Ondřej Zmrzlý: Tolik zápasů? Chtěl jsem se hlavně dostat do kádru

Roste z něj další Lukáš Kalvach? Možná, ale defenzivní záložník Sigmy Ondřej Zmrzlý zatím takové hlasy nevnímá.

Srovnání se současným středopolařem Plzně a reprezentantem se spíš brání. Vždyť má za sebou teprve polovinu prvního ročníku, byť to vypadá, že bude průlomová.

„Před sezonou jsem ale vůbec nevěděl, jestli se vůbec vlezu do kádru,“ krotí vášně dvacetiletý odchovanec, který se v závěru podzimu do základní sestavy Hanáků probojoval na úkor letní posily Lukáše Greššáka, jenž se v průběhu první části ročníku potýkal s několika zraněními.

Třináct odehraných zápasů je asi nad plán, který jste před sezonou měl, že?
Je to dost. Ani jsem nečekal, že bych jich mohl odehrát tolik od začátku.

Takže s podzimní části jste spokojen?
To jsem. Mým cílem před sezónou bylo probojovat se do kádru áčka. I když samozřejmě jsem chtěl i nastupovat a nebýt tam jen do počtu, což se nakonec podařilo díky zraněním a tomu, že jsem na sobě pracoval.

Cítíte se už nyní jako pevná část kádru?
Pevná určitě ne, jsem tady jen chvilku. Ale chtěl bych si takovou pozici vybudovat.

Zápasy jste hrál za áčko i béčko. Je těžké se přeorientovat mezi Moravskoslezskou fotbalovou ligou a nejvyšší soutěží?
Je to rozdíl. Sice ve třetí lize jsou hráči také zkušení a někteří mají prvoligové zkušenosti, ale největší rozdíl mezi soutěžemi je v rychlosti a práci s míčem. Na vše je méně času. A taky více záleží na kondici, v lize se mi daleko hůře hraje, když jsem zavařenej. (úsměv)

Ale zvládáte to. Kdy jste věděl, že do týmu máte blízko?
V průběhu celé přípravy. Na trénincích jsem to víceméně zvládal, tak jsem si sám říkal, že bych se do kádru mohl prosadit. I když jsem přípravné zápasy odehrál slušně, na generálkách před ligou jsem se zcela komfortně necítil. Přesto jsem doufal, že si postupně na tempo první ligy zvyknu a že bych se v průběhu sezóny mohl do kádru dostat.

V základní sestavě jste debutoval doma proti Teplicím při výhře 2:0. Zápas jste navíc hráli v retrodresech. Jaké to bylo?
Byl to krásný pocit. Vzpomínám na to moc dobře, byl to první zápas v základu, vyhráli jsme při výročí sta let od založení klubu, a navíc asistence k tomu. Vyšlo to nádherně.

Krásný centr na druhý gól Martina Hály premiéru podtrhl, že?
Takovou radost jsem z gólu dlouho neměl. Byla to euforie, když Marťas (Martin Hála pozn. red.) zavěsil hlavou, ramenem nebo čím to vůbec dal (smích). Z gólu v áčku mám vždy velkou radost, ale první zápas to ještě umocnil.

Kdy budou moci spoluhráči slavit váš premiérový ligový gól? V juniorské lize jste jich loni nasázel čtrnáct.
Čekám na to. V každém zápase chci dát gól. V juniorce jsem hrál výše než hraju nyní, navíc jsem kopal veškeré standardky a penalty, takže příležitostí ke vstřelení gólu jsem měl více.

Na jaké pozici se cítíte nejlépe?
Momentálně na defenzivním záložníkovi, ale musím se na něj ještě trochu přeorientovat. Mám tam rezervy. Ještě pořádně neumím hrát zády k bráně, musím v tomhle nabrat zkušenosti a zlepšit se. Každopádně vždy mám raději, když mám hru před sebou.

Vytýká vám to trenér Látal?
Neřekl bych vytýká, ale spíše se mi s tím snaží pomáhat, abych se zlepšil. I Lukáš Greššák mi také pomáhá, protože na té pozici hraje. Obecně všichni kluci mi pomáhají ve vnímání různých situací.

V áčku Sigmy už debutovalo několik hráčů z vašeho silného ročníku 1999. Je otázkou času, kdy bude stejně úspěšný jako „93“?
Byli bychom určitě rádi, kdyby se nám povedla stejná sezóna jako jim, když skončili v lize čtvrtí a zahráli si předkola Evropské ligy. Když se nás do áčka dostane co nejvíce z ročníku, tak budu jen rád. Všichni jsem kamarádi a bylo by super, kdybychom to spolu dotáhli až do ligy.

Musí být příjemné vidět v kabině známé tváře.
Samozřejmě, s některými kluky se známe od přípravky, s některými od žáků. Touhle cestou jdeme spolu a až teď jsme se trochu rozdělili, když někdo odešel na hostování do druhé ligy a někdo zůstal tady, ať už v béčku nebo v áčku.

I vy jste měl do druhé ligy. nakročeno loni během zimní přestávky, kdy to vypadalo, že míříte do Vítkovic. Proč to nakonec nedopadlo?
To ani sám nevím. Myslel jsem si, že bych tam mohl zůstat. Ale nestalo se.

Nikdo vám k tomu nic neřekl?
Jen to, že čekají na posily z první ligy, které ale nakonec stejně nepřišly. A prý čekali obecně na zkušenější hráče, než jsme byli my dva s Pavlem Zifčákem.

Takže výkonnost nehrála roli?
Skok proti juniorské lize tam byl, ale věřím, že kdybychom tam zůstali další měsíc a zabudovali se, tak bychom se postupně mohli dostat do sestavy. Navíc tam byl před námi ještě další měsíc přípravy po tom, co nás poslali domů.

Alespoň jste si zahrál se Sigmou juniorskou Ligu mistrů.
To byl krásný moment pro nás, kluky, kteří do té doby vlastně nikdy neměli šanci si zahrát na našem krásném stadionu. Najednou na zápas s Mariborem přišlo dva tisíce lidí a bylo to úplně něco nového. Navíc jsme vyhráli, bylo to krásné.

V jarním domácím zápase s francouzským Lyonem (1:2) jste už nenastoupil, proč?
Strašně mě to mrzelo, ale pak jsem se nad tím už nechtěl pozastavovat.

Vysvětlil vám to trenér kategorie U19 Janotka?
Řekl mi, že přes zimu se v devatenáctce sehráli kluci v záloze, tak do toho nechtěl moc zasahovat.

Vaše rodina je spjatá se Sigmou. Váš strýc je dlouholetý údržbář na stadionu Sigmy a otec vás dokonce v přípravce trénoval. Je teď na vás asi hodně pyšný, že?
Je strašně rád, bohužel teď ale není doma. Skoro na celý podzim byl pracovně v Kanadě, tak viděl jen ten zápas s Teplicemi naživo. Bohužel teď z Kanady je to trošku složitější, ale je vždycky rád, když nastoupím. Prožívá to a fandí mi na dálku.

Bývá i váš největší kritik?
Dřív býval, ale teď už se o tom bavíme normálně. Ale nebylo to vždycky lehké (smích). Až někdy ve starším dorostu to začal brát jinak. Je to pro mě zadostiučinění, že jsem se dostal až do ligy a doufám, že i pro něj, protože se mi věnovat opravdu dost.

Taky jste to dotáhl i do reprezentace U20. Jaká to byla zkušenost?
Výborná. Člověk třeba vidí srovnání, jak se fotbal dělá na západě. Hráči v zahraničí jsou na úplně jiné úrovni než vrstevníci u nás. Vše je rychlejší a dynamičtější. Na tom je potřeba ještě zpracovat.

V budoucnu mohou tito mladí Sigmu táhnout, míní Látal

Důvěru trenéra Radoslava Látala si Ondřej Zmrzlý získával postupně. První minuty ochutnal už v červencovém prvním duelu sezony v Plzni. Pak pomalu přidával a v Liberci při zranění Lukáše Greššáka naskočil už v prvním poločase. Odehrál přes 70 minut a hned naznačil, že slovenská posila to nebude mít s místem v základní sestavě jen tak. „S Teplicemi odvedl dobrý výkon, ale je na něm vidět, že byl ještě nervózní,“konstatoval kouč Látal po srpnovém debutu v úvodní jedenáctce, který mladý fotbalista ještě vyšperkoval gólovou asistencí, když z levé strany krásně našel Martina Hálu.

Šikovná levačka a také univerzálnost z hlediska postů. To jsou hlavní Zmrzlého přednosti. Však také sice nejčastěji nastupoval jako defenzivní záložník, ale s úspěchem zvládl i role levého beka či halvbeka. V pohárovém duelu v Rosicích se dokonce z kraje obrany zapsal mezi střelce.

Góly jsou mu ostatně vlastní. V mládežnických kategoriích jich střílel spousty. V lize na gól ale zatím čeká. „V každém zápase chci dát gól. V juniorce jsem hrál výše než hraju nyní, navíc jsem kopal veškeré standardky a penalty, takže příležitostí ke vstřelení gólu jsem měl více,“ říká sám Zmrzlý.

Látal v něm vidí potenciálního nástupce Lukáše Kalvacha. „K tomu ale musím vylepšit hru zády k bráně,“ ví dobře stále ještě ligový učedník, před kterým je, zdá se, světlá budoucnost.

„Mladé kluky musím za podzim pochválit všechny. Pomalu se zapracovávají a věřím, že do budoucna to budou hráči, kteří mužstvo potáhnou,“ míní Látal.

Na jaře se tak dají očekávat další minuty a zápasy.