Takovou fotbalovou sešlost ještě olomoucká radnice nezažila.

V Rytířském sále se konají svatby, vítání občánků a desítky dalších zajímavých akcí, ale že by se do něj vměstnali předseda Českomoravského fotbalového svazu Ivan Hašek, šéf Sigmy Josef Lébr, trenéři a funkcionáři všech možných kategorií, česká sportovní novinářská elita, to byla opravdu rarita.

Všichni dorazili s jedním cílem. Vzdát hold nejlepšímu trenérovi posledního desetiletí.

Karel Brückner ovládl anketu Unie českých fotbalových trenérů jednoznačně. A v místnosti, kde se sám kdysi oženil, se mohl dívat, jak mu celý sál sportovních osobností tleská vestoje.

„Dřív takových společenských věcí bylo hodně, někdy jsem se jim až vyhýbal. Ale tohoto ocenění si vážím, protože to je od mých kolegů, a to je vždycky pravdivé. Navíc je to tady v Olomouci, v těchto krásných prostorách,“ řekl sedmdesátiletý kouč, který je spojen s nejvýraznějším obdobím českého fotbalu, na které se bude jen těžko někdy navazovat.

Česká reprezentace se pod jeho vedením dlouho vyhřívala na předních místech světového žebříčku. Celkem deset měsíců ji dokonce patřilo druhé místo a v té době vedoucí Brazílie měla pořádně nahnáno.

Kde jsou ty časy? Neptejte se Brücknera, na vzpomínky jej nedostanete.

„Já na vzpomínání moc nejsem. Mě to hned zabrzdí a za minutu jsem zpátky v reálu. Fotbal není o minulosti, ale o přítomnosti a budoucnosti,“ tvrdí neochvějně.

I to je součástí jeho charismatu. Ten neklesá ani s přibývajícím věkem, nyní už důchodovým.

„Je to těžké, to víte důchodci… Mám zadarmo tramvaj, to je dobré, ne? Ale vážně. Je to pro mě nezvykle moc času. Dost spím. Pak je to pasivní sport, koukám na hodně věcí a pak si to sám vyhodnocuju. Ale spíš už se dívám jen jako divák,“ říká muž, který s trénováním začínal v rodné v Olomouci.

„Dřív toho času moc nebylo, teď jsem mohl sledovat házenou, basketbal nebo ženské mistrovství světa v Německu do 20 let, sledoval jsem i mistrovství Evropy do 19 let ve Francii. To se mi moc líbilo. Hlavně Francie a Španělsko předváděly nádherný fotbal.“

Nejsou jen velká vítězství

Společenský večer probíhal na radnici nezvykle rychle. Dechy olomouckého žešťového kvintetu posouvaly program až k závěrečnému vyvrcholení.

U mikrofonu se od úvodního slova primátora Martina Novotného, který mluvil zpatra a možná až nečekaně zajímavě, vystřídala v rychlém sledu celá řada osobností.

Přestože celý sál věděl, kdo vyhraje, když se prořekl Ladislav Valášek přebírající cenu za druhého Vítězslava Lavičku, spustil se lehký smích. Už nebylo pochyb, legendární Brückner si připsal další vítězství, rok a půl poté, co trenérskou lavičku opustil.

Ale v řadě jeho důležitých výher tato přece jen tak významná nebyla. I když, na významná vítězství si trenérský doyen také nijak zvlášť nepotrpí.

„Nejsou jen velká a pompézní vítězství. Dovedou vás nadchnout obyčejné věci, práce na tréninku, když se vám něco podaří, když se vám podaří realizovat myšlenka, když dokážete něco udělat s hráči. Kolikrát to jsou věci, které nejsou na velkém fóru. Je to celoživotní práce, pocit, že jste tomu něco dal a něco po vás zůstalo. Nejde to nijak specifikovat,“ zamyslel se filozoficky Brückner nad svými pocity z výher.

Přesto na něm bylo vidět dojetí.

„Já nikdy nebyl na nějaké velké oslavy. Zápas jsem si vrcholně dokázal užít tak akorát 1. minuta, 5. minuta, 10. minuta, 20. minuta a pak se to všechno vracelo do reálného světa. Ale tohle pocta je a já si ji hodně vážím.“

Zdravice od Vengloše

S gratulací na dálku přišla i další trenérská osobnost československého fotbalu. Josef Vengloš se zotavuje po operaci, a tak svému kolegovi poslal zdravici.

„Milý Karle, tvé vědomosti, trenérská práce a výrazné mezinárodní úspěchy posunuly československý a později český fotbal do popředí světového povědomí a pozornosti. Vychoval jsi celou plejádu vynikajících hráčů, v reprezentaci i v klubech, ve kterých jsi působil. I na Slovensku je tvoje práce velmi vysoko ceněná. Dovol, abych i jménem Asociace evropských fotbalových trenérů se přidal i já k celému zástupu gratulantů. Josef Vengloš,“ četl moderátor večera vzkaz od prezidenta evropské trenérské unie.

Tohle gesto možná Brücknera potěšilo nejvíc.

„Velmi si pana Vengloše cením, několikrát jsem se s ním potkal. Jednou mi řekl o Sigmě, že když nebudou mít dresy, tak nepozná Barcelonu, nepozná Juventus Turín, nepozná Paris St. Germain, ale pozná vždycky Sigmu Olomouc. Tehdy jsem skoro začínal a byla to ohromná pocta. Slyšet jako začínající trenér taková slova od takového odborníka a osobnosti,“ vzpomínal olomoucký stratég.

Lavky zbité z prken, naklánějící se vrby

Teď na fotbal zavítá spíše nahodile. Občas jej lze spatřit na tribuně Androva stadionu, občas na zápase výkonnostní kopané v některé z vesnic na Olomoucku.

„Na Sigmu chodím. Ale pak jsem byl taky asi třikrát na vesnickém fotbale. To je úplně jiná atmosféra. Lavky ze zbitých prken, vrby, které se nad vás naklánějí, krásný kus zahrady vedle hřiště…“

„Jsou nádherné věci, kterými se dokážu nadchnout. Nemusí to být jenom zápas Česko – Holandsko 3:2,“ narážel na dnes již legendární zápas, ve kterém totální ofenzivou otočil skóre z 0:2, a který mu byl během večera připomínán jako jeden z vrcholů jeho reprezentační kariéry.

Na olomoucký klub, který jej proslavil, ale stále nedá dopustit. Pozorně sleduje atraktivní hru trenéra Psotky a nad výkony jeho svěřenců uznale pokyvuje hlavou.

„Sigma s Plzní jsou momentálně nejlepší protagonisté českého fotbalu, díky vysoké kvalitě, kterou prokazují. Je tam ohromně zastoupená dynamika, pohybová struktura, práce s míčem. V jejich hře je opravdu hodně progresivních věci, které se nosí v Evropě.“

Na otázku, jestli může Sigma získat titul, tedy triumf, kterého on sám nikdy nedosáhl, příliš odpovídat nechtěl.

„To nevím, to je daleko. Já hodnotil těch pár zápasů, co odehráli teď. Titul, to je běh na dlouhou trať. Není to o tom, podat pět kvalitních výkonů,“ řekl Brückner.

Brücknerovy progresivní cesty

Když o něm později hovořil Ivan Hašek, byl v jeho hlase cítit velký obdiv. Není divu, že si ho vybral do realizačního týmu, když se pokoušel zachránit ztracenou kvalifikaci.

„Jeho největší předností byla naprostá odbornost, vztah k hráčům a především smysl pro humor,“ usmál se předseda svazu.

Dobře ví, že na Brücknerovy úspěchy se bude navazovat jen velmi obtížně. Sám Klekí Petra, jak se šedovlasému kouči odedávna přezdívá, vtiskl národnímu týmu tvář. Tvář, která děsila soupeře. Podobně jako kdysi Sigma při své pouti pohárovou Evropou.

„S nároďákem jsme taky hráli svůj fotbal, který mu vtiskla Evropa a který byl náležitě oceněný. Také o nás bylo slyšet. Taková věc je kolikrát výš než velká vítězství nebo tituly. To, že jsme jak v Olomouci, tak v národním týmu dokázali najít svoji cestu. Ta cesta byla navíc progresivní,“ přemítal Brückner.

Budoucnost českého fotbalu nevidí černě. Talentů prý má dostatek.

„Určitě, nekonečně moc. Ale já bych to nazval prací o detailech. My si tady pořád myslíme, že to změníme nějakou administrativou. Mistrovství světa to ukázalo jasně, rozhodují detaily a s těmi musíte pracovat. Úplně šíleně nadstavbově a v jakékoliv fázi. Nemyslím jenom na hřišti, detaily rozhodují o celém koloritu. Jde to rozpracovat až do zázračných hloubek. Ale to je na dvě hodiny diskuse, aby to nebylo povrchní,“ zakončil klasicky své povídání.