Vypadalo to alespoň na bod, ale nakonec odcházíte s prázdnou. Co se stalo v závěru?
Propadli jsme a jeden odražený balon jsme hráli nadvakrát. Mohli jsme si zařvat a odpálit to do bezpečí. Druhá chyba byla, že Vatajelu se uvolnil kolem několika hráčů, odcentroval a Dolimu (Martinu Doležalovi, pozn. red.) to dal přesně na placírku. Ten už to měl snadné.

Bolí hodně taková prohra?
Samozřejmě, ale mě osobně to bolelo celý zápas, protože my jsme si o góly říkali. Nebyli jsme důrazní v soubojích, neměli jsme druhé balony, chyběla nám lehkost i sebevědomí. Takhle to vypadlo bohužel celý zápas.

Čím si to vysvětlit po přípravě, kterou si trenér pochvaloval?
Nevím, každý to musí vědět sám v sobě, jak si věřil, nebo ne. Podle mého chybělo hlavně sebevědomí a lepší komunikace. Kdybychom na hřišti lépe komunikovali, tak by to takhle nedopadlo.

Můžete brát jako pozitivum alespoň vaši vstřelenou branku?
Neřekl bych, že je to náplast. Kdyby to skončilo 1:1, tak se na to dívám jinak, ale skončilo to 1:2 a převažuje bolest z porážky.

Jak se vám povedlo skórovat z těžkého úhlu?
Byl to centr na zadní tyč, byl tam chumel hráčů, ani Vlasta Hrubý nevybíhal a já jsem se snažil míč vrátit aspoň před bránu. Nechci tvrdit, že jsem to chtěl hrát do brány, ale šlo to přímo tam.

Chtěli jsme být v klidu, ale nebyli

Co jste měli v té chvíli v hlavách? Chtěli jste jít po vítězství, z čehož pak vznikla nekoncentrovanost v obraně?
Nechtěli jsme bláznit, protože známe sílu Jablonce. Nechtěli jsme to otevřít, chtěli jsme být posledních sedm minut víc v klidu. Ale dopadlo to tak, že jsme po inkasovaném gólu klidnější nebyli.

Překvapilo vás herním projevem vaše bývalé mužstvo?
Já jsem je sledoval, takže mě moc nepřekvapili. Rychlá kombinace je zdobí už roky, jejich levá strana je ohromně silná.

Na Bohemians bude vykartovaný Kalvach. Je to pro vás velký problém?
Je to rozhodně problém, ale v kádru máme náhradníky a trenér vybere někoho, kdo Kalviho zastoupí.