Nová éra. Často skloňované spojení po změně trenéra na lavičce Česka. Jaroslava Šilhavého nahradil Ivan Hašek. Nový je i zbytek realizačního týmu. Veřejnost tak byla plna očekávání, jakým fotbalem se bude národní tým pod zkušeným stratégem se spoustou zkušeností ze zahraničních angažmá prezentovat. Jeho styl byl pro mnohé neznámou, protože těžko někdo sledoval pravidelně zápasy ligy v Emirátech či libanonské reprezentace.
Také sám Hašek několikrát prohlásil, že chce být nečitelný. Premiéra v Norsku mu výsledkově vyšla. Výhra 2:1. Je však otázkou, jak moc byla zasloužená. Nebyla, spíše šťastná. Od první minuty bylo vidět, že kvalita je na straně Norů. Byli sebevědomější, častěji na míči.
Několikrát zahrozili a čeští hráči se spíše bránili. Individuální kvalita se potvrdila při prvním gólu, kdy si to mladý záložník Manchesteru City Bobb namířil do vápna a prošel přes dva hráče - Zeleného a Šulce. Marně byste přemýšleli, kdo z Čechů předvedl podobný odvážný tah alespoň jeden na jednoho, jak to udělal také Sörloth proti Douděrovi.
Zelenému celkově duel příliš nevyšel, ani Šulc při premiéře nezářil. Otázka pak visí nad Chytilem na křídle, kde trpěly jeho přednosti a mnohokrát musel hráč, se skvělým pokrytím míče, dozadu v roli pátého beka.
Byl to první zápas, vyhrálo se, ale je potřeba si říct, že celkově působili Češi pasivně, bránili a k vidění nebylo ani příliš presinku. Na tomhle je potřeba určitě zapracovat, protože defenzivní fotbal není cesta. S tím souvisí i to, že rozehrávka nebyla úplně optimální, byť k ní nepomohlo ani hřiště ve špatné kondici.
Ostatně duelu nepřispěla ani atmosféra na poloprázdném stadionu, která byla opravdu komorní a hráče nevybičovala k nikterak heroickým výkonům a často tempo zápasu připomínalo hodně přátelské utkání.
Jednalo se o první zápas pod novým trenérem, takže určitě nelze dělat závěry. Našla by se také pozitiva. Staněk potvrdil, že dokáže tým podržet, vychytal tutovku Haalanda či Sörlotha a výhra se mohla zrodit hlavně díky němu. Antonín Barák prokázal, že do reprezentace jednoznačně patří. Jako střídající hráč vytvořil dvě gólovky a sám branku krásně vstřelil. Také v pozápasovém rozhovoru z něj bylo cítit, že chce reprezentovat. Příliš hráčů, jako je on, Česko nemá a bylo by luxusem nechávat jej doma.
Velkým pozitivem pak byl úvodní gól, kdy se při brejku po obranném rohovém kopu dostalo do vápna soupeře při centru Součka šest hráčů, sedmý byl na hranici šestnáctky.
V neposlední řadě je důležité, že sám Ivan Hašek přiznal, že takhle hluboko tým hrát nechtěl. Realizační tým získal studijní materiál, musí si rozebrat, proč jej Norsko zatlačilo do nižšího postavení, nedovolilo příliš presinku a po analýze je třeba zapracovat na chybách. Pár pokusů před EUREM ještě tým mít bude.
Navíc i přes nepřesvědčivý výkon se výhra počítá. Pracuje se lépe po vítězném duelu než po prohraném. Měření sil s Arménii by mohlo napovědět, zda tým dokáže více tvořit, hrát ofenzivněji a soupeře přehrát. Když se to podaří, bude to další krok, protože hráči budou stále více věřit tomu, co po nich trenéři chtějí.
