„Bylo to pro mě v karanténě fakt těžké. Já jsem zvyklý být z domova. Ze začátku jsem byl navíc velmi opatrný a nechodil skoro nikam. Přiznám se, že jsem měl z nemoci strach,“ řekl Látal, který se později ale zapojil do šití roušek.

„Sám jsem nešil, ale kreslil jsem a stříhal. To bylo pro mě velké odreagování a navíc jsme mohli pomoct,“ uvedl kouč Sigmy.

Mluvil ale i o tom, jak by mohl vypadat zbytek ligy, nebo o tom, proč v Německu může bundesliga začít už na začátku května.

Pane trenére, jak složité je vymyslet trénink v současných omezených podmínkách?
Není to nijak složité. Ale nemůžeme jít do kontaktu a do soubojů a to problém. Fotbal je kontaktní sport. Vyhrávání soubojů je důležité a teď se vzhledem k zápasu moc udělat nedá. Nemůžeme ani do kabiny, nemůžeme se sejít všichni pohromadě, takže je to takové mrtvé, ale jinak jsem rádi, že můžeme ven aspoň takhle.

Co se dá dělat?
Jsou to bezkontaktní cvičení, nějaká střelba. Dá se trénovat zakládání útoku, koncovka. To všechno budeme dělat. Ale tím, že je to bez soupeře, je to všechno jenom jako. Nikdo vás nepresuje a nedostává pod tlak. I když uděláte chybu, nikdo vám míč nesebere. První trénink byl spíš na rozběhání a seznámení s míčem po dlouhé době. V dalších dnech najedeme na další věci.

Jak to hráčům napoprvé šlo?
Po dlouhém běhání po lese jsme byli na hřišti poprvé, takže to podle toho vypadalo.

Jakým způsobem jste skládali skupinky? Podle toho, kdo s kým hraje?
Nene, dívali jsme se spíš na to, abychom měli praváky a leváky vyváženě kvůli centrům, aby se nám nesešli tři praví beci v jedné skupině.

Pokud liga začne v červnu, budete mít dost času dostat se do pohody?
Času na přípravu máme dost. Možná je spíš až příliš dlouhý. Kluci byli v tréninkovém režimu neustále. Naběháno mají, ale teď jde o herní stránku. Osm týdnů je na to dost dlouhá doba. Věřím, že se situace bude brzy uvolňovat a budeme moct na tréninku udělat víc věcí. Pro nás trenéry je teď nejhorší jiná věc.

Jaká?
Že nevíme přesně termín, kdy se začne. Kdybychom věděli, že 8. června začínáme, tak se tomu přizpůsobíme. Logicky se budeme chtít nachystat tak, abychom vrchol měli, až se zase bude hrát. Pak se ale zase někde dočteme, že by to mohlo být dřív. Takže se taky může stát, že se budeme chystat na červen a pak nás start ligy zastihne v půlce přípravy. Přeji si tedy, abychom co nejdřív měli přesný termín, kdy liga začne, abychom se měli o co opřít.

Zápas bez diváků? Strašné

Před ostrým startem by to taky chtělo sehrát nějaký zápas, že?
Nedovedu si moc představit, že bychom šli do ligy bez přípravného zápasu. Jestli to ale vůbec půjde, to uvidíme. Je to zase jiná forma zatížení než na tréninku, na devadesát minut. V tréninku to z těch kluků nikdy nevytáhnete. A ligový zápas je ještě něco jiného, speciálního.

Pokud se opravdu začne, bude to bez diváků.
Zažil jsem zápas bez diváků v Trnavě v Evropské lize s Dinamem Zagreb. I s Mostarem, jsme tak hráli. A je to strašné. Je to zápas bez atmosféry, bez emocí. Lidé vám doma za normálních okolností pomůžou. Teď bude ticho, bude slyšet každý výkřik, každé slovo. Opatření jsou holt taková, ale pro fotbal to nic dobrého není.

V Německu, kde jste dlouhá léta hrál, se plánuje začít už 9. května. Co vy na to?
Mám zprávy, jaká nastavili pravidla. Mají jiné možnosti a předpoklady. Z toho, co jsem četl, budou před zápasem každého hráče testovat, což stojí obrovské peníze. U nás si to moc nedovedu představit, že bychom testovali před tréninky i zápasy všechna mužstva a všechny hráče.

Šití roušek: odreagování i pomoc

Jak jste vlastně prožíval karanténu?
Bylo to těžké. Jsem zvyklý být pořád z domova. Teď to byl velký nezvyk. Já sám jsem byl navíc ze začátku velmi opatrný a skoro nikam nechodil, protože jsem se nechtěl nakazit. Přiznám se, že jsem měl trochu z nemoci strach. Seděl jsem doma, šel jsem se psem a šel jsem si zaběhat. To byly jediné věci, co jsem dělal. Až posledních 14 dní už jsme se tady na Sigmě dali dohromady a šili jsme roušky v užší skupině. To bylo velké odreagování a navíc jsme mohli pomoct.

Vy sám jste šil?
To ne. Pomáhal jsem ale, jak se dalo. Stříhal jsem a kreslil. Černé, modré. Když je pak lidé viděli ve fanshopu, tak si i objednávali. Těch zakázek bylo strašně moc. Věděli jsme, že roušky nejsou a že chybějí. Dodneška se ještě pořád vyrábějí. Bylo to pro mě zpestření. Mohl jsem se dostat z toho třítýdenního režimu, trochu se uvolnit a ještě pomoct dalším lidem.