V Sigmě jste čekal na šanci déle než rok, jaké to bylo?

Musel jsem být trpělivý. Bylo to náročné, ale je super, že béčko hraje druhou ligu, takže se trenér brankářů Tomáš Lovásik vždycky snažil, abychom měli alespoň nějakou zápasovou vytíženost. Vždycky nás nějak protočil a bylo to fajn. Nebylo to, že bych celý rok neodchytal zápas. V tomhle je béčko obrovské plus.

Trénink Sigmy na Maltě a zákrok Tomáše Digani 2 | Video: Michal Muzikant

Byl jste radši, když jste byl s áčkem na lavičce, nebo když jste chytal za béčko?

To nedokážu říct. Když jsem byl s áčkem na lavičce, tak je to trošku jiné, protože stále žijete s týmem a jste celý zápasový den s ním. Na druhou stranu jsem chtěl chytat, takže když byla možnost jít za béčko, tak jsem byl rád. Nejlepší by bylo samozřejmě s áčkem na lavičku a druhý den jít chytat, ale jsme tady čtyři a nedá se to takhle udělat.

Když jste přicházel, byla konkurence veliká, věřil jste, že je šance se přes ni dostat?

Konkurence je stále velká, protože jsme pořád všichni čtyři pohromadě. Pracoval jsem každý den naplno a věřil, že se do brány můžu dostat. Nakonec se to podařilo.

Co byla ta cesta, přes kterou jste se dostal do brány?

Každý trénink jsme pracovali na všech nedokonalostech. Neustále je v čem se zlepšovat a musel jsem si to vydřít na tréninku, aby trenéři viděli, že na to mám a můžou mě do brány postavit. Musel jsem ze sebe vydat maximum.

Na čem jste nejvíce zapracoval?

Je to asi na centrovaných míčích, čemuž se s koučem Lovásikem hodně věnujeme a také na rozehrávce. Trenér Jílek chce, abychom byli co nejlepší ve výstavbě hry, takže se na tom snažíme také pracovat a myslím, že v tom nastal posun.

Jak prozatím hodnotíte olomoucké angažmá?

Vím, že teď byly nějaké chyby, ale celkově myslím, že super. Jsme tady skvělá parta. Sešli jsme se spoluhráči i realizák. Navíc jsem dostal šanci v lize, takže je to pozitivní.

Je rozdíl chytat ligu za Opavu a za Sigmu?

Určitě je v zápasech rozdíl. V Opavě jsme byli jasný adept na sestup, takže nebyl asi až tak extrémní tlak na výsledky, jako je tady v Sigmě, kde chceme hrát o ty nejvyšší příčky, dostat se do top šestky a nejlépe i do předkola evropského poháru.

Na podzim jste odchytal sedmnáct zápasů, z toho deset prvoligových. Nejlepší půlrok v kariéře?

Z tohoto pohledu statistik asi ano.

Využil jste šanci na maximum?

Těžko říct, protože po každém zápase, když jsme rozebírali video, tak jsme našli něco, co se dalo udělat lépe. Nedá se to takhle říct. Určitě jsem šťastný za příležitost, ale v další části musí rozhodnout trenéři, zda jsem splnil očekávání.

Jak moc mrzí chyba z posledního utkání s Plzní?

Mrzí hodně, protože jsme měli zápas dobře rozehraný a všichni jsme cítili, že můžeme Plzeň porazit a dotáhnout se na ni. Mrzí to, ale teď už s tím nic neudělám. Je to za mnou a je potřeba tvrdě pracovat s pokorou.

Myslíte, že vás to může stát pozici jedničky?

To musí rozhodnout trenéři. Udělal jsem chybu, tak to ve fotbale bývá a uvidíme, jak to bude.

Jaká je nyní nálada v gólmanském týmu?

Je pozitivní. I když jsem udělal nějakou chybu, tak ostatní brankáři i trenéři se mě snaží povzbudit, že to je sport, chyby se stávají a chodí to tak. Musíme zůstat pozitivní, věřit své cestě a pokračovat v ní. Snažíme se nechat všechno na hřišti, pomoci týmu a výsledky se dostaví.

Vnímáte kritiku z venku od novinářů či fanoušků na gólmany Sigmy?

Myslím, že jsme dost sebekritičtí a dokážeme si to vyhodnotit po zápase, kde se staly chyby a potom na nich pracujeme. Samozřejmě je to nepříjemné, ale moc nevnímáme, jestli někdo něco píše na sociální sítě a podobně. My jsme na hřišti a chceme se posouvat.

Jak vy osobně vnímáte chyby konkurentů?

Můžu říct za všechny, že jsme skvělá parta i co se týče gólmanů. Jeden druhému přejeme a když někdo udělá chybu, tak to mrzí i toho druhého, protože nikdo nechce, aby jeho kamarád nebo spoluhráč chyboval. Jsme jeden tým, máme společný cíl a musí to do sebe zapadnout jako nějaké lego, aby to vyšlo.

Úvod přípravy jste strávili na Maltě, asi je pro vás jako gólmana velké plus, že jste nemusel skákat někde na umělce.

Hřiště jsou tady krásná, skvěle připravená. Proti umělce je to lepší, ale i tu máme v Olomouci dobrou. Jen když trošku zmrzne, tak je povrch tvrdý. Přírodní tráva je ale samozřejmě komfortnější.

Máte srovnání ze soustředění z Turecka, jak hodnotíte podmínky na Maltě?

Za mě je to tady skvělé. Pro mě osobně je to asi nejlepší soustředění, které jsem v kariéře zažil. Obzvláště terény jsou kvalitní, což potřebujeme nejvíc.

Kdo je vaším největším parťákem?

Rozumím si s každým a všichni si spolu umíme pokecat. Na pokoji jsem s Matúšem Macíkem a celkově jsme tady taková slovenská partie ještě s Denisem Ventúrou a Jurajem Chvátalem.

Po podzimu jste pátí, máte blízko do pohárové Evropy. Jak vidíte šance dostat se tam?

Sezonu máme dobře rozehrátou a teď se rozhodne. Věřím, že to máme na dosah a mužstvo je kvalitní na to, abychom se tam dostali. Samozřejmě vnímám, že jako brankáři musíme chytit něco navíc, abychom týmu pomohli udělat úspěch.

Jak vidíte své šance na pozici jedničky?

Nevnímám to. Každý trénink jedu naplno, dělá mi to radost a chci být nejlepší verzí sám sebe. Uvidíme, jak to bude.

Na tréninku čelíte i takovému střelci, jakým je Lukáš Juliš. Posouvá vás, chytat proti němu?

Nejde to. Juldovi se nedají chytat zakončení (smích). Samozřejmě víme o jeho přednostech, má neskutečnou placírku a vždycky se navzájem hecujeme.

Jak hodnotíte tréninky pod koučem brankářů Tomášem Lovásikem?

Skvěle. Za rok a půl, co jsem tady, si myslím, že jsem se hodně posunul. Tréninky nás baví, takže je to super. Máme také spoustu her vymyšlených mezi sebou, které hrajeme i při střelbách a podobně. Trenér Lovásik se to vždy snaží vyhecovat, aby to nebylo mrtvé. Hráváme nejčastěji o různé tyčinky, sladkosti a tak. Tentokrát (v úterý) jsem prohrál a musím donést sladkost Stoppimu (Tadeáši Stoppenovi).