„Tahle byla moje teprve druhá v životě. První jsem dostal asi před dvěma roky v Jablonci,“ říká třicetiletý středopolař, kterého poslal rozhodčí Kovařík v 73. minutě důležitého zápasu na Slovácku předčasně ze hřiště.

Sigma na Rossiho návrat z marodky čekala jako na smilování, čemuž se nelze divit. Další hráč podobného ražení, který umí skvěle bránit, ale také konstruktivně rozehrát akci, jí chybí.

Pro zranění achilovky nemohl Brazilec měsíc trénovat. Začal až týden před sobotním utkáním, přesto patřil k nejlepším borcům v modrém dresu. Čistil střed hřiště, vyhrával souboje.

„Nebylo to úplně špatné. Aspoň myslím,“ říkal, přestože nedohrál.

Jak se to z vašeho pohledu seběhlo, že jste musel předčasně ze hřiště?
První žlutou kartu jsem dostal za faul, který podle mě vůbec nebyl. Byl to normální souboj o míč uprostřed hřiště. Slovácko hrálo od začátku jen dlouhé míče. Snažili se je prodlužovat hlavou a tak se dostávat dopředu. Od první minuty ale také simulovali. To byl důvod, proč jsem dostal první žlutou kartu.

Tým v deseti a já v šatně

A druhá žlutá?
Vůbec jsem toho hráče neviděl, nevěděl jsem o něm. Nechtěl jsem ani ten míč odpálit, chtěl jsem si jej vzít pro sebe. Když tam naběhl, tak jsem také spadl, protože byl velmi rychlý a já to vůbec nečekal. Nikdo ze spoluhráčů mi ani nezavolal.

Tušil jste po tom faulu hned, že to bude druhá karta a tím pádem i vyloučení?
Ne, to vůbec. Hráč soupeře ležel na zemi, rozhodčí přišel, ale nic neříkal. Já jsem mu jen řekl, že jsem ho neviděl. A on mi pak dal červenou kartu. Nemohl jsem nic dělat. Prostě se to stalo.

Sledoval jste pak zbytek zápasu?
Neměli jsme v kabině televizi, takže jsem zbytek zápasu neviděl. Byla to samozřejmě nejhorší část zápasu. Věděl jsem, že tým je jen v deseti a já jsem v šatně. Nemohl jsem dělat nic jiného, než jim přát štěstí.

Věřil jste, že i v deseti můžete vyhrát?
Stát se může cokoliv. Všechno je možné. Když jsme dali gól, tak jsem byl opravdu velmi šťastný.

Snad to nebylo tak špatné

Jak jste se na hřišti cítil? Přece jen výpadek byl poměrně dlouhý?
Cítil jsem se v pohodě. Ani jsem nebyl během zápasu tolik unavený. Přitom jsem trénoval naplno jen týden a předtím jsem měsíc stál kvůli zranění. Nebylo to tak hrozné asi i proto, že jsem se snažil udržet co nejvíc v kondici. Chodil jsem do posilovny a tak. Asi i proto to bylo celkem v pohodě. Snad to z mojí strany nebylo úplně špatné. Aspoň myslím.

Pomohlo vám i to, že Slovácko na vaši defenzivu nevyvinulo moc velký tlak?
Způsob, jakým hráli, mi to ulehčil. Nesnažili se hrát moc přes střed hřiště, spíš pořád nakopávali dlouhé míče. O to to pro mě bylo jednodušší.

Teď vás čeká disciplinární trest. Je to ideální příležitost nabrat kondici po zranění?
Pro to, abych se dostal zpátky do formy a dohnal kondici, to možná není úplně špatné. Budu se snažit během následujících dvou týdnů dělat to, co jsem zatím kvůli zranění nemohl, tedy pořádně trénovat. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdybych mohl hrát. Ale já jsem defenzivní hráč. Proti Žižkovu potřebujeme vyhrát a myslím si, že to nebude pro tým zase až takový problém. Potřebujeme dávat góly. Věřím, že se to podaří. Máme dost dobrých hráčů na to, aby se to podařilo.