Na jeho příkladu se ukazuje, jak málo v českém fotbale stačí. V žádném případě nechci snížit hodnotu tohoto hráče, ale aby jeden lehce nadprůměrný výkon stačil na to porazit naši olomouckou Sigmu, mi přijde velmi smutné.
Ještě smutnější je to, že si trenér Jílek stěžuje na špatný přístup hráčů a agresivitu v daném utkání. Věci, kterými se nikdo ve světě absolutně nezajímá, neboť jsou standardem a něčím, co je automatické.
Fotbalové střípky Davida Kobylíka
Bohužel často slyšíme podobné hodnocení i od ostatních trenérů a jen to ukazuje na to, jak jsou čeští ligoví hráči hýčkáni. Venku, myšleno v západní Evropě, v tvrdém konkurenčním prostředí, naprosto neexistuje takový přístup. Hráči jsou profesionálové, chodí do kabiny makat, starají se o svoje tělo a svůj výkon tak, aby ho odvedli na hřišti. Samozřejmě, že týmová chemie je důležitá, ale vše se odvíjí od kvalitního přístupu a individuálního výkonu, který pokud je na maximum, tak zapadne do týmového celku.
Všude v Evropě se potkává na hřišti jedenáct profesionálů, nikoliv kamarádů. U nás si neustále hrajeme na to, že v kabině musí být „hihihi, hahaha“, ale výkon a skutek na hřišti je to, co měří vše.
Proto jsme na míle daleko za nejlepšími týmy Evropy. Neustále slýcháme, že musí být dobrá parta, že musí být všichni pozitivně naladění a tak dále. Pravda je, že všichni musí být profesionálové!!! A když si profesionálně povedou svoji práci, budou i odměněni. O tom je profesionální sport.

Zeptejte se dělníka v továrně, za co dostane v práci zaplaceno. Zda za to, že u linky všechno, co zpracovává, bude vyrobeno správně, nebo za to, že se o pauze u kafe zasměje s kamarádem nad vtipem, který běžel večer v televizi.
A takto mi občas připadá náš fotbal. Bohužel se o tom přesvědčujeme týden co týden a alarmující úbytek fanoušků na stadionech nás z tohoto stavu ještě neprobral.
Chci věřit, že brzy nastane doba, kdy si tyto a další věci uvědomíme a opět začneme tvrdě pracovat, a to nejen ve fotbale.
David Kobylík