„Mnoho z nich ke mně do posilovny chodí pravidelně už delší dobu. Nabídka Sigmy je pro mě vrchol kariéry,“ líčí vousatý kouč Tomáš Kulatý.

Jak se zrodila vaše spolupráce se Sigmou?

Když podepsal trenér Látal smlouvu, tak mě ještě stejný den kontaktoval, jestli se nemůžeme sejít, že by měl zájem o spolupráci. Chtěl, abych dělal vše okolo fitka a posilování. Také jsme se domluvili, že se budu starat o zraněné hráče. Je to pro mě splněný sen.

Jste fanoušek?

Jasně, je to pro mě srdcová záležitost. Od pěti let mám permanentku, fandit mě naučil táta i děda, kteří byli fandové Sigmy odjakživa. Doma se řídil program podle toho, kdy hrála Sigma. Bohužel v březnu děda umřel, ale věřím, že by byl teď pyšný.

Čím si vysvětlujete, že si trenér Látal vybral zrovna vás?

Pravděpodobně to bylo kvůli tomu, že ke mně chodí hodně kluků z áčka, například Miloš Buchta, Martin Nešpor, Martin Hála, se kterým jsem pracoval po zranění i před ním, nebo trenérův syn Radek. Taky mám pár kluků z juniorky a v předchozích letech ke mně chodil i Uroš Radakovič.

Z čeho při jejich tréninku vycházíte?

Ve fotbale není moc okamžiků, kdy fotbalista zapojí obě dvě nohy stejně, protože mění směr, brzdí, vystřelí, nahraje, centruje. Každá noha pracuje jinak, takže nejsem příznivec zatěžování obou noh současně. Volím raději tzv. unilaterální cviky, jednoduše řečeno, každou nohu se snažíme posilovat zvlášť.

Síla je u fotbalisty nejdůležitější?

Fotbalista potřebuje mít sílu v nohách, ze síly je výbušnost a z výbušnosti rychlost. Moderní fotbal se stále zrychluje a potřebujeme, aby hráč měl v nohách sílu a měl rychlejší první tři kroky. To dnes rozhoduje. A taky je důležitý hluboký stabilizační systém.

Co to přesně je?

Souvisí se správným dýcháním, funkcí bránice a pánevního dna. Jedná se o práci s nitrobřišním tlakem, který trup následně zpevní a vytvoří správný rám pro svaly. Když se tohle spojí dohromady, může hráč ustát nejen více soubojů na hřišti, ale může mít i tvrdší střelu. Třeba v tenisovém prostředí si mnozí hráči zajišťují stabilizaci hekáním a celkově jeden z nejlepších příkladů je Roger Federer. Postavou to není žádný atlet, ale stejně dává neskutečné rány. A to jen díky jeho skvělé práci s dýcháním a hlubokým stabilizačním systémem, kdy se dokáže maximálně opřít do každého úderu.

Kolik sigmáků ví, jak správně dýchat?

Hodně se to zlepšilo, musím říct, že klubový fyzioterapeut Vít Hartmann odvádí skvělou práci. Hráči ke mně chodí informovanější než dříve. Pro mě nejdůležitější, aby sportovec zůstal zdravý. Cvičení je hlavně prevence, když budou svaly aktivní a pevné, tak se hráč nezraní.

Spolu s vámi je v realizačním týmu i kondiční trenér Vojtěch Smolák. Jak máte rozdělené kompetence?

Já mám na starosti veškeré posilování, ale docházím do klubu externě, když mají hráči v plánu posilovnu. Vojta Smolák je kondičním trenérem na plný úvazek, takže je s týmem na každém tréninku. Pan Látal klade velký důraz na fyzickou přípravu, proto chtěl asi mít po ruce více lidí. Navíc trenér Jílek tady byl dlouho, možná i hráči ocení trošku odlišné tréninky. Může to být pro ně příjemné okysličení.

Novou tváří jste pro většinu hráčů nebyl. Přesto, bál jste se přijetí v kabině?

Pomohlo mi, že jsem znal hodně kluků osobně. Nebudu lhát, přemýšlel jsem nad tím, když jsem šel první den představit se do kabiny. Říkal jsem si, jak to kluci vezmou a jak bude vypadat první trénink. Naštěstí neremcali a trénink odmakali, cítil jsem z týmu pozitivní energii.

Kouč Látal dal v přípravě hráčům velké dávky. Souhlasíte?

Pan Látal je na fyzickou přípravu pes a má to rád pod kontrolou. Byl na to zvyklý jak v Polsku, tak i v Trnavě. Proto jsme s ním i s panem Nečkem dlouho seděli nad tréninkovým plánem, aby se žádný hráč svalově nezranil.

Pojďme trošku do minulosti. Mezi vaše klienty patřil i Uroš Radakovič, jaký byl?

Uroš byl v hlavě něco neskutečného. Přišel a řekl: „Brate, já si myslím, že se můžu posunout v kariéře. Vím, že první dva tři týdny budou těžký, ale dám si teď navíc a ta práce se mi vrátí.“ Chtěl zajistit rodinu, věděl, že fotbalová kariéra není nejdelší. Měl velmi dobře nastavenou hlavu.

Mnozí by při jeho začátcích v Sigmě tvrdili opak.

Tak to bylo. Měl problémy se životosprávou, přibral a vypadalo to s ním špatně. Ke mně ho doporučil Miloš Buchta a pak za půl roku přestoupil do Sparty. Když jsme se pak setkali, tak šlo vidět, jak je šťastný. Nebo když mi volal právě Miloš Buchta, když vyhrál brankáře roku, tak to bylo super.

Olomoucký gólman je vaším klientem už přes tři roky.

Oslovil mě s tím, že neví, jestli má ještě na to chytat první ligu. Říkal mi, že má nadváhu šest kilo a že se cítí těžký a pomalý. O rok později vyhrál brankáře sezony a chytá dodnes. Je to neskutečný profík, bude mu teď 39 let, přesto je pro mě obdivuhodné, kde bere energii. A taky s ním mám jednu skvělou historku…

Povídejte.

Měl jsem zrovna trénink ve fitku a volalo mi cizí číslo. Tak jsem to rychle vzal a na druhé straně se ozvalo: Dobrý den, tady Miloš Buchta. Jako skalní fanoušek Sigmy jsem si v hlavě řekl: Ty vole, mně volá Buchtič. Měl jsem hroznou radost, ale chtěl jsem se zachovat jako profesionál, takže jsem mu řekl, že jsem uprostřed tréninku a zavolám mu později. Položil jsem mu to a pro sebe jsem si řekl, že to byl Buchtič a já jsem mu to ještě položil. Jsem dobrej. (smích)

TADEÁŠ SPURNÝ