Proč byly poločasy pohárového zápasu s Táborskem tak rozdílné?
Nevím, co na to říct. Dostali jsme dva góly ze třech akcí soupeře. Měl tam šanci Zahry nebo já jsem mohl nahrávat pod sebe a střílel jsem. To jsou šance, které bychom měli proměňovat. Měli jsme čtyři nebo pět a nedali jsme žádnou. Tím se rozhodla první půle.
Zlepšili jste se kolem šedesáté minuty. Co se stalo?
Nakopl nás Míša Reichl, musím ho pochválit. Chytil penaltu a to nás nakoplo. Červená a penalta jsou dva tresty, bavil jsem se o tom s rozhodčím, nevím. Řekl, že červená byla jasná. Druhý poločas jsme zvládli dobře, bylo tam několik šancí, akorát to tam nespadlo. Bylo to nahoru dolů, těžko se to hodnotí.
Povzbudí vás aspoň trochu vstřelená branka?
Jsem rád, že jsem dal ten gól. Ale jsem smutný, že jsem klukům víc nepomohl. Mohl jsem dát třeba ještě jeden. Jsem rád za gól, ale vyměnil bych ho za remízu, abychom se dostali do prodloužení, nebo za výhru.
Utkání jste musel odpracovat na hrotu bez střídání. Jak moc to bylo náročné?
Není to sranda, je to druhý zápas v krátké době. Ale fyzicky jsem se cítil dobře, křeče jsem neměl. Myslím, že jsem to odmakal. Nechal jsem tam úplně všechno. Škoda, že se to neprojevilo na výsledku.
Táborsko jste i v deseti hráčích dokázali hodně zatlačit. Na takovém nasazení se asi dá stavět?
Určitě nevěšíme hlavu, ve druhé lize jsme ještě neprohráli a můžeme se na ni víc soustředit. Jedeme do Varnsdorfu a nemyslím, že by nás to mělo nějak psychicky potopit. Od výhry s Českými Budějovicemi a od výkonu ve druhém poločase poháru se naopak můžeme odrazit.
Jak prestižní je pro vás pohárová soutěž?
Mrzí nás to, každé herní vytížení je lepší než trénink. Ale můžeme se víc zaměřit na ligu. Tam si myslím, že jsme na dobré cestě. Věřím tomu, že v tom budeme pokračovat.
