Jak to začalo? V okolí mu chybělo kvalitní holičství a nechtělo se mu dojíždět do Olomouce. Udělal si kurz a začal stříhat kamarády v kabině na hřišti. Podle vlastních slov dokonale propojil byznys se zábavou a potvrdil si, že fotbal a holič jde dohromady.
Kde se vzala myšlenka otevřít si vlastní barber shop v Uničově?
Od roku 2011 jsem studoval v Brně. V té době byl u nás největší boom barber shopů a obzvláště pak v Praze a v Brně. Tam jsem k tomu poprvé přičichl jako zákazník a chytlo mě to. Když jsem se rozhodl vrátit do Újezda, i kvůli fotbalu, tak jsem musel k holičům jezdit do Olomouce a chyběla mi taková služba tady v okolí, tak jsem si řekl, že když do toho nepůjdu já, tak asi nikdo.
To bylo docela odvážné rozhodnutí, když nejste z oboru.
Asi ano. Jako první jsem si udělal kurz a začal stříhat v Újezdě na hřišti ve fotbalové šatně. To byly pěkné symbolické začátky, na které rád zavzpomínám. Celkově se lidé divili, že zrovna já stříhám, ale potěšilo je to, protože takovou službu tady rádi uvítali.
Vašimi prvními zákazníky byli spoluhráči?
Dá se říct, že ano, zpočátku jsem to však pořádně nikde neventiloval. První se to náhodou dozvěděl náš klubový sekretář. Potom hned začali chodit další kamarádi z týmu. A jelikož reference jsou nejlepší reklama, rozneslo se to dál. Nyní ke mně chodí i třeba kluci, co hrají vyšší soutěže a musím uznat, že minimálně padesát procent klientely tvoří fotbalisté.
Čím si to vysvětlujete?
Fotbalisté na svůj vzhled dbají. I když bych to nechtěl paušalizovat, že každý fotbalista musí být vystajlovaný a ještě k tomu třeba do nějakého extravagantního stylu.
Nezačíná to být trošku trend, že z mladých fotbalistů jsou holiči? Znám další dva z okolí, kteří to tak mají.
Asi narážíte na Parise Purzitidise, který hrál za Uničov a teď patří mezi top barbery v republice. Jeho kariéra je určitě inspirativní. A potom Marek Mauler, který hraje za Paseku. S tím jsem dokonce byl v kontaktu a měl původně pracovat se mnou v salónu, ale nakonec to nedopadlo. Ale není to jenom tady v okolí. Když jsem byl v Praze na kurzu, tak z šesti kluků jsem tam byli tři fotbalisti, ti další dva kluci hráli dokonce nějaké vyšší soutěže, tuším, že divizi.
Na Ronalda, prosím
Má tedy holičství a fotbal něco společného?
Musíte neustále trénovat a zlepšovat se. Stejně jak se vyvíjí fotbal, tak se vyvíjí i holičství. To, co bylo in v osmdesátkách, devadesátkách už teď není. Stačí se podívat na Jágra. Kdyby měl člověk dneska na hlavě vpředu byznys, vzadu party jako on, tak by byl šílenec. Zároveň musíte mít nějaké vizuální vidění a přesnost. To všechno využijete i při fotbale. Jinak celkově, když sleduju top světové hráče, tak většina má svého dvorního barbera. Někteří jsou schopni za nimi i jednou týdně létat přes půl Evropy. Zatím se mi ale nestalo, že by někdo přišel a řekl, že to chce třeba na Ronalda.
Tato služba pochází z Anglie, kde má velkou tradici, jak je na tom ve srovnání s ní Česká republika?
To řemeslo tady na konci devatenáctého století a později za první republiky bylo, ale s příchodem socialismu byli chlapi nahnáni do polí a továren, a tak službu převzali kadeřnice. Vrací se to až v posledních letech. V Anglii fungují holičství třeba dvě stě let a pánové jsou tím pádem zvyklí do těchto salónů chodit. Ono to totiž není jen o tom jít se ostříhat.
Jak to myslíte?
Je to spíše zážitek, životní styl, relax. Je to o tom, že si vyhradí čas a budou mít tu hodinku klidu pro sebe, prostor promyslet si něco, uspořádat myšlenky nebo si pokecat. Mým úkolem je jim tento čas co nejvíce zpříjemnit.
Zákazníkovi klidně pustím Sigmu
Když se zastavím u fotbalu, tak jste hráč, trenér funkcionář. Co jste nejvíc?
Jsem taková fotbalová holka pro všechno. Cítím se pořád nejvíc jako hráč. Ale měl jsem několik zranění a bylo období, kdy jsem delší dobu nehrál. Pořád jsem se ale snažil klubu pomoc. Začalo to na dobrovolnické bázi, čímž jsem si vynahrazoval absenci na hřišti a následně jsem byl zvolen do výboru. Takže se starám o to, aby bylo před zápasem vše nachystané, lajnuju hřiště a podobně. Dále jsem aktivní ohledně dotací a přestupů. Tím, že ke mně chodí hodně fotbalistů, tak mám povědomí, jaká je fotbalová situace v regionu, což mi jako činovníkovi klubu logicky pomáhá. No a další funkce už se přirozeně nabalovaly.
Povídejte.
Hrozilo, že kvůli absenci trenéra v Újezdě skončí mládež, což bych bral jako velkou prohru, tak jsem začal trénovat dřív, než jsem měl v plánu. Snažím se u nás celkově mládež pozvednout a mám ji na starost. Povedlo se nám v loňském roce založit tým dorostu, kde jsem asistent trenéra. Čerstvě jsem byl zvolen i koučem mužů společně s kolegou z dorostu.
Teď je fotbalový svět zastavený. Dokážete si představit, jak to budete zvládat, až se věci po covidu vrátí do normálu?
Bude to zajímavé, asi to bude trochu oříšek, ale nějakou představu mám. Tréninky mám nastavené a podle toho si můžu naplánovat stříhání. Ale jinak moc volného času pro sebe zpočátku nevidím. Když nebudu v barber shopu, tak se budu převážně věnovat fotbalu. Navíc se chci dál vzdělávat okolo stříhání, dále bych si ještě chtěl udělat vyšší trenérskou licenci než céčko, které mám, ale i vinou koronaviru mi to vloni nevyšlo.
V čem bude váš barber shop jedinečný?
Každý do toho chce vtisknout vlastní tvář. Chtěl jsem původně nějaké fotbalové prvky promítnout do názvu či interiéru, ale úplně se mi to nehodilo do koncepce. Naopak by to asi vypadalo kýčovitě. Spíš jsem vsadil na klasický elegantní design. Co se týče služeb, tak se snažím ke každému přistupovat individuálně. Když řeknu specifický příklad, tak jsem u sebe měl kamaráda, který fandí Sigmě Olomouc a ta zrovna hrála. Takže jsem mu na notebooku pustil zápas a já jsem ho u toho stříhal, čímž to měl hned příjemnější.
