Riskantní rozehrávku si 37letý gólman neodpustil ani v jarní ligové premiéře proti Plzni.

Naštěstí pro Sigmu Viktoria pochybení nepotrestala, a tak si olomoucká jednička připsala již deváté čisté konto v ročníku.

Druhý poločas, 70. minuta, stav 0:0, hra poměrně vyrovnaná.

Ze zdánlivě obyčejné situace si lídr HET ligy vytváří největší šanci zápasu. A přichází k ní jako slepý k houslím.

Stoper Jemelka si pod tlakem pomáhá malou domů na brankáře Buchtu, kterému míč při prvním dotyku míč odskakuje od kopačky až za hranici šestnáctky.

Dál, než chtěl, takže automaticky přichází o možnost otočit hru přes Radakoviće na levou stranu.

Přestože jej okamžitě vyrazí presovat Krmenčík, stále se z pohledu domácích nejedná o nebezpečnou situaci.

Tu vyrábí Buchta až sám, když místo dlouhého nákopu volí riskantní skákavou přihrávku doprostřed na Kalvacha, kterému na záda dýchá Kopic.

Rozběhnutý plzeňský záložník hlavou vypichuje míč a pádí k olomoucké bráně.

Dál už to znáte: přesný centr na Krmenčíka a střela v pádu z malého vápna, která letí nad břevno.

Reprezentační forvard nepotvrdil nálepku nejlepšího ligového kanonýra a momentálně nejžádanějšího českého fotbalisty.

Andrův stadion jen zahučel a Buchtovi spadl kámen ze srdce…

Špatně jsem to vyhodnotil

„Ulevilo se mi,“ přiznal po zápase hlavní aktér celé situace.

„Nechtěl jsem to kopat furt nahoru, chtěl jsem to hrát spíš po zemi, ale skákalo to. Špatně jsem to vyhodnotil. Když už jsem byl hodně z brány venku, asi jsem to měl odkopnout. Dal jsem to Kalvimu, kterému to skočilo, vyloženě jsem ho zašil, šli z toho do brejku a byla z toho jejich největší šance. Krmenčík měl před sebou prázdnou bránu, naštěstí přestřelil,“ nevymlouval se Buchta.

Je s podivem, že Sigma, která letos posunula svou defenzivu na vynikající úroveň (inkasovala pouhých 10 branek), posílá takhle lacino své soky do vážných příležitostí.

Detailnější pohled však prozrazuje, že nejde o chyby systémové, nýbrž individuální.

A to je, jak by vám potvrdili všichni trenéři, tou lepší variantou.

Na Buchtovi je sympatické, že se za svou slabinu neschovává.

Z brankáře libero

Marná snaha, fotbal se stále vyvíjí a nároky na brankáře jsou čím dál tím vyšší. Za průkopníka se dá označit Němec Manuel Neuer z Bayernu Mnichov.

Kdo viděl sobotní duel Slavie, Ondřeje Koláře by označil spíše jako libero než gólmana. I díky tomu za něj klub z Edenu neváhal do Liberce poslat v zimě 25 milionů korun.

Do podobné sorty patří i Slovák Martin Dúbravka, jenž si možná i svou kopací technikou vysloužil přestup do anglického Newcastle United.

Nejinak chtějí pod moderním koučem Václavem Jílkem hrát i Hanáci.

„Jenže já patřím ke starší generaci, která nohama dřív moc nehrála. Flákal jsem to hodně nahoru na jistotu, teď to musím pilovat,“ řekl Buchta.

„Jsme kombinační mužstvo, v tom je naše síla. Nakopávané míče nám nevyhovují, takže na tom na tréninku pracujeme. Snažíme se hrát po zemi. Nesmí to být tak, že jeden hráč tu naši dobrou kombinační hru zkazí. Musím se přizpůsobit,“ dodal kajícně.

Meta? Třeba patnáct nul

Jenže jak se v této činnosti rapidně zlepšit v pokročilém věku?

Buchta je na sklonku kariéry, což sám často říká, vždyť v červenci oslaví 38. narozeniny.

„Prostě se do toho musím nutit na tréninku. Nicméně tam je sice tlak od spoluhráčů, ale když to tam pokazíte, nic se nestane. V tom je ten největší rozdíl, protože v zápase už tu chybu udělat nemůžete. Zatím jsme z toho naštěstí nedostali gól, ale určitě si musím dát větší pozor.“

Jubilejní desáté čisté konto visí ve vzduchu, byla by škoda o něj přijít zbytečným zaváháním. A vysněná meta?

„To nevím. Třeba patnáct? Čím blíž tomu číslu budu, tím líp,“ usmál se Miloš Buchta.