„Nezažil jsem to nikdy jako hráč ani jako trenér," řekl Deníku.

Pamatujete takové utkání?
Vůbec ne. První poločas byl katastrofální, druhý poločas zase fantastický.

Prohrávali jste už 0:3. To jste asi moc v obrat nevěřil…
První poločas jsme hráli přesně to, co jsem nechtěl. Řekli jsme si něco v kabině před zápasem, ale bylo to takové vlažné, nezodpovědné. Góly, které jsme dostali, přesně charakterizovaly to, co jsme nechtěli hrát. Dělali jsme chyby, v útočné fázi jsme situace nedotáhli do konce, hráli jsme jako v tréninku. Všechno bylo na půl plynu a soupeř nás ze všeho trestal. Vyvrcholilo to tím, když jsme dostali třetí gól po tečované střele.

To muselo s týmem hodně zamávat, ne?
Dostali jsme během čtyř minut dva góly do šatny. Mužstvo většinou položí i jeden do šatny a my jsme dostali dva! Ale druhý poločas byla famózní jízda.

Čím to? Byla v šatně pořádná bouřka?
(smích) To, co proběhlo v šatně, bych nechal v šatně. Ale týden jsme se na ten zápas chystali, protože Uničov v Hulíně nevyhrál šest let. Jestli se nepletu, poslední zápas se tam vyhrál v listopadu 2010. V šatně byly nějaké motivační prvky, chtěl jsem to já osobně hodně změnit.

Dobře, ale čím si vysvětlujete takový obrat?
Těžko říct. Nezažil jsem to nikdy jako hráč ani jako trenér. Ve druhém poločase jsme všechny akce fantasticky dohrávali do zakončení, všichni jsme nějakým způsobem chtěli s výsledkem něco udělat. Byl tam vidět markantní rozdíl. Soupeře jsme okamžitě napadali už při přebírání míče, kdežto v prvním poločase nevím, kde jsme byli…

Nakonec jste však musel své hráče pochválit.
No, furt mám v hlavě tu katastrofu v první půli. Musíme se z toho znovu poučit, čeká nás poslední zápas s Líšní. Nechceme to podcenit. Musíme na to zkoncentrovat, chceme doma vyhrát.