„Byl to obrovský zážitek, je něco neskutečného hrát na Borussii Dortmund. Měl jsem velkou radost. Když jsme tam přijeli, byl jsem jen náhradník, ale zranil se Radek Špiláček a trenér Petr Uličný posunul Tomáše Randu do středu hřiště a mě dal napravo. Když jsem nastupoval, měl jsem tak sucho v krku, že jsem potřeboval deset litrů vody, abych to zahnal. Ale pak to z vás spadne,“ lovil v paměti nyní 38letý trenér Bohuňovic.

PROTI HVĚZDÁM

Proti němu stáli hráči jako Rosický, Smolarek, Metzelder, chytal Weidenfeller, na lavičce byl budoucí hráč Realu Madrid Sahin a v útoku Koller, který si dal ve 44. minutě vlastní gól. Ten se později ukázal jako postupový.

„Bylo úžasné je sledovat. Ti hráči byli jinde. Když třeba Rosa udělal v devadesáté minutě sprint přes celé hřiště,“ vzpomínal Kopecký.

Sigma na stadionu, který má kapacitu 81 365 diváků, uhrála remízu 1:1. Tehdy na Hanáky přišlo 43 000 fanoušků. „Je škoda že jich tam bylo tak málo,“ rozesmál se s nadsázkou Kopecký. „Ne, dělám si srandu, bylo to pro mě něco neuvěřitelného,“ dodal.

Anketa o nejlepšího trenéra v Olomouckém kraji
FINÁLE! Volíme nejlepšího fotbalového trenéra. Bude to ten váš? Hlasujte!

Na Andrově stadionu Sigma ukopala bezbrankovou remízu a díky tehdejšímu pravidlu o gólu na hřišti soupeře postoupila. Odvetu strávil Kopecký na lavičce. „Postup jsme ale slavili,“ pousmál se. Jeho tažení evropským pohárem ale pokračovalo v následujícím zápase, kdy Sigmu čekal další věhlasný soupeř, opět z Německa, Hamburger SV.

I tentokrát byly na straně soupeře hvězdy v čele s Van der Vaartem, kterého následovali Barbarez, Mpenza, Boulahrouz, Van Buyten či Čech David Jarolím. Kopecký doma opět ještě v průběhu první půle nahradil Romana Hubníka, odvetu zvládl celou. Sigma však dvojzápas po výsledcích 0:1 a 0:3 nezvládla.

Zdroj: Deník/Jakub Vítek

„Bylo jedno, jestli to byl Hamburk nebo Dortmund. Nedá se to srovnávat. Oba zápasy beru za vrchol své kariéry. Hrát proti takovým hráčům a pak třeba ukořistit nějaký ten dres,“ uznává Kopecký, který na tyhle duely ještě občas zavzpomíná a sám ukořistil dres Beinlicha.

„Občas mě do toho někdo natlačí. Třeba, když jsem přišel do Bohuňovic, tak jsem se s nějakými kluky díval na video z těch zápasů a třeba proti Dortmundu jsme doma měli i šance, abychom vyhráli. Nevím ale, jestli ta videa ještě na Youtube jsou,“ prozradil.

Paradoxem totiž je, že Radim Kopecký má více startů v evropské soutěži než v nejvyšší české soutěži. V Intertoto Cupu naskočil ještě proti Štětínu a celkem odehrál čtyři zápasy. V lize jen tři. „Měl jsem štěstí, že jsem měl možnost to zažít a do zápasů naskočit,“ je spokojený. Do áčka se totiž dostal v době, kdy tým vedl Petr Uličný. „Vše to začalo v šestnáctce, kam jsem přišel po přáteláku se Sigmou z Přerova a trénoval to pan Neček. Myslel jsem, že budu patnáctý hráč, ale hrával jsem a chodil i na lavičku osmnáctky, kde to trénoval pan Chromý. Potom jsem dostal pozvánku i do reprezentace do sedmnácti let, osmnáctku jsem přeskočil, asi sezonu pak strávil v béčku pod panem Psotkou. Za pana Uličného se mi povedla příprava v áčku a zůstal jsem tam. Jenže potom přišel místo pana Uličného Vlastimil Palička, který si přivedl své mladé hráče a mně začalo putování po hostováních,“ popisoval.

Oldřich Machala jako nový trenér HFK Olomouc v létě 2015
Oslavenec Machala: Nebáli jsme se. Za nás se chodilo na Sigmu, ne na soupeře

Ve druhé lize si vyzkoušel Hlučín, Třinec či HFK Olomouc. Na Slovensku pak působil v Lučenci. „Nevím, co chybělo, abych se v lize udržel déle. Měl jsem to dobře nastartované, ale přišla ta změna trenéra. V Třinci jsem příliš šancí nedostával, s Hlučínem se spadlo. Kariéru jsem ukončil v Holici, kde na to vzpomínám rád, zase to trénoval Petr Uličný,“ sdělil.

K POLICII

Poté naskakoval za Přerov, Šternberk a naposledy za Bohuňovice. „Co jsem zakončil profi kariéru, tak jsem byl fotbalu přehlcený a už se na ligu ani nevydám. Už jsem ho chtěl hrát jen pro radost. Musel jsem začít přemýšlet. Věděl jsem, že do ligy už nevystřelím, tak jsem se začal živit poctivou prací,“ prozradil.

A tak vyrazil Kopecký na testy a našel práci u policie, kde nejprve sedm let nabíral zkušenosti a nyní dělá instruktora výcviku. Na fotbal ale přesto nezanevřel. „Měl jsem priority jinde, v práci, ale je pravda, že jsem kolikrát šel i po noční na zápas. Chtěl jsem týmu pomoci. Vypouštěl jsem si směny na utkání a snažil se být na každém tréninku,“ říkal poctivý dříč.

TRENÉR A VYSOKÁ ŠKOLA

Postupně se dostal do Bohuňovic. „Nechtěl jsem peníze. Všichni se na mě dívali a ptali se, proč? Protože je nepotřebuji, vydělám si na sebe v práci. Chtěl jsem jen pomoci,“ popisoval. Jenže v listopadu roku 2022 i jeho amatérská kariéra pravděpodobně skončila. Urval si přední zkřížený vaz v koleni a natrhl meniskus. „Ten jsem si nechal spravit, ale na operaci s křižákem jsem nechtěl, ani nemohl. Mám malou dcerku a nemohl jsem být tři nebo čtyři měsíce mimo práci. Navíc s mým štěstím bych si potom urval druhý,“ komentoval.

Z Kopeckého šel na hřišti respekt, měl naposilované svaly a křižák dokázal naposilovat také: „Přesedlal jsem na kolo, hodně sportuji, brusle, posilovna a myslím, že bych dokázal naskočit, kdyby bylo potřeba, ale nikam se cpát nebudu, řekl jsem, že končím.“

Sigma vs Real. Radek Šindelář č. 10
Radek Šindelář vzpomíná: Po Hamburku jsme museli nosit každou botu jinou

A Bohuňovice reagovaly. Přestože Kopecký nikdy netrénoval, tak vzhledem k jeho práci instruktora k tomu má sklony a i bez licence se stal trenérem áčka v krajském přeboru. „Myslel jsem, že budu mít konečně svůj klid, věnovat se dceři, jezdit na kole, dělat školu. Přišla nabídka a já jim chci pomoci a předat klukům zkušenosti,“ hlásí.

Bohuňovice jsou momentálně předposlední a mají stejně bodů jako poslední Litovel. Nový kouč by rád zlepšil tréninkovou morálku. „I proto, jak jsem byl poctivý jako hráč, mě možná trochu mrzí od mých svěřenců, že by tomu mohli dát více. Nepochopím, že si nejdou třikrát týdně zatrénovat, udělat si žízeň, pokecat s kámoši, když mají tu možnost. Já pořád něco dělám a mám větší fyzičku než někteří ostatní,“ kroutil hlavou.

„Vše pak potřebuje svůj řád. Když jsem byl mladý, staří na nás byli přísní. Věděli jsme, kde je naše místo. Donesli jsme pomůcky a vše, teď to neudělají, když jim to neřeknete a mají na vše odpověď, myslí si, že jsou nejlepší fotbalisté. Snažím se to do nich dostat, oni tomu později pak také budou šéfovat,“ dodal.

On sám se ještě začal vzdělávat, ale trenérskou licenci prozatím nestuduje. Naopak si dodělává vysokou školu se zaměřením na učitelství na Slovensku. „V práci jsem dosáhl na nejvíc, co jsem bez titulu mohl, chtěl bych se zkusit posunout, takže studuji dálkově,“ uzavřel Kopecký.