„Byli jsme ale domluvení, že kdyby to nešlo, tak půjdu za 20 minut dolů,“ řekl pravý bek, který poslední utkání odehrál desátého srpna v ligovém duelu s Karvinou.

Můžete popsat, jaké přesně problémy vás trápily?

Po zátěži mi otékalo koleno a museli mi z něj neustále tahat vodu. Doktor Dittmar pak zjistil, že tam mám špatnou chrupavku. Už dřív jsem měl koleno operované, asi před devíti lety. Čéška se mi pohybovala trochu jinak a tím vlastně drtila tu chrupavku. Takže nakonec už nevydržela zátěž.

Operace byla jasná volba?

Původně jsme zvažovali, že bych šel na operaci až po sezoně. Moc mi ale nepomáhaly různé obstřiky a podobně, takže jsme se raději rozhodli řešit to hned, než chodit každý týden přes bolest, nebo tahat neustále z kolena vodu. Chrupavku mi vyčistili, zabrousili, kousek mi doktor uštípl v místě, kde ji nepotřebuju. Pak už přišla na řadu rekonvalescence.

Dá se říct, jak dlouho vás koleno trápilo?

Možná to byly dva nebo tři zápasy předtím, než jsem šel na operaci. Přímo v zápase mě ani ta bolest tolik neomezovala. Spíš byl nepříjemný tlak v koleni, když oteklo. V takovém stavu je nepříjemné neustále hrát zápasy, nebo trénovat. Doktor si původně myslel, že by ten zákrok nemusel být tak velký a zpátky bych mohl být třeba za nějaké čtyři týdny. Chrupavka ale byla rozdrcená dost, takže se to protáhlo o nějaké tři týdny navíc. Celkem to nakonec od posledního zápasu bylo osm týdnů.

Asi nikdo neslyší rád, když se dozví, že se rekonvalescence protáhne.

Samozřejmě, že nejste rád, ale na druhou stranu od začátku mi to doktor říkal na rovinu. Tedy i s tím, že se to může protáhnout. To se bohužel potvrdilo. Nakonec to ale místo čtyř týdnů bylo šest, což není zase taková hrůza. Nebylo to půl roku, to bych kousal hůř.

Jak náročný byl návrat? Co jste všechno mohl dělat?

Dva týdny jsem chodil jen o berlích a měl úplný klid. Pak mi vytáhli z kolena krev, což je po operaci normální a začal jsem se pomalu vracet. Nejdřív posilovna na vršek, pak už jsem mohl chodit bez berlí, což pro koleno taky byla nějaká první zátěž. A pak už jsem začal přidávat na rotopedu. Co se týká fyzičky, tak jsem zase tolik z nějakého základu neztratil. Samozřejmě musím dohnat rychlostní věci a zápasové manko.

Jaký teď máte vztah k cyklistice? Hlavně k té.

Mě na kole jezdit nevadí. Já to mám rád. Když mi pak doktor dovolil jezdit na kole i venku a někam se jet projet na hodinku na dvě, tak to bylo samozřejmě lepší, než sedět na rotopedu padesát minut. To bylo lehce ubíjející. Našel jsem si ale způsob, jak se zabavit. Na kole jsem makal a na tabletu jsem si pouštěl seriál.

Takže jste si nedával motivačně třeba Tour de France?

Ne, to určitě ne (směje se). To mě neláká, nekoukám na ni ani normálně.

Nějakou dobu už trénujete na hřišti. To bylo velké povzbuzená, že?

Od pátého šestého týdne už jsem mohl začít trénovat na hřišti a běhat. To bylo dobré. Dělali jsme už i nějaké sprinty a člunkové běhy a podobně. Byl jsem už s týmem, jen v individuálním režimu a zatím bez balonu. Doktor samozřejmě chtěl vědět, jak bude koleno reagovat na plnou zátěž. Všechno to dopadlo dobře, takže jsem mohl držet plán. V posledním týdnu už jsem byl s klukama bez jakýchkoliv omezení, dokonce jsem šel i do hry.

Jak se po dlouhé pauze cítíte?

Je to hodně znát. Pohyb mi přijde ještě takový trochu trhaný. Kdo zažil nějakou podobnou operaci, tak asi ví, co myslím. Důležité je, že mě zatím nic neomezuje. Nějaké manko tam samozřejmě je, protože zápas je jiný než trénink. Při běhu nemám problémy, při kopu to nebolí. Formu a klid na míči, do sebe dostanu, doufám co nejdřív.

Už jste ale stihl i první zápas.

Hodně jsme o tom přemýšleli. Řešili jsme, jestli ještě týden nepočkat. Ale koleno po tom prvním týdnu reagovalo výborně, já se toho chytil a doktor mi povolil, že poločas můžu jít zkusit. I když jsme byli připravení, že třeba za dvacet minut můžu jít dolů, když to nepůjde.

Jak náročné bylo sledovat tým z tribuny, zvlášť když se teď docela daří a drží se série bez prohry?

Nic jiného mi nezbývalo. Raději bych byl samozřejmě na hřišti, ale musel jsem to skousnout a jenom jsem fandil. Uvidíme, jak nám to půjde dál. Doufám, že se do ligy co nejdřív vrátím. To už bude na trenérovi, kdy mě nasadí.

Načerpal jste nahoře na tribuně nějaké poznatky?

Bavili jsme se o tom se spoluhráči, že z nadhledu jsou věci vidět často trochu jinak, ale to ej známá věc. Na hřišti se stejně musíte pak rozhodovat v té konkrétní chvíli. Kolikrát je na hřišti těžké postřehnout věc, která je z tribuny úplně jasně vidět.

Hodně se mluví o změnách, kterých hra pod trenérem Látalem oproti minulosti doznává.

Samozřejmě je to vidět. Tolik se neriskuje. Hra se hodně zjednodušila. Musíme si s tím poradit. Trenér to po nás chce a my to musíme plnit. Musíme věřit, že nám to bude přinášet body a budeme úspěšní. Teď nějaké body jsou, jsme nahoře… Ale věřím, že ještě přidáme trochu víc fotbalovosti a budeme fanoušky trochu víc bavit.