Jak vzpomínáte na svoji kariéru?

Jenom v dobrém. Celý život jsem prožil v Sigmě. Jinde jsem ligu nehrál. Byla to krásná kapitola s poháry, úspěchy i neúspěchy. Ale hlavně ty úspěchy. V Poháru UEFA tady hráli skvělí soupeři jako Marseille. Byla to světová mužstva, přišel plný stadion, skvělé.

Vyzkoušel jste si také fotbal v Německu. Jaké to bylo?

Bundesliga byla úplně jiný svět, vůbec se to nedá porovnat. Jste tam za hvězdy a lidé si vás váží. Když jsme přišli na první trénink, tak tam bylo pět tisíc lidí. To bylo úžasné. A to tehdy v Olomouci diváci chodili, to jsme si nemohli stěžovat. Ale tam přišli také novináři, na to jsme nebyli zvyklí. Stejně tak věci. Tehdy se tam fasovalo úplně všechno.

Oldřich Machala

Věk: 60
Pozice: Stoper (předtím záložník)
Hráčská kariéra: Sigma Olomouc, VTJ Tábor, Sigma Olomouc, Hansa Rostock, VfB Oldenburg, Sigma Olomouc
Trenérská kariéra: Sigma Olomouc B, Hranice, Kunovice, Dosta Bystrc, Lipová, Hradec Králové, Frýdek-Místek, 1. HFK Olomouc, 1. SC Znojmo, 1. HFK Olomouc, Vyškov (mládež), 1. SK Prostějov, Blansko, 1. SK Prostějov (U19), 1. HFK Olomouc, 1. SK Prostějov (U15)
Bilance v lize: 414 zápasů/18 gólů
Reprezentace: 1 zápas/0 gólů

Co jste si v první chvíli říkal?

Musel jsem se hlavně přizpůsobit fotbalu, který Němci hráli. Byl hodně běhavý. Pokud byste to neudělal, tak nemáte šanci hrát.

Nyní se říká o české lize, že je hodně běhavá, tehdy tolik nebyla?

Byla, ale zároveň tady bylo více kvalitnějších hráčů než teď. V každém mužstvu byli dva kvalitní stopeři, středoví hráči, útočníci. Dneska to tak není. Shání se střední obránci a nejsou. Bohužel se u nás ve sdělovacích prostředcích psalo, že liga nemá úroveň. Nebylo to tak, byla kvalitní. A podceňuje se pořád. Když si vezmete, že hráči, kteří se sem vrátí, mají problém se prosadit. A to jsou dobří. Vezměte si Kubu Jankta, to byl v Itálii špičkový hráč. A není to jen on. Je jich daleko více. Naše liga je jiná, soubojová, hodně se běhá, na všechno máte málo času. Jen nemáte tolik peněz, abyste si hráče koupili.

Když jste byl v zahraničí, tak Sigma hrála poháry s Hamburkem, Realem Madrid. Nemrzelo vás zpětně, že jste tyto zápasy nehrál?

Nemrzelo. Když jsem odcházel, bylo mi už 28, takže to byla poslední šance odejít ven. Pak už by nás nikdo nevzal. Takhle jsem okusil Bundesligu, ač na krátko, ale byla to zkušenost.

Vynahradil jste si to alespoň tím, že jste s Rostockem porazil Barcelonu?

Určitě. To byl úspěch. Tehdy mohli hrát v lize jen dva cizinci, v pohárech tři. A my (já, Franta Straka a Roman Sedláček) jsme hráli všichni. Barcelona byla i za mě nejlepší mužstvo na světě. Trénoval ji tehdy Johann Cruijff, hráli tam španělští reprezentanti, Holanďani, Stoičkov, Laudrup. U nich jsme prohráli 3:0, ale doma vyhráli 1:0. A to jsme ještě měli kopat penaltu. Kdybychom dali na 2:0, bylo by to hodně zajímavé.

Po dvou letech jste se vrátil, proč?

Měl jsem nabídku tam zůstat. Ale tehdy nebyly takové podmínky. Nevím, co by bylo, kdybych tam byl déle, jestli bych ještě hrál ligu. Jirka Kubíček mi neustále volal, abych se vrátil a myslím, že jsem udělal dobře.

Sigma vs Real. Radek Šindelář č. 10
Radek Šindelář vzpomíná: Po Hamburku jsme museli nosit každou botu jinou

Také jste i díky tomu odehrál 414 ligových zápasů za Sigmu, což je nejvíce v klubové historii.

Kdybych byl celý život doma, jak Jarda Šilhavý, tak jich mám asi více než on. Ale o to nejde. Je to krásné číslo, ale už je to pryč. Tehdy bylo v týmu osm, deset výborných hráčů, dalších šest dobrých na lavičce. Lidé nás znali, nechodilo se v Olomouci na stadion na soupeře, ale chodilo se na Sigmu. Teď se na Andrák chodí jen na soupeře, což mě mrzí.

Co by mohla Sigma udělat lépe, aby na ni chodilo i nyní více diváků?

Myslím, že se fotbal zvedá, lidé na něj chodí více. Na Spartě, Slavii, Bohemce je plno. V Pardubicích také, v Hradci bude plno. Když můžou chodit tam nebo třeba v Karviné, tak proč ne v Olomouci? Přál bych si, aby začali chodit a měli Sigmu zase rádi. Je smutné vidět tribuny, které nejsou zaplněné ani z poloviny. Myslel jsem, že i teď na první domácí zápas přijde alespoň přes čtyři tisíce lidí.

Jak se vám jeví hra Sigmy?

Kluci hrají dobře, kvalitně posílili. Obzvláště Juliš je výborný hráč podobně jako byl Chytil. Proto bych byl rád, aby se lidé vrátili na stadion. Je rozdíl hrát před poloprázdným stadionem a před deseti tisíci lidmi. Má to hned jinou atmosféru. Nás povzbuzoval celý stadion. Jezdili jsme s panem Brücknerem na soustředění a přijeli jsme dvě hodiny před zápasem a bylo tam sedm, osm tisíc lidí. Málem jsme se nedostali do kabiny. Vím, že byla jiná doba, ale fotbal bavil. Hlavně tady byl vždycky sport číslo jedna. I za nás se v Olomouci hrál hokej. Ale když hrála Sigma, tak hrála Sigma a bylo plno. Nevím, proč teď nechodí. Možná je odrazují termíny.

Povídejte.

V Německu se hraje pořád v sobotu o půl čtvrté. Tam, když odjedete na dovolenou na dvacet let, tak se vrátíte a víte, že v sobotu o půl čtvrté půjdete na fotbal. Jenže tady se hrávalo v pátek, v pondělí, v sobotu odpoledne, večer, v neděli a neustále se to mění. Je to čtyřicet let pořád dokola. To ty lidi odrazuje. Chtělo by to mít termín, kdy lidé budou vědět, že hraje Sigma. Takhle je to složité. Možná, když se teď prodají dobře práva, tak se to změní.

Zpět k vaší kariéře. Zvládl jste odehrát 173 zápasů bez přerušení. Jak se vám to povedlo?

Je to štěstí, že jsem nebýval zraněný. Také samozřejmě musíte mít výkonnost, je to vše dohromady. Nedostával jsem ani moc karty a neměl jsem tak stopky. Byl jsem spíše konstruktivní stoper a nedělal jsem hloupé fauly. Navíc jsem si to u rozhodčích domlouval. Vždycky jsem jim říkal, ne, že mi dáš kartu za nějakou blbost (úsměv).

Také máte odehranou jednu minutu za reprezentaci. Jste za ni rád?

Samozřejmě (úsměv). Byl jsem v nominaci víckrát, ale pak jsem nenastoupil. Díky té minutě ale visím napořád mezi ostatními reprezentanty v síni slávy FAČRu.

Co byste z tehdejší Sigmy vypíchl?

Vždycky tady byla výborná parta. Tehdy se na fotbal nechodilo do práce, ale byli jsme rádi spolu. Když bylo volno, tak jsme se stejně občas sešli na hřišti. Celkově tady byli skvělí hráči, které tehdy Sigma nemusela prodávat do Sparty. Chodilo se rovnou ven – Hapal do Leverkusenu, Látal do Schalke, my do Rostocku. Samozřejmě to bylo dáno i tím, že jsme hráli poháry. Třeba když viděli Marka Heinze proti Marseille, který si tam dělal co chtěl. Ale byla tam také druhá věc.

Jaká?

Soupeři se nás báli. Sparťani, když sem přijeli, tak se tady báli hrát, měli strach, že prohrají. A my jsme také byli nabuzení, že je porazíme. Nebáli jsme se Sparty. Ani nikoho jiného.

SK Sigma Olomouc - MFK Karviná 3:1
O Přikryla i Nováka by zájem byl, uznal Jílek. Stopeři? Mají kvalitu

Po kariéře jste se vrhl na trénování. V minulé sezoně jste pomáhal zachránit Prostějov ve druhé lize, vedl také jeho mládež. Co děláte nyní?

Už bych nikdy nechtěl zažít ty nervy jako v minulé sezoně. Bylo to strašné, ale zvládlo se to. Nyní řešíme co bude. Musím si sednout s panem Jurou (předseda 1. SK Prostějov). Zatím neřeknu, co by mě lákalo, ale trénovat už nechci.

Už není chuť?

Myslím, že to je uzavřená kapitola. Trénuji 23 let a když si promítnu, s kým potom v klubech jednáte, co je tam za funkcionáře, to je hrůza. My trenéři musíme mít licenci, ale já bych to spíš udělal, že bych funkcionáře poslal na školení, jak se má dělat fotbal. Neříkám, že to tak je všude.

Ambice trénovat ještě první ligu už tedy není?

Už ne. Kdo by nechtěl, ale nabídka by už stejně nepřišla. V minulosti nějaké možnosti byly, ale pak to nakonec nevyšlo.

Blízko jste byl postupu do nejvyšší soutěže s HFK Olomouc.

Také na to angažmá vzpomínám rád. Nakonec jsme skončili třetí, je škoda, že jsme už neměli prostředky se o postup porvat. Po sezoně jsme se stejně přihlásili do třetí ligy. HFK byl skvělý klub, když jej vedl pan Dostál. Je tady krásné prostředí a byla radost tady trénovat. Mrzí mě, jak na tom klub teď je. Pořád říkám, že by měl hrát minimálně třetí ligu, byla by skvělá spolupráce se Sigmou, ale když hrajete divizi, už sem ty hráče nedostanete, protože to Sigmě nic nedá.

V Prostějově by měl být nový stadion. Zaslouží si to?

Určitě. Bude to krásný stadion a bude to pecka. Nevím, jestli to přiláká více lidí. Je problém, že se hraje v sobotu odpoledne, kdy hrají i vesnice. Můj subjektivní názor je, že by bylo lepší hrát v pátek.

Když jsme u těch stadionů, zasloužila by si Česká republika ten národní?

Jednoznačně. Je ostuda, že jej nemáme. Mají ho všichni kromě nás. Stát na sport kašle, když je problém, sebere peníze ze sportu. Určitě by se na sportu měl více podílet.

Roman Mokrovics
Sparťan Mokrovics se trefil poprvé symbolicky v Olomouci: Už bylo na čase

Co byste jako legenda Sigmy a trenér vzkázal mladým hráčům?

Hlavně, aby chtěli. Oni nechtějí. Mládež to je strašné. My jsme měli motivaci, ale kluci teď mají tolik možností něco dokázat, ale nechce se jim. Vezměte si, že na každé vesnici byl dorost, žáci, áčko, béčko. Teď se musí spojit tři vesnice, aby dali dohromady jeden tým. A ještě to hrají padesátníci. A také, aby měli úctu. Pamatuji si Laďu Kučerňáka a kdybych si dovolil, co si dovolí dnes mladí, tak by mi dal facku. Vůbec neexistovalo nemít úctu. Prospěla by jim vojna, ale na druhou stranu jsme tím dva roky ztratili.