Kliknutím zvětšíte
Na úvod výhra, byl to sladký návrat?
Takhle nějak jsem si to představoval, hlavně jsem chtěl, abychom protrhli sérii remíz, která byla fakt dlouhá. Vítězství jsme potřebovali. Říkal jsem, že dva domácí zápasy musíme zvládnout. Polovina se povedla, teď to musíme potvrdit proti Mladé Boleslavi.
Hrál jste dobře, takže žádné oťukávání ani hledání formy?
Když jsem přišel, tak jsem říkal, že formu mám dobrou. Mám chuť do fotbalu i elán, což jsem chtěl ukázat na stadionu. Můžete to ukazovat na tréninku, ale to nikdo nevidí. Musíte to přenést do zápasu. Malinko jsem byl před zápasem nervózní, ale asi to bylo potřeba a jsem rád, že jsem ukázal, že týmu můžu pomoci.
Prožíval jste speciální pocity?
Určitě. Už jenom z toho pohledu, že jsem měl na tribuně padesát známých nebo rodinu, takže jeden sektor byl celý můj. Viděl jsem, jak jsou všichni rádi, že jsem zpět a chtěl jsem se jim ukázat v nejlepším světle, že jsem fotbal nezapomněl, protože jsem trošku sešel z očí. Myslím, že se mi to docela povedlo.
Nemrzelo v té souvislosti, že bylo v hledišti celkově jen 1620 diváků?
Samozřejmě bych si představoval vyšší návštěvu, ale už když jsem přicházel, tak jsem věděl, že lidé sem moc na fotbal nechodí, což je obrovská škoda, protože hrajeme v nejlepší šestce, což je na Olomouc úspěch. Přitom fotbaloví fanoušci tady jsou, protože když přijede Sparta, Slavia, nebo nějaký lepší soupeř, tak přijdou. Je škoda, že nechodí na nás, ale na soupeře. Přál bych si, abychom je přitáhli svými výkony a věřím, že když budeme vyhrávat, tak si sem cestu najdou. Hraje se lépe, když přijde alespoň pět tisíc lidí, kteří by v Olomouci mohli chodit pravidelně.
I přesto vás přivítali potleskem. Vnímal jste to?
Všiml jsem si toho. Stejně tak jsem vnímal reakce lidí na můj návrat. Dostalo se mi spoustu podpory. Tolik jsem jí ani nečekal. Trošku jsem doufal, že budou mít radost, ale až takový ohlas byl překvapením. Jsem z toho potěšený. Doufám, že budu podávat dobré výkony, abych je nezklamal a abychom z toho jako Sigma měli více bodů.
Je atmosféra největší rozdíl oproti Polsku?
Ano, s tím jsem ale trošku počítal. Na tamní návštěvy a atmosféru se dá lehce zvyknout, protože to byl pro mě největší rozdíl už, když jsem tam přicházel. Užil jsem si to šest let a nevracel jsem se do Česka, abych si užil nějakou atmosféru, ale abych pomohl Sigmě a udělali jsme úspěch.
V Bialystoku jste měl spoustu startů - nejvíce v historii jako cizinec. Proč jste se rok a půl před koncem smlouvy rozhodl pro přestup?
Hlavní bylo, že když jsem přicházel, tak první tři, čtyři roky to byl ambiciózní tým, který chtěl hrát o poháry, první dva roky dokonce vyhrát ligu. Potom se tam ale změnil prezident a celé vedení a nechci říct, že to šlo z kopce, ale ambice se proměnily. Už byl cíl udržet se v lize. Nedávalo mi to smysl a ambice Bialystoku už mě nenaplňovaly. V mé hlavě je pořád lepší hrát fotbal o něco než lepší smlouva. Vrátil jsem se proto, abych se Sigmou něco dokázal na úkor peněz.
V Jagiellonii konči smlouva také dalšímu odchovanci Sigmy Tomáši Přikrylovi, nechtěl jste jej přibalit s sebou?
Chtěl bych, protože si myslím, že i on by nám dokázal pomoci. Ale v zahraničí není ještě tak dlouho. Myslím, že spíše nezůstane v Jagiellonii, ale co jsme se naposledy bavili, tak chce pokračovat ještě venku.
Mluvil jste o ambicích, Sigma to nemá daleko na čtvrtou příčku, takže tady cítíte šanci hrát o poháry?
Cítím. I to mě táhlo zpět, abych tomu mohl pomoci. Myslím, že by Sigma mohla hrát pravidelně v pětce a ne jen jednu sezonu. Nevidím důvod, proč by to nemohla dokázat, když to jde třeba ve Slovácku.
Jak probíhala jednání se Sigmou?
Trvala asi tři týdny. Musel jsem si hlavně vyřešit svoji situaci v Jagiellonii, kde jsem musel stihnout do nějakého data rozvázat smlouvu, což se mi podařilo. Od té doby už byla jen priorita dohodnout se tady. Nikdy to nejde na první dobrou, takže to chvíli trvalo. I tak jsme se dohodli rychle a jsem rád, že jsem zpátky doma.
Českou reprezentaci čeká kvalifikační zápas s Polskem. Jak jej tipujete?
Jsem hlavně zvědavý na Polsko, protože se tam všechno změnilo. Přišel nový trenér Santos, který vedl Portugalsko. Uvidíme, jak pod ním budou hrát. Jména mají na papíře dobrá, ale pořád jim tam něco hapruje. Zápas podle mě nemá favorita, fandit ale budu samozřejmě Česku.
Vy sám máte v áčku národního týmu tři starty. Věříte ještě v návrat do nominace?
Mám to v hlavě. Ještě nejsem tak starý, abych to vypustil. Když jsem odcházel do Polska, tak jsem si myslel, že budu mít do repre blíž. Když jsem byl v Jablonci, tak jsem jezdil na každý sraz, myslel jsem, že zahraničí mi pomůže, ale naopak mi uškodilo a do reprezentace jsem přestal jezdit. Viděl jsem, že tam najednou začali jezdit více kluci z Česka.
Mrzelo vás, že je polská liga možná trochu podceňovaná, když jste pozvánky nedostával?
Nebudu zastírat. Mrzelo mě to. Hlavně na začátku první dva roky. V úvodní sezoně jsme byli druzí, do posledního kola jsme hráli o titul, vyhrál jsem tam hráče měsíce a myslel jsem si, že pojedu, ale nejel jsem. Byl to problém, protože jsem byl venku, dařilo se mi a na můj úkor jezdili kluci z české ligy. V tu dobu byli u reprezentace jiní trenéři, už je to historie a teď to neřeším. Ale při návratu jsem měl v hlavě také to, že když tady budu předvádět dobré výkony, budu mít do nominace blíž.
V čem je tedy polská soutěž jiná než česká?
Je v ní víc agresivity a soubojů. Na všechno méně času. Tohle byly největší změny, na které jsem si musel zvyknout, když jsem tam přicházel. Jinak je podobná.
Kouči Jílkovi se zdálo, že byste možná pro jeho nároky potřeboval kondičně malinko dotáhnout. Jak se cítíte?
Cítím se dobře a myslím, že jsem nachystaný v pohodě. Někdy to tak může vypadat, může jít o řeč těla, ale stejně se rozběhnu vždycky, když dostanu balon (úsměv). Jsem ale připravený na celé zápasy a nemám s tím problém. Byl jsem zvyklý je hrát, teď jsem z toho na měsíc vypadl, ale díky dalším utkáním se do toho dostanu. Kondice může být vždycky lepší, člověk může trénovat kolik chce, ale vždycky je zápas nejvíc.
Co říkáte na kvalitu nových spoluhráčů v Sigmě?
Úplně jsem nevěděl, do čeho jdu, ale jsem překvapený, že i kvalita na tréninku je vysoká. Ročník 99 je hodně silný a je to budoucností Sigmy. Je na nás starších, abychom to měli pod kontrolou a může z toho těžit celý tým, když mladí budou hrát dobře a my staří jim budeme pomáhat.
Už dokážete porovnat, jestli se česká soutěž od vašeho odchodu změnila?
To se mi zatím po jednom a půl zápase těžko hodnotí. Už si ani moc nepamatuji, jaká byla úroveň, když jsem odcházel. Může to být podobné, možná jsou hráči trošku techničtější, ale raději bych to porovnal v létě až odehraji více zápasů.
Když se ještě vrátíme k duelu s Českými Budějovicemi, tak jste všechny góly dali až v početní výhodě.
Určitě nám vyloučení pomohlo a bylo to jen o nás, kolik dáme gólů, protože jsme měli spoustu šancí. I když jsem z toho měl trošku strach, protože vyloučení týmu někdy pomůže, zaleze a nám se tam bude těžko dostávat. Ale s Budějovicemi od nás nebyl špatný ani první poločas. V kabině jsme si říkali, že je to dobré a vytváříme si šance.
U druhého gólu jste krásně zrychlil hru kolmicí, takhle jste to chtěl?
Viděl jsem, že se tam otvírá prostor uličkou. Ještě tam byl Navrc. Chtěl jsem to tam takhle dát na Tondu Růska, aby mohl z jedné přihrát před bránu, jak to dal. Byla to pěkná akce a chtěl bych, abychom takové akce měli každý zápasy a byly z toho tři body.
Ono nebylo ideální ani počasí, které se neustále střídalo. Vnímáte to na hřišti?
Vnímáme to před zápasem. Potom v zápase je to jedno. Pro mě úplně, protože jsem v tomto počasí hrál de facto polovinu zápasů. Tam u nás na severu pořád foukalo, něco padalo, takže když svítilo slunko, byl to zážitek. Nějak jsem si na to zvykl a když se hraje, tak je mi jedno, jestli prší, sněží nebo fouká.
17
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
