„Ale zase hrát bude,“ věří mu trenér Zdeněk Psotka.

Pavle, váš kamarád Michal Ordoš už se rozstřílel a vy pořád nic. Kdy to začne zase padat do branky vám?
Pořád čekám na nějaký gól, třeba na nějakou šmudlu. Konec sezony se blíží a chtěl bych mančaftu zase nějakým gólem přispět.

Jak jste na tom se sebevědomím, které je pro střelce důležité?
Nic moc. Útočník může hrát dobře, ale vždycky bude posuzován podle toho, kolik dal gólů. Já jsem dal jeden, a to ještě v poháru, to rozhodně není nic světoborného. Mančaftu nepomáhám tolik, jak bych chtěl, což na sebevědomí nepřidá.

V posledních zápasech jste šel do hry pouze z lavičky. Jak vnímáte tuto svou roli? Vyhovuje vám, že obránci jsou už unavenější?
Je to i podle vývoje zápasu. Když třeba vedeme, tak je to pro mě určitě snazší naskočit do zápasu. Ale když se to dobře nevyvíjí, tak je to složitější, třeba teď v Jablonci jsme byli pod tlakem, dostali jsme druhý gól a museli jsme se zvednout, což pro mě jako střídajícího hráče určitě nebylo jednoduché, i když jsme to nakonec zvládli.

Co čekat od zápasu se Slováckem?
Doma do každého zápasu jdeme s tím, že chceme soupeři vtisknout naši kombinační hru a přehrát ho.

Vyzdvihl byste někoho z obranné řady soupeře?
Osobně znám Radka Mezlíka, který je vynikajícím hráčem. I když je v lize prvním rokem, tak už ji měl podle mě hrát dávno a je to jen škoda několika ligových mančaftů, že si ho nevzali dřív.