„S Romanem jsem ještě před zápasem mluvil. Vzal to jako velký profík. Řekli jsme si vše na rovinu a on to pochopil,“ řekl rrenér Radoslav Látal.
„Oba stopeři minulý zápas odehráli velmi dobře a nechtěli jsme do toho sahat. Udělali jsme jen jednu změnu oproti Bohemce, i když byli i další kluci, kteří do zápasu mohli naskočit,“ vysvětloval Látal, proč před bývalým reprezentantem a za normálních okolností kapitánem týmu upřednostnil Florenta Poulola a Víta Beneše.
Do konce nezbývalo ani deset minut, když se střídající útočník Jakub Yunis ošklivě a hlavně tvrdě srazil hlavou s obráncem Brna Luďkem Pernicou. Už na první pohled to nevypadalo vůbec dobře. Odchod vrávorajícího Yunise za postranní čáru také ne.
Všeříkající signalizace, že je nutné střídání postavilo před trenéra Látala rébus, který ale zase nebylo tak těžké rozluštit. Buď Hubník, krajní bek Vepřek, a nebo náhradní brankář Macík. Poslední varianta sice pro milovníky bizarností byla hodně lákavá, ale přece jen pro ligový zápas by to bylo moc.
A tak se svlékl sedmatřicetiletý veterán. Už z prvních pohybů na nezvyklém místě bylo jasně znát, že celou kariéru strávil jinde. Ovšem v nastaveném čase byl naprosto ideální postavou pro klíčový okamžik zápasu.
Za celý zápas snad brněnští obránci Pernica s Dreksou neprohráli vzdušný souboj, pak ale přišel Hubník a dál už to znáte. Prodloužil na Chytila a ten jedinou brankou rozhodl.
S Hubníkem na hrotu ale do budoucna Látal ani tak příliš nepočítá.
„To asi ne. „Máme tři kvalitní stopery, které můžu kdykoliv točit. Dva jsou trochu starší, i když neříkám staří, ale možnost zranění je tam větší. Potřebujeme všechny tři a všichni tři odvádějí výbornou práci,“ chválil Látal.
Speciálně u Hubníka vyzdvihl i jeho přínos po stránce charakteru. „Je ale vidět, jak týmový hráč to je,“ usmál se. „Pro mužstvo je velkým přínosem nejen na hřišti, ale i v kabině, nebo při tréninku,“ doplnil kouč.
