„Byl to můj vlastní gól. Chtěl jsem míč odkopnout, ale soupeř mi ho tečoval na ruku a od ní šel do branky,“ doznal se mladý útočník s ligovými zkušenostmi v dresu Brna.

Bod je však v holické situaci málo. „Bylo to takové hektické, sahali jsme po třech bodech. I když víme, že je to cenný bod, tak jsme určitě zklamaní. Kdyby byly tři, tak bychom se přeci jenom posunuli trošku jinam v tabulce,“ řekl Vrána.

Byl to znovu on, kdo zařídil vyrovnání. „Grim šel zleva, krásně to tam potáhnul, já jsem si naběhl na zadní tyč a on to parádně nahrál. To kdybych nedal, tak by to byl hřích,“ líčil Vrána.

„Já bych si přál, aby tam chodilo více centrů. Krajní hráči to tam často dobře táhnou, ale pak se tam třeba zbytečně ukličkují, nebo to dávají zpětně dozadu. Kdyby tam chodily centry častěji, tak bychom mohli více ohrozit brankáře soupeře,“ myslí si autor tří branek HFK.

Jak je to v mužstvu se sebevědomím? „Jsou to nervy, ale my musíme jít do každého zápasu sebevědomě, protože už vlastně nemáme co ztratit. Obzvlášť proti takovým soupeřům, jako je Dukla. S Bohemkou jsou jedni z kandidátů na první ligu, hrají fantastický fotbal.“

Zato HFK toho v první půli v útoku moc nepředvedl, po změně stran už se přeci jen tlačil dopředu víc.

„Měli jsme určitou taktiku na první poločas, kterou jsme plnili, ale do koncovky jsme se často nedostávali. V poločase jsme si říkali, že to prostě musí přijít, když budeme hrát trpělivě, a podařilo se. I když předtím jsme si dali vlastní gól. Tedy já jsem si dal vlastní…“