Osobnost Deníku
Přečíst článek >

26. ledna vyšel již 22. díl jeho komentářů.

Zajímá vás další? Aktuální najdete vždy ve středečním tištěném vydání Olomouckého deníku, o týden později pak na našem webu.

Deník Jiřího Kubíčka, vyšlo v tisku ve středu 26. ledna

Boj o Sazku a ČSTV vrcholí aneb co je třeba vědět než zhasnou v tělocvičnách

V listopadu 2010 se problém financování sportu objevil v mém komentáři poprvé. Zasloužili se o něj svým prohlášením o velkých klucích a jejich platech ministři Dobeš a Kalousek. A pak to všechno vzalo rychlý spád. Rozpoutala se válka „chudých“ i bohatých miliardářů o Sazku.

A protože ta se „narodila“ ve stejném roce jako já (1956) a docela slušně pomáhala českým sportovcům, zaslouží si pozornost i dnes. Ne však jako válečné pole oligarchů, ale pro pohled těch, kteří stojí v „podhradí“ pánů nad sportem a jako obvykle to všechno odnesou a schytají…

Aniž jsem byl po dlouhých třicet let ovlivněn problémem ČSTV, spíše jsem zažíval „postižení“ jednooborové – fotbalové – pár lidí, které ve prospěch sportu „pro všechny“ znám a jejich názor také.

Pojďte si vyslechnout názory funkcionářů z opačné strany než těch z titulků deníků o mafiánech, čistých a špinavých zdrojích k ovládnutí loterijního gigantu či definitivních koncích odpovědných manažerů. Pojďte přemýšlet, zda za slovy o zavinění a nutnosti změny není také snaha urvat si něco pro sebe.

Do kůže mnoha funkcionářů ČSTV byla vypálena nepříjemná hesla. „Pohrobci Himla“ nebo „Skanzen socialismu“. Slova zazněla v době zdůvodnění, proč letos ministerstvo financí pošle svou podporu sportu přímo svazům, a ne prostřednictvím střešní organizace ČSTV.

A protože Olomoucký deník je regionální čtivo, pokusím se dodat i informace o skutečném stavu a dopadech do našeho regionu.

Pro pochopení problematiky neuškodí malá instruktáž. ČSTV je dobrovolným sdružením českých sportovních svazů (72) a tělovýchovných jednot a klubů (9400) s obrovskou základnou okolo 1,6 milionu členů.

Po revoluci (1989) a rozdělení republiky i ČSTV (1993) se změnila také vlastnická struktura Sazky, která se přeměnila na akciovou společnost, jejímiž vlastníky-akcionáři se staly a dosud jimi jsou ČSTV (68%), Sokol (13,5%), Česká asociace Sport pro všechny (bývalé ZRTV, 5,5%), Autoklub (4%,) Sdružení sportovních svazů (bývalý Svazarm, 3,5%), Český olympijský výbor (2%), Střelecký svaz (1,5%), Asociace TJ a klubů (1%) a Orel (0,9%).

ČSTV i přesto, že je jen dobrovolným občanským sdružením, má velký majetek (střediska Špindlerův Mlýn, Harrachov, Zadov, Pec pod Sněžkou, Brandýs, Nymburk, Podolí, hotel Coubertin nebo vydavatelství Olympia) i svá pevná pravidla řízení. Valná hromada jako nejvyšší orgán spolku rozhoduje dvoukomorově – komora svazů (72) a komora regionů (87). Bez souhlasu obou komor nelze přijmout rozhodnutí, a tedy ani měnit stanovy.

V řinčení zbraní zaniká logický důvod dnešních potíží financování sportu. Za libými slovy o nutnosti očisty se skrývají budoucí choutky, nejen ze stínu vystouplých boháčů, ale i vlivných funkcionářů čekajících na kořist s názvem „Majetek zn. Levně“ po očekávaném rozpadu kolosu ČSTV.

Co však tento stav přináší sportovcům? Je pravdou, že si někteří funkcionáři tzv. mastí kapsu? A co bafuňáři v regionech? Než si uděláte svůj názor, pojďte si zavzpomínat na skutečnosti zaprášené a zapomenuté.

Celé to začalo zlaté Nagano v roce 1998. Euforie hokejového vítězství přinesla slib pro pořádání MS v hokeji 2003 v Česku. Podmínkou však měla být nová hala v Praze. A tu jsme nestihli postavit. Proto se narychlo rozhodlo o změně místa pro MS 2003 – Finsko. A teprve pak v roce 2004 u nás.

Pro garanci akce přispěchala – avšak jen se sliby – i Špidlova vláda. Když všichni akcionáři, tedy nejen ČSTV, schvalovali výstavbu „Národního divadla sportu“ – Sazka arény, jeden ze základních slibů zněl: splácet úvěr se bude z nových výherních videoterminálů, na které bude mít Sazka v ČR monopol! (Dnes jej ovšem díky české legislativě provozuje 45 firem!)

Následně však vláda odmítla vzít garanci za šestimiliardový úvěr a investor si začal draze půjčovat prostřednictvím nákladné (re)emise dluhopisů.
Původní cena arény rostla rychle jako houby po dešti. V megalomanském nadšení si každý přidával své, například atleti chtěli do haly umístit běžecký ovál.

řed rokem, v prosinci 2009, na besedě u kulatého stolu v ČT, za účasti tehdejšího ministra financí Janoty a generálního ředitele Hušáka, bylo sděleno národu, že zadluženost arény byla 17,5 miliardy Kč se splatností do roku 2021. Ke dni pořadu činila dlužná částka asi 11 miliard, to znamená, že ještě nejsou splaceny ani úroky (cena díla činila 7,6 miliardy).

Pravidelná roční splátka úvěrů z výtěžku Sazky tak znamenala odliv zhruba jedné miliardy korun pro sport. Další ranou sportovcům byl úbytek 22% (dnes 20%) z výtěžku Sazky po zavedení odvodu DPH bez možnosti odpočtu na služby poskytované Sazkou od roku 2005.
Teprve v roce 2008 tuto ztrátu nahradilo tzv. „kalouskovné“ ve výši 300 milionů (letos tedy 270) z kapitoly ministerstva financí. Rozdíl v dofinancování za ty tři roky byl odborníky v roce 2009 vyhodnocen na částku 700 milionů.

A aby toho nebylo málo, „díky“ prázdné státní kase umřel před rokem i medvěd k porcování. Vždyť každý z poslanců má někoho známého ve sportovním prostředí, a tak se nemálo „zdrojů medvědích“ proinvestovalo právě v občanských sdruženích blízkých poslancům parlamentu.

Příliš mnoho ran na jeden chudý český sport. Vždyť v podpoře státu sportovcům patříme až na samý chvost Evropy a bez jednotné koncepce financování ze zdrojů státu může být jen hůř.

Se znalostí věci mě proto zaráží tato věta pronesená ministrem financí: „Když to řeknu s nadsázkou, snahou je, aby peníze z kapitoly Všeobecné pokladní správy chodily na malé kluky, a ne na velké kluky…“

Při početnosti českých ministerstev a platech v nich trochu silná slova. Pojďme si tedy ty „velké“ kluky personifikovat a posoudit, zda má vyřčené reálný základ, či je jen další kouřovou clonou pro „nové pikle“ s majetkem a penězi či řešení osobních sporů…

Regionální fakta o velkých klucích to potvrzují. Krajské sdružení v Olomouci zaměstnává jednu osobu zhruba za 20 tisíc korun měsíčně.

Regionální sdružení, páté největší v ČR, které vytváří servis pro 32 tisíc členů a 190 jednot a klubů, má zaměstnance tři, zhruba stejně honorované (jednoho musí kvůli situaci propustit a již zrušilo odběr tisku!).

Jen pro srovnání připomínám, že o Prahu (500 klubů a jednot se 140 tisíci členů a 36 svazy) se stará sedm profesionálních pracovníků a čtyři vrátní! Celé ČSTV na Strahově má 22 zaměstnanců pro 1,6 milionu členů…

Ale pozor! Peníze, které půjdou přímo do svazu fotbalu, budou sloužit mimo jiné jeho 80 zaměstnancům s daleko větším měsíčním průměrem než v uvedených sdruženích!

I přesto, že ČSTV sdružuje zmíněných 72 svazů (plus 23 tzv. přidružených), k přerozdělení 270 milionů od státu jich bylo přizváno jen dvanáct…
Zveřejněná čísla zarazila. ČSTV, ač zastupuje cca přes 9 tisíc TJ/SK, nejenže nebyl přizván, ale také „pro ně“ nedostal nic. ČOS-Sokol, který má něco málo přes tisíc TJ, dostal příděl 30 mil. Kč (tam patrně asi nejsou žádní „bafíci“?!).

Naopak fotbal dostal k loňské částce 25 milionů přidáno 37,5 milionu. Dostal se tak ke zdrojům jako před začátkem finančního úhoru v roce 2005. To vyvolává spekulace.

Je to politická úlitba mocnému svazu, nebo se obrátí gard pomoci a fotbal díky celoplošnému rozložení v regionech pomůže tímto manévrem udržet i regionální sdružení ČSTV, která pro něj doposud vytvářela servis? Čas a valná hromada fotbalu možná ukáže…

V červnu 2011 se v Olomouci uskuteční pod záštitou ministerstva školství a Českého olympijského výboru dětská sportovní olympiáda s účastí 4200 účastníků ve 20 sportech. Celá tíha organizace a zajištění bude ležet na dobrovolných funkcionářích a odměnou jim budou zářící dětské oči.

V každé vesnici nebo městě se díky rovnoměrné podpoře z regionálních sdružení dostávalo přilepšení na energie zajišťující teplo a světlo v tělocvičnách a halách. Rozhodnutím obejít ČSTV a preferovat jen některé svazy se vytváří situace, že pokud si lidé sami nezaplatí provoz zařízení, reakcí budou jejich zavřené dveře.

A tak mě napadá, že až ti „velcí kluci“ zejména v regionech umřou, kdo těm odpovědným, co dnes rozhodují a dělí Sazku, bude odemykat sportoviště a sport zajišťovat?

Postřeh týdne

Od počátku, kdy jsem začal pracovat ve fotbalovém klubu Sigmy, mně byla zkušenějšími kolegy vštěpována filozofie společného řízení klubu bez možnosti jeho ovládnutí jedinci. Vstup statutárního města do Sigmy tuto linii jen potvrdil a klub se stal zářnou výjimkou mezi ligovou šestnáctkou.

Po mém zvolení do fotbalové vlády (1993) a potřebném „otrkání“ jsem naši filozofii začal prosazovat i v Praze. Moje myšlenky o „kolektivizaci ligy“ mě přivedly do sporu zejména s byznysmeny Košťálem a Vackem.

Tito pánové pak manévrem s předsedou Mokrým ovládli svaz a mě prohlásili za škůdce. Vlna hněvu mířila nejen na mou hlavu, ale i na Sigmu. Dávno je mi jasné, že nás od sestupu v sezoně 2006/2007 zachránil jen zázrak…

Už tehdy jsem od svých kolegů slýchal, že škodím klubu, když se neohroženě stavím proti přesile v Praze. Já ale jen důsledně naplňoval to, co jsem se naučil v klubu.

Dnes se v Praze odvíjí další souboj – o miliardy. A v čelo jednoho z šiků se postavil opět „Sigmák“ – dnešní předseda představenstva Ing. Josef Lébr.

Svými kroky i výroky o Sazce a jejím generálním řediteli Hušákovi (jistě v bohulibém úmyslu) ukazuje nejen sílu svou a svých možností, ale i strategický zájem, který nejednou pojmenoval – zájem o televizní práva fotbalu (ligy i reprezentace), dnes svěřená do rukou jedné z dceřiných společností Sazky.

Myslím, že souboj o peníze do sportu, souboj o Sazku, perspektiva nové asociace vytvářené Kalouskem a Kaderkou nejsou jednoznačné a přehledné.

Generální ředitel Sazky není jen tak někdo. Má nepochybně stále velký vliv. Stačí zavzpomínat nebo otevřít denní tisk. Byl rozhodujícím činitelem ve volbě předsedy Haška. Jeho člověk, dnes ředitel Sazka (O2) arény JUDr. Golda je mocným předsedou disciplinární komise ČMFS.

A tak přemýšlím, jestli také dnes ti zkušenější kolegové v klubu zvedají varovně prst, zvláště když nepříjemná kauza Sigmy u disciplinární komise a policie ještě nebyla uložena do sarkofágu jak vyhořelé palivo z jaderné elektrárny…

Světla ramp jsou příjemná, ale pouze pro ty, co sklízejí slávu a obdiv, pro ostatní většinou bývají nepříjemným rentgenem…

Jiří Kubíček
Autor je bývalým dlouholetým fotbalovým funkcionářem.