„Musím se přiznat, že jsem koukal na hodiny a počítal, kdy už bude konec,“ prohlásil po utkání skleslý Kučera.

Ten si kromě soupeřových útočníků musel dávat pozor i na své spoluhráče. V rozmezí jedné minuty ho nejprve ukázkovým vlastencem překonal Laštovka a vzápětí tečoval Hořavovu střelu mimo jeho dosah Lengyel.

Jaký je to pocit když brankář dostane pět gólů, přičemž z žádným z nich nemůže takřka vůbec nic dělat?
Takový už prostě fotbal je, i když to samozřejmě není nic příjemného. Musím se přiznat, že jsem koukal na hodiny a počítal, kdy už bude konec více než kdybychom třeba vedli jedna nula.

Napadlo vás, že by se zápas mohl zvrtnout v takový výsledek?
Abych řekl pravdu, čekal že tady dnes nějakou práci mít budu, ale že tady dostaneme pět gólů, to mě nenapadlo.

Vlastní gól Laštovky na 4:0 byl velmi kuriózní. Co se stalo?
Zařval jsem si, že jdu pro míč, ale spoluhráč mě asi neslyšel. Ale holt takové góly padají a vidíme je i ve vyspělejších ligách. To je zkrátka fotbal. Když se jednomu mužstvu všechno daří a druhému ne, tak to dopadá tak jak to dopadlo.

I při následující inkasované brance vás překonal váš spoluhráč. Nemá člověk v takové chvíli chuť se vším seknout?
Víte jak to chodí. Hráč vystřelí, obránce se vám snaží pomoci, ale tečuje balon tak, že spadne přímo pod břevno a dáme si tak druhý vlastní gól během šedesáti sekund.

Za celý zápas jste měli víceméně pouze dvě šance Otepky. Není to příliš málo na to abyste v Olomouci uspěli?
Určitě ano, ale když budu soudný, tak kvalita Olomouce a kvalita naše jsou naprosto rozdílné. Sigma nás dnes rozběhala a přehrála a vyhrála naprosto zaslouženě.