„Zdá se, že se koronavirus podařilo dostat pod kontrolu, snad se brzy vše vrátí do normálu,“ říká.

Do prvního zápasu po dlouhé pauze zasáhnout nemohl, protože mu dobíhal trest za vyloučení v zápase s Jabloncem na začátku března.

„Byl jsem z toho velmi smutný, zvlášť když si uvědomím, že ta karta byla dost přísná,“ přiznal sedmadvacetiletý středopolař, který na Hanou přišel na konci letního přestupního termínu z Dukly.

Místo ligového mače na Slovácku si tak v pondělí střihl poločas v přáteláku za rezervu proti 1. HFK Olomouc a teď už spřádá plány na Příbram.

„Čeká nás teď hodně utkání v rychlém sledu. Únava se bude sčítat a dá se předpokládat, že trenér bude sestavou rotovat víc než je zvykem. Všichni musíme být připravení. Cítím se být připravený a plný energie. Budu chtít pomoct týmu tak, jak to je půjde,“ říká.

ŠPANĚLSKO SLEDOVAL JEN NA DÁLKU

Těžké týdny, kdy se svět zdánlivě obrátil na ruby a on zůstal s přítelkyní uvězněný v cizí zemi, už nechává za sebou.

„Byli jsme celou dobu tady v Olomouci. Situace ve Španělsku byla o dost horší než tady. Bylo to nejlepší možné řešení,“ soudí zpětně.

„Nebylo to ale lehké sledovat takhle na dálku. Každý den se člověk dozvídal spoustu strašných zpráv o tom, co se doma děje. O mrtvých, kterých bylo čím dál víc a víc,“ popisuje.

„Naštěstí moje rodina i přátelé jsou v pořádku. Andalusie, odkud pocházím, na tom nebyla tak zle jako jiné regiony, nebo velká města jako Madrid, Bilbao a jiná.“

„Teď už se situace ve Španělsku pomalu zlepšuje. Zdá se, že už je snad virus pod kontrolou. Doufáme, že to tak bude pokračovat a budeme brzy moct žít jako dřív,“ vykládá Pablo.

Teď už se při vzpomínkách na dění v posledních týdnech usmívá. Třeba na to, jak některá vládní nařízení musel přelouskávat přes Google Translator.

„Bylo pochopitelně důležité, abychom znali základní pravidla. Spoluhráči mi se spoustou věcí pomáhali. Ale nebyli jsme spolu pořád, tak jsme si museli poradit. Buď si něco přeložit sami, nebo se zeptat,“ popisuje.

„Na začátku týdne jsme třeba netušili, že už se nemusejí povinně nosit roušky. Vyšli jsme na ulici a najednou všichni byli bez nich. Chvíli jsme nechápali, co se děje,“ culí se rodák z městečka Almuñécar v provincii Granada.

Jako všichni profesionálové i v nouzovém stavu se snažil podle individuálních plánů od klubu udržovat v kondici. Byla to ale zvláštní situace. Nejdřív jsme hodně běhali. S rouškami na obličeji to bylo těžké,“ přiznává.

„Trénink v malých skupinkách byl samozřejmě něco úplně jiného, než na co jsme zvyklí. Snažil jsem se však všechno dělat naplno, i když občas bylo těžké zůstat plně koncentrovaný, když jsme ani nevěděli kdy liga začne, nebo jestli vůbec začne,“ dodává Pablo, který sní o tom, že s Olomoucí zaútočí na vítězství v domácím poháru.

MOL CUP – NEJLEPŠÍ CESTA DO EVROPY

„Na to, že máme šanci vyhrát pohár, se mě ptali i novináři ze Španělska. MOL Cup je pro nás nejlepší cesta do Evropy a klub by si to zasloužil. Věřím, že máme dobrou šanci uspět Byl to pro všechny určitě takový motor během dlouhé pauzy,“ míní Pablo.

S tím, že o trofej se bude až do konce sezony pravděpodobně hrát bez diváků se nesmiřuje snadno.

„To, že se bude hrát bez fanoušků, to není dobré pro nikoho. Ale bude to stejné pro všechny týmy. Musíme se s tím vyrovnat. Důležité bude soustředit se na to, co se děje na hřišti a ne na věci okolo,“ tvrdí španělský štírek, který kvůli koronaviru a posunutí sezony do letních měsíců musel odložit i jeden životní přestup.

„V červnu jsme se měli s přítelkyní brát. Protože se ale bude hrát, tak jsme museli svatbu posunout. Nedá se nic dělat. Zvládneme to jindy, třeba o Vánocích,“ směje se Pablo.