A třeba nahradit Davida Housku. Dlouholetá opora neprodloužila smlouvu a ve středové řadě po ní zeje prázdné místo. Slaměna je podobným typem hráče, dispečerem, který rozděluje míče, dokáže dát gól ze standardky.
„Od začátku jsem to ale bral tak, že srovnání s Davidem je pro mě hodně tvrdé. On tu odehrál velkou spoustu zápasů, byl základní stavební kámen. Já jsem naopak teprve na začátku,“ upozorňuje Slaměna, že mu přirovnávání k Houskovi není moc po chuti. „Chtěl bych jej třeba v budoucnu trochu napodobit. Viděl jsem na vlastní oči, jak pomáhá týmu a byl bych rád pro mužstvo taky takovým přínosem, musím však jít postupně,“ říká čerstvě jednadvacetiletý Slaměna, který má na kontě zatím 19 prvoligových startů. Za Sigmu jich zvládl jen šest a popravdě řečeno, neoslnil.
„Když někam přijdete, tak se samozřejmě chcete ukázat a pokud možno do toho rovnou skočit. Někdy to ale tak rychle nejde,“ krčí rameny. „Nemůžu přemýšlet nad tím, jestli jsem z toho zklamaný, nebo jsem čekal víc. Měli jsme nějaký plán, podle toho jedeme, vysvětluje. Nevěděl jsem, jestli se mi podaří přestoupit v zimě, nebo v létě. Domluva ale byla, že když se to podaří už v zimě, první půlrok pro mě bude adaptační. Tak jsme se o tom bavili i s panem Minářem. Teď bude záležet, jak se mi podaří letní příprava. Udělám všechno proto, abych se do sestavy dostal a nastupoval častěji a pravidelně,“ ujišťuje Slaměna.
„Pro hráče v mém věku je právě tohle nejdůležitější – pravidelně hrát. Když nehraje, tak je to hodně vidět. Potřebuju být daleko víc vytížený, abych se mohl zlepšovat,“ nastínil své ambice pro nový ročník.
Po změně kouče cítí příležitost, kterou nechce promarnit. „Je to tak trochu pro všechny nový začátek. Trenér Jílek už sice u týmu v minulosti byl, ale kluků, které trénoval, už tady tolik není. Vidím to jako šanci. Je to motivace vydat to nejlepší ze sebe, abych ukázal, že si zasloužím být na hřišti,“ řekl Slaměna.
Příprava pod Jílkem je prý dost náročná. „Hlavně teď v prvních dvou týdnech, kdy se pracuje na kondici, je to výživné,“ prohlásil.
„Trenér po nás chce absolutní koncentraci. Při hře chce okamžité přepínání do defenzivy a snahu o zisk míče. Některé věci jsou trochu novinky. Každý trenér má jiný styl,“ vykládá mladý záložník.
Ten Jílkův, techničtější a s větším držením míče, by mu měl vyhovovat. „Mně se takový styl fotbalu určitě líbí. Pro kreativního středního záložníka je to rozhodně pozitivní,“ doplňuje 177 centimetrů vysoký středopolař, který si po předchodu z dorostu musel zvykat na tvrdší a rychlejší dospělý fotbal. „Hlavně po silové stránce je to pro mladého hráče veliký skok. A pak samozřejmě také rychlost celé hry a rychlost práce s balonem. To byl největší handicap, na kterém jsem musel pracovat. Každým tréninkem si ale člověk zvyká víc a víc,“ říká Slaměna.
Osobně mu prý pomohlo i hostování ve druhé lize v Prostějově. „Bylo to pro mě super. Skočil jsem tenkrát rovnou z dorostu do druhé ligy. Nemůžu si to vynachválit, Prostějov mi přirostl k srdci a pořád ho mám rád. Trenéři, kteří mě tam měli, i celý klub mi pomohli do ligového fotbalu,“ vyznal se zlínský odchovanec.
