Slavil jste svůj gól s prstem u pusy, byl to vzkaz kritikům?

Nebyl. Mám takovou oslavu i v Plzni. Dodržuji to. Přišla s tím moje dcera Elenka, abych to dělal vždycky, když se dívá na televizi. Věřím, že to nebylo moc pozdě a ještě se koukala, aby to viděla. Jsem strašně rád, že jsem to mohl udělat.

Svědčí Andrův stadion olomouckým odchovancům?

Mojma (Mojmír Chytil) mi už včera na tréninku říkal, že sedím na tréninku na místě, kde před rokem seděl Zio (Patrizio Stronati). Také tady tehdy dával gól, takže jsem se trošku uklidnil. Ne, to jsem trošku odlehčil. Je moc krásné se vrátit domů a rozhodnout takový zápas. Takhle jsem si to asi představoval.

Koho z rodiny na tribuně jste dojal nejvíce?

Těžko říct. Byli tady všichni Hujerovi. Asi tátu, ale bavil jsem se tady po zápase se ženou, která mi říkala, že nevěděla, co má dělat, jak padl gól. Šeptala si jen pod nos, jo, jo, jo. Asi jí to moc nedochází a mně také ne.

Byl to pro vás zápas snů?

Zápas snů asi ne. Samozřejmě to byl jeden z nejdůležitějších zápasů kariéry, které jsem hrál. Počínaje Ligou mistrů. Přirovnal bych to k zápasům v Evropě. Miluji je, vyžívám se v nich a jsem rád, že jsem to mohl potvrdit gólem a asistencí. To bylo nejdůležitější.

Jaké to bylo, když Andrův stadion vyvolával vaše jméno?

Vzhledem k tomu, že mě mají po celé republice tak strašně moc rádi… A když jsem hrál naposledy tady v Olomouci a dal jsem Sigmě dva góly, tak už ani mě neměli rádi, tak jsem si říkal, to není moc dobrá situace. Otočilo se to a jsem moc rád. Proto fotbal hrajete, aby český národ a fanoušci volali vaše jméno. Jsem za to strašně moc šťastný.

Převládá radost z postupu nebo smutek z konce trenéra Šilhavého?

Určitě smíšené pocity. Těžko se mi to hodnotí. Byl jsem tady poprvé, chtěl jsem na hřišti jako vždycky nechat všechno. Odvděčit se trenérovi, ale bohužel skončil. Budu to muset ukázat někomu jinému ještě.

Odpověděli jste dobře na negativní komentáře kolem reprezentace?

Je to možné, ale hodně lidí žije spíše neúspěchem než úspěchem. V Česku se strašně rychle zapomíná na dobré věci, což je strašná škoda, protože tenhle tým i realizák je kvalitní a splnil cíl.

Byl plán, že v případě neúspěchu v Polsku budete útočníkem číslo jedna?

Nevím, jestli to byl plán. Dozvěděl jsem se to dva dny před zápasem, kdy byly náznaky. Chodili za mnou trenéři, abych se nachystal. Ale nedával jsem si to příliš do hlavy. Nebyl jsem ještě nervózní. Neřekl bych, že jsem byl útočník číslo jedna. Máme tady Mojmu, Čváňu, Hložana. Bylo důležité, abychom táhli za jeden provaz a zvládli to.

Jak velký hnací motor pro vás bude EURO?

Bude důležité, abych si udržel výkonnost, jako mám v klubu a aby mi drželo zdraví. Uvidíme, co tady bude za trenéra, jestli mu budu užitečný a jestli budu moct týmu pomoci.