Na Andrově stadionu dostal porci patnácti minut poté, co vystřídal plzeňskou jedenáctigólovou zbraň Michaela Krmenčíka.

Tomáš Chorý se rval a dokázal vyhrávat náročné souboje.

„Popravdě mě Choras docela naštval. Uhrál snad tři nebo čtyři tak těžké balony, které tady neuhrával,“ komentoval s úsměvem bývalý kouč dvaadvacetiletého hráče Jílek.

Nakonec se vytáhlý forvard zapsal i do statistik. Nikoliv jak by si přál gólově, ale žlutou kartou.

Co se v této situaci přesně přihodilo?
Vzájemně jsme se žďuchali ve vápně Plzně. Jenže já jsem prostě nejvyšší, tak jsem to zase schytal (úsměv). Uroš (Radakovič, pozn. red.) do mě naběhl, já zůstal stát, kdežto on spadl. Tak jsem dostal žlutou kartu. K tomu nemám co říct.

Jak celkově hodnotíte emotivní návrat na Hanou?
Myslím si, že bod je po průběhu zápasu spravedlivý pro oba. Hrálo se nahoru dolů. Olomouc v určitých pasážích zápasu držela více míč, snažili se hrát kombinačně. My jsme bohužel měli hodně ztrát. Je to těžké hodnotit, ještě si to rozebereme.

Měl jsem až moc prostoru

Co se vám honilo hlavou, když jste jako host vbíhal na trávník, kde jste byl dlouhé roky doma?
Mám z toho takové smíšené pocity. Když jsem přišel na hřiště, tak někdo tleskal, jiní lidé zase pískali. Nicméně jsem to nějak moc nevnímal, protože pro mě bylo hlavní se soustředit na svůj vlastní výkon. Pár míčů jsem udržel, něco se naopak nepovedlo. Škoda. Mohl jsem z toho vytěžit více, ale neměl jsem tolik času.

Vy osobně byste ale měl být spokojený, ne? Olomouc, kde jste působil, má bod, Plzeň, kde jste nyní, také…
Možná ano (úsměv). Momentálně jsem ale hráč Plzně, a tak jsem samozřejmě chtěl tři body pro náš tým.

Hrál jste proti starým známým. Bylo to v osobních soubojích znát?
Možná ano, ale přišlo mi, že jsem tam někdy měl až moc prostoru, protože nebyl problém si míč přebrat, otočit se s ním a rázem udělat pár kroků. Přišlo mi, že jsem pak nebyl tolik střežený jako Michael Krmenčík.

Neptal se vás trenér Vrba, jak vyzrát na Sigmu?
To vám tady říkat nebudu (úsměv). Možná pár poznatků k jednotlivým hráčům jsem měl, ale to je tak všechno.

Vždy budu vzpomínat v dobrém

Bavili jste se před zápasem o tom, kolik minut dostanete?
Konkrétně jsme se nebavili, to jen vyplynulo z průběhu zápasu. Jsem rád, že jsem od pana Vrby dostal důvěru.

Už částečně víme, jaká je Plzeň s Tomášem Chorým. Jaká bude v další části sezony Olomouc bez něho?
To nevím (úsměv). Na to se zeptejte Jakuba Řezníčka nebo pana trenéra Jílka. Myslím si, že se jim bude dařit, a samozřejmě Olomouci přeju všechno nejlepší. Vždy na ni budu vzpomínat v dobrém.

Takže značka ideál po konci sezony je první Plzeň, druhá Olomouc, ne?
Pro mě to je hezké tak, jak to je teď (úsměv).

Autor: Tomáš Macák