Prý ho nabídka na sepsání vlastní autobiografie nesmírně překvapila. Vždyť prý byl jen průměrný kluk, který začínal od nuly.

Průměrným brankářem ale dvaačtyřicetiletý Vaniak rozhodně nebyl. Zachytal si za reprezentaci, se Slavií získal český titul a vyzkoušel si i Ligu mistrů. O tom, že velkou stopu zanechal i v Olomouci, svědčí fakt, že spolu s ním se do čerstvě vydaného díla podepisoval trenér Karel Brückner a na druhé straně stolu, v roli žadatelů o autogram, byly takové osobnosti jako někdejší manažer Sigmy Jiří Kubíček nebo trenér Roman Pivarník.

Sigma nechtěla důchodce

Martin Vaniak umí ukázat radost.„Když se chci o sobě něco dozvědět, tak řeknu Kubíčkovi," žertoval na autogramiádě Martina Vaniaka trenér Karel Brückner. To, když se někdejší olomoucký manažer jal vzpomínat, jak Vaniak do Olomouce na začátku devadesátých let přišel, jak se do ní posléze z Drnovic vracel. A jak se málem vrátil i podruhé. Jenže Sigma tenkrát „sedmatřicetiletého důchodce" nechtěla…

„V té knížce je to všechno," ujistil Jiří Kubíček.

„Martin měl v Olomouci tři etapy.  Za tu první může exemplárně pouze jeden velký muž, a to je Jirka Vít. To jsme tenkrát vyhráli v poháru 6:0 v Hodoníně, já jsem na ten zápas shodou okolností nemohl. Po tom zápase mi Jirka řekl, že by stálo za to, jet se na něj podívat. Tehdy jsme měli domluveného Jusku z Pardubic, Karel Brückner se ale nakonec rozhodl pro Martina. Prý je mladý, bude mu aspoň nosit tašku a nebude dělat bordel," tvrdí Kubíček.

Pravda, nebo přibarvená historka? Fakt je jeden.

„Jedničkou byl tehdy Luboš Přibyl, a tak jsme potřebovali spíš toho nosiče vody. Pak se nám ale nepovedl úvod ligy a asi v sedmém kole se postavil na Tehelném poli v Bratislavě do branky Vaniak a my tam uhráli 0:0. Luboš Přibyl musel nakonec v roce 1994 odejít, protože z něj byla dvojka," řekl Kubíček.

Martin Vaniak diriguje spoluhráče.„V roce 1997 Martin nechtěl podepsat novou smlouvu a nakonec odešel do Drnovic. Po čtyřech letech jsme ho chtěli zpátky. Koupili jsme mu pozemek a postavil se mu dům. Ale ten se musel nakonec celý předělávat a my jsme platili šílený nájem v bytě, kde zatím s rodinou bydlel. Zaplať pánbůh, protože se z něj stal reprezentační gólman," pochvaloval si Kubíček.

Zato poslední část jeho vyprávění už z jeho pohledu tak veselá nebyla, byť dnes už ji bere s nadhledem.

„Třetí etapa byla, když se vracel ze zahraničí. Trénoval s naším béčkem, ale my jsme nechtěli vzít do branky sedmatřicetiletého důchodce. Nakonec šel do Mostu, pak přestoupil do Slavie a tam udělal nejslavnější éru. Tenkrát jsme udělali chybu, ale už byl pryč," uzavřel Kubíček.