?
V minulém týdnu mne zaujal přetisk článku Johana Cruijffa, bývalého hráče a posléze i trenéra slavného klubu FC Barcelona. Cruijff popisuje dlouhodobě platnou sportovní filozofii budování tohoto gigantického klubu.
Zejména názor „i kádr velkých klubů by neměl být větší než 17 hráčů + 2 brankáři“ může být jedním z důvodů, proč hvězdy soustředěné do bohatých fotbalových stájí nejsou schopny porážet opakovaně „bezejmenné“. Stále totiž platí, že kluby, které skoupí ve vidině dlouhodobé výjimečnosti všechny největší hvězdy a talenty, stejně mohou postavit jen jedenáct vyvolených. A když talent delší dobu nehraje, chřadne. A méně talentovaný s pravidelnou praxí jej přeskočí.
A tady se již dostáváme i do našich skromných poměrů. Vždyť není důležité, zda vítěz ligy má rozpočet v milionech eur nebo korun. Mezi svými přímými teritoriálními soky přece vyhrál… Nebo snad letošní ročník Gambrinus ligy o tom nehovoří jasně?
Jen se podívejte do základního kádru Plzně, kolik tam najdete bývalých sparťanů „odejitých“ pro přebytečnost. A tady chci zdůraznit další myšlenku slavného Nizozemce. Základem dlouhodobé úspěšnosti je systematická práce s mládeží a především vštěpování jednotného herního stylu ve všech klubových mužstvech počínaje mládeží. Zde se nabízí malé místní srovnání, vždyť Sigma v letošní sezoně sklízí plody své dlouhodobé práce s mládeží a nejeden fotbalový odborník o ní již léta hovoří jako o absolutní špičce v ČR.
O tom v Deníku JK byla zmínka. Stejně jako je mnoho 25 hvězd v kádru velikánů (Real Madrid, Chelsea, AC Milán, Bayern Mnichov), je příliš i nákup 11 hráčů do Slavie Praha po získání druhého titulu v létě 2009. Stejně špatný je také prodej tří opor Baníku Ostrava, který se pracně kvalifikoval z ČR do Evropské ligy. Tady jsme u „jádra pudla“.
Co že nám to říkají před sezonou milionoví „srdcaři“ našeho klubového fotbalu s majoritním balíkem akcií? „Chceme být úspěšní a možná i nejlepší, ale všechno je na prodej – záleží na ceně.“
Věta „všechno je na prodej“ je nebezpečná fotbalu a je v přímém rozporu s myšlenkou vybudování silného evropského klubu, který si v soutěžích UEFA vydělá na živobytí.
Stačí se jen na chvilku ještě jednou vrátit na začátek dnešního komentáře. I přes obrovské investice do hráčů a jejich podmínek nejsou schopny velké kluby s jistotou garantovat svou úspěšnost. Podívejme se na letošní start Lyonu ve francouzské lize nebo na gólově impotentní Real Madrid se slavným Mourinhem.
Člověk je jen člověk, se svou tělesnou schránkou, zranitelnou duší, opotřebovatelností i rekonvalescencí po zranění. To žádný talent nepřebije. Fernando Torrés, hvězda první velikosti, budiž toho jedním důkazem, Michal Ordoš v českých podmínkách budiž druhým. Stačil jeden nedoléčený natržený břišní sval a všechno je jinak…
A my bychom chtěli, aby fotbalový funkcionář takhle přemýšlel. Jenže to je jako zakazovat manželce nakupovat hadříky v luxusním obchodě, zvláště když jí svěříte svou výplatu, že pánové! Vypadá to, že páni bookmakeři mohou ještě dlouho vydělávat!!!
Kdo viděl starý český film U nás v Kocourkově, musí uznat, že odkaz neseme dál věrni tradici. Neumím jinak nazvat situaci ve fotbalovém hnutí – úsměšky u nestranných pozorovatelů, adrenalin členů národa fotbalového, sdružení občanského, a ohrožení důvěry produktu „fotbal“.
Poslyšte příběh posledního týdne. Podmínkou kandidatury do fotbalové vlády je členství v občanském sdružení. To znamená, že jste registrovaným hráčem, rozhodčím, delegátem apod. Před valnou hromadou v roce 2005 tu povinnost splnili všichni, včetně pánů Mokrého, Vacka i Košťála, budoucích vládců. A po svém zvolení bačovali, jako by jim celý fotbal patřil, až si vysloužili a přidělili přezdívky Ministr financí (Vacek) či Frontman (Košťál). Pavel Mokrý se stal dokonce prezidentem! Co všechno stihli, již popsala česká média.
Bylo toho moc? Samozřejmě. Audit, který si nová fotbalová vláda pořídila, o tom píše na 360 stranách. Škoda je vyčíslena a odpovědnost vyplývala z funkcí. Leč prase marně čeká na svého řezníka…
A to i přesto, že v komuniké disciplinární komise z 23. 9. 2010 (zveřejněno na oficiálním webu fotbalového svazu), je napsáno: „Zejména Pavel Mokrý jako předseda a generální ředitel a Vlastimil Košťál jako první místopředseda měli na výše uvedených nálezech auditu významný podíl.“ Komise však konstatuje, že tito pánové nejsou členy ČMFS. Tím pádem nemohou být trestáni.
Ano, před sportovní soud je možné hnát pouze členy stáda svého. To, že „nefotbalisté“ dělali fotbal jen z lásky k penězům (Košťál s Vackem) a po svém nezvolení v roce 2009 již neplatí „zbytečně“ členské příspěvky ve svých mateřských klubech, je vcelku pochopitelné.
Ale nečlen Mokrý?! Pro své podřízené v profesionálních soutěžích vydává ČMFS závazný rozpis a přesně stanovuje odpovědnost konkrétních osob při dopadech do fotbalového hnutí. Na straně 93 rozpisu u klubu FC Zbrojovka Brno se tak můžeme přečíst, že Ing. Pavel Mokrý je generálním ředitelem klubu i se všemi kontaktními údaji.
A aby toho nebylo snad málo, tak v přestupním řádu je uvedeno, že na každém přestupním lístku fotbalisty musejí být uvedeni dva funkcionáři klubu. I na nich je jméno bývalého předsedy ČMFS nejednou zapsáno. Mimo jiné je Mokrý podepsán i pod výpovědí jednomu z profesionálních hráčů klubu z března letošního roku (Zbyněk Pospěch).
A nyní pozor – v případě, že by nebyl členem klubu v rámci ČMFS, za který oficiálně jedná, musí být zpochybněna i „hodnota“ jeho statutárního podpisu se všemi právními a ekonomickými důsledky. Stanovy ve spojení s disciplinárním řádem totiž jednoznačně vymezují osoby, které jsou pod jurisdikcí ČMFS. Jsou to zejména osoby uváděné členskými kluby vůči ČMFS.
Zakončím tedy parafrází výroku z jiného českého filmu: „Jestli oni soudruzi z NDR neudělali zase někde chybu?!“
Jiří Kubíček
Autor byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
