„Musíme pokračovat a nepolevit. Osm výher je pěkných, ale snad to bude deset, jedenáct, dvanáct… Jsme v herní pohodě a na té vlně se musíme vézt," hlásí dvacetiletý záložník, který zaskočil za vykartovaného Jakuba Petra.
Byl to váš nejlepší letošní zápas?
Můj osobně asi ano, protože jsem toho ve druhé lize ještě moc neodehrál. Teď jsem zase dostal šanci v základu a myslím, že jsem se jí zhostil dobře.
Navíc jste vstřelil pěkný gól.
Byl tam centr z pravé strany, já jsem se to jen snažil uklidit na zadní tyči. Už jsem tam měl jednu šanci asi pět minut předem, takže jsem musel druhou proměnit. A mohl jsem dát ještě jede ve druhé půli…
Proč to pak nevyšlo, když jste upaloval sám na brankáře?
Už toho bylo moc (smích). Balon jsem nedostal špatný, ale měl jsem si to zpracovat levou nohou, ne pravou šajtlí. Bylo to po dlouhém sprintu a už jsem toho měl plné zuby.
Pro vás škoda, protože byste mohli hrát ve větším klidu, ne?
Měli jsme určitě vyhrát vyšším rozdílem, třeba 5:1. Já sám jsem mohl dát tři góly, zbytečně jsme si to zkomplikovali, musíme se v koncovce uklidnit. To vyrovnání jsem ani neviděl, zrovna jsem si na lavičce sundával štulpny. Potom jsme byli tři čtyři minuty trošku v křeči a dohrávali jsme to u praporku.
Téměř dva měsíce jste čekal na základní sestavu. Bylo to nepříjemné?
S tím se nedá nic dělat, musím čekat. Uvidíme, jak se trenér rozhodne o příští sestavě. Jestli tam budu já, nebo Kuba. To neovlivním, nechám to na něm.
Chodil jste hrát aspoň za béčko, kde jste v posledních čtyřech utkáních vstřelil pět branek. Pomohlo vám to?
Taky, určitě. Dostal jsem se do herní pohody a víc jsem si věřil. Je lepší hrát tam, než kdybych stál. Ta soutěž tady je rychlejší, je to více o soubojích, tam je to více o fotbale.
