I takoví borci se proháněli na přelomu dubna a května 1999 po hřištích v Olomouci, Prostějově nebo Uničově.

Tenkrát populární časopis Fotbal zvolil pro článek o turnaji titulek Poprask na vsi. Byl více než přiléhavý.

Šestnáct mužstev hrálo v celkem sedmnácti moravských městech 
a vískách. A divácký zájem, ten byl nepopsatelný.

„Výběr lokality jsme tenkrát hodně zvažovali. Nakonec jsme se rozhodli víc než dobře," vzpomíná Oldřich Štěpán, před šestnácti lety trenér české šestnáctky.

7000 lidí na zápas s Řeky

Ta našla útočiště na jihu Moravy. V Lanžhotě nebo 
v Kyjově si mladí dorostenci většinou poprvé vyzkoušeli role hvězdiček. V Kyjově dorazilo na zápas o postup ze skupiny s Řeky téměř sedm tisíc lidí!

„Tamní region byl po fotbale úplně vyprahlý. Lidé s týmem neskutečně žili. Sedm tisíc na šestnáctileté kluky, to bylo něco. Do té doby byli zvyklí hrát maximálně před rodiči a kamarády," usmívá se Štěpán.

Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 16 let 1999. Český tým

Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 16 let 1999. Český tým. Stojící (zleva): trenér Oldřich Štěpán, asistent Petr Huděc, Jan Laštůvka, Marek Ctibůrek, Ondřej Švejdík, technický vedoucí Jiří Hložánek, Pavel Besta, Dovid Bystroň, Michal Šimeček, Marek Liolias, Petr Čoupek, Aleš Majer, Dušan Lizák, Ondřej Holeček, Tomáš Jun, Petr Čech. Klečící: hlavní vedoucí Werner Janich, asistent Petr Polák, lékař Jiří Hamous, Filip Trojan, Aleš Hujík, Jaroslav Plašil, Martin Vyskočil, Josef Laštovka, masér Josef Hamborský. Foto: archiv Oldřicha Štěpána

S prostředím se tenkrát tým vyrovnal, stejně jako se smůlovatým začátkem turnaje. Porážka v Lanžhotě s Německem by nebyla tragédií, kdyby Češi nezahodili dvě penalty.

První Aleš Majer, talentovaný útočník ze Sparty.

„Měl to slibně rozjeté, byl na zkoušce i v Bayernu Mnichov, ale pak nezvládl přechod mezi dospělé," poznamenal Štěpán.

Druhou pak Jaroslav Plašil. Ten to naopak přes francouzské Monako, kam záhy po Euru odešel, dotáhl i do dospělé reprezentace.

„Oba měli určený svůj kout a na tréninku neomylně proměňovali. Jak se říká, byli schopní dát to i ve spánku. Jenže Majerovi Němec penaltu chytil a Plašil se pak bál kopnout ji do stejného místa a zase nedal," říká kouč s úsměvem.

Díky Majerovu gólu v závěru zápasu s Dánskem a vítězství 2:0 nad Řeky (Lizák z penlaty a Bystroň) se Češi přece jen prokousali do čtvrtfinále. A tam skolili pyšnou Anglii – gólem Pavla Besty v prodloužení, po standardce, ze vzduchu.

„Na standardkách jsme hodně pracovali a nakonec se nám to vyplatilo. V tom byl můj vzor Karel Brückner, se kterým jsem se potkával při působení u mládeže v Olomouci," doplnil Štěpán.

Dál už se ale jeho tým nedostal. V semifinále s Poláky doplatil na výpadek v prvním poločase, který prohrál 0:3.

Po přestávce Plašil a Tomáš Jun stáhli stav na 2:3, víc ale nic. 
I proto, že v závěru sudí odpustil soupeři penaltu za ruku.

„Bydleli jsme tenkrát v Brně 
a sudí byli shodou okolností 
s námi v hotelu. Nakonec museli žádat o jiný pokoj," smál se Štěpán po letech.

Hořká prohra s Němci

V posledním utkání turnaje v Prostějově pak Češi museli vypít kalich hořkosti do dna. Gólem v posledním minutě 
v souboji s Němci přišli nejen o bronzové medaile, ale i letenky na Nový Zéland, kde se hrálo mistrovství světa sedmnáctek.

„Němec nešťastně prostřelil Petra Čecha na přední tyči. Byl pak z toho celý nešťastný. Už tenkrát to měl ale v hlavě skvěle srovnané. Dalo se tušit, že to dotáhne daleko," řekl Štěpán.

Finále se hrálo na Andrově stadionu v Olomouci. Turnaj vyhráli Španělé, s Reinou v brance a Artetou ve středu pole, po vítězství 4:1 nad Poláky.

„Bylo to krásné mistrovství. První, které jsme od rozdělení pořádali. Dlouho jsme pak seděli a říkali si, co ještě jsme mohli udělat líp. Ale na nic jsme nepřišli. I tak čtvrté místo považuji za úspěch," uzavřel vzpomínání šestašedesátiletý Štěpán, který se přiznal, že blížící se mistrovství jednadvacítek si rozhodně nenechá ujít.

HVĚZDY TURNAJE

Jorge Perona (Španělsko, FC Barcelona) – S pěti góly nejlepší střelec šampionátu. Hvězdou se nestal. Nejčastěji se pohyboval ve třetí španělské lize.

Mikel Arteta (Španělsko) – Dnešní Rosického spoluhráč 
z Arsenalu to vzal ke světové slávě přes britské ostrovy. Začal v Glasgow Rangers, pak přes Everton ke Kanonýrům. Nikdy nehrál za reprezentační áčko. A tak v Anglii jeden čas přemýšleli, jestli mu nevyřídit občanství, aby mohl hrát za ni.

Andreas Hinkel (Německo, Stuttgart) – Pravý krajní obránce brzy po turnaji podepsal smlouvu se Stuttgartem, později hrál i za španělskou Sevillu 
a skotský Celtic. Odehrál 21 utkání za národní tým. Dnes je trenérem.

Petr Čech (ČR, Plzeň) – Už na turnaji šestnáctek se dostal do All star týmu. Jeho další kariéra je dobře známá. Přes Blšany, Spartu a Rennes se dostal do Chelsea, kde se stal světovou hvězdou.

Petr Čoupek (ČR, Brno) – Levého beka si po turnaji vyhlédl německý Leverkusen. Čoupek se však neprosadil. Českou ligu pak hrál za Slovácko, Baník Ostrava 
i domovské Brno. Před časem se mihl také v HFK Olomouc.

ČESKÝ TÝM

V českém mužstvu, které vedl Oldřich Štěpán, se z dnešního pohledu objevuje až nečekaně mnoho fotbalistů, kteří to dotáhli alespoň na ligovou úroveň.

Dvojkou za Petrem Čechem byl v jeho výběru tehdy karvinský Jan Laštůvka. Známá jsou 
i jména dalších dvou gólmanů, kteří do turnaje nezasáhli – Martin Lejsal a Michal Daněk.

V obraně tvrdilo muziku ostravské duo David Bystroň a Pavel Besta. Záložníka Jaroslava Plašila si na mistrovství vyhlédlo francouzské Monako, jiného obránce Petra Čoupka zase německý Leverkusen. Do Německa odešel tkaé záložník Filip Trojan, který si zahrál za Schalke a Bochum Bundesligu.

V týmu byli také Ondřej Švejdík (Opava, Sparta), Josef Laštovka (Jablonec), nebo David Kalivoda (Slavia).

V útoku se Štěpán spoléhal třeba na olomouckého Martina Vyskočila, jenž hrál ligu v Česku i na Slovensku, nebo na Tomáše Juna, sparťana, jenž dlouhá léta úspěšně působil v Rakousku.

„K výběru jsme přistupovali opravdu zodpovědně. Troufnu si říct, že lepší hráči nebyli. Já měl na starosti Moravu a Pepa Krejča Čechy. Hodně pomohli také Franta Harašta z Brna a „Honza" Šafařík ze Sparty. Bohužel už jsem z nich dnes zůstal sám," pokrčí rameny Štěpán.