Trenér Radoslav Látal už spřádal plány jak spolu s Hubníkem a Václavem Jemelkou vytvoří tříčlennou stoperskou linii. Jenže do toho přišlo svalové zranění, navrch obnovené a najednou je říjen.
„Bohužel byl návrat z mojí strany uspěchaný. Asi jsme to trochu podcenili,“ přiznává Beneš.
„Je mi jasné, že návrat po takové době nebude jednoduchý,“ dodává. V současnosti už s mužstvem znovu trénuje. O tom, kdy by se chtěl vrátit do zápasů, o přínosu Romana Hubníka i o odchodu Václava Jemelky hovořil Vít Beneš v rozhovoru pro Deník.
Jak to vypadá s vaším zraněním, už sval drží?
Zatím je to v pořádku, co se týká fotbalových tréninků, tak jsem je mohl absolvovat všechno s ostatními. Pak byly ještě běžecké tréninky, ty mám zatím ještě trochu upravené. Potřebuji se zase po pauze dostat do kondice. Co se týká toho samotného svalu. Tak všechno je na dobré cestě.
Můžete to zranění trochu podrobněji popsat?
Bylo to vlastně stejný problém jako jsem měl na začátku jara, ale tentokrát na druhé noze. Stehenní sval na pravé noze. Při rychlém pohybu se mi stáhnul a natrhnul. Absolvoval jsem léčení a rehabilitaci a po třech týdnech jsem zkoušel návrat, ale bohužel hned na prvním tréninku jsem si to obnovil. Z mojí strany to zkrátka bylo uspěchané. Asi jsme to trochu podcenili. Teď už si dáváme daleko větší pozor, aby to bylo co nejdřív v pořádku.
Dá se říct na kolik procent jste tedy teď připravený?
To se těžko odhaduje. Když máme fotbalový trénink, tak ho absolvuju normálně a je to na 100 procent. Na druhou stranu si pořád dávám pozor, abych se nedostal do situací, kdy by se ten sval mohl dostat do nějakého velkého napětí, aby se to zase nepokazilo. Do nějakých maximálních sprintů jsem se zatím nedostal. Vím, že při tom vypětí se mi to stalo. Teď jde jen o to nabrat v hlavě jistotu, abych mohl jít naplno. V jiných činnostech ale žádná omezení nemám.
Stihl byste první zápas po reprezentační přestávce se Slováckem (17. října), kdyby se hrál v původním termínu?
Teoreticky bych ho stihnout mohl. Trenéři, ale i já osobně bych do ligového zápasu po takové pauze takhle z voleje asi nešel. Spíš bych měl hrát nejdřív aspoň jeden zápas za B-tým. Možná právě o tom víkendu. Poločas, nebo víc. Podle toho, kolik bych vydržel.
Teď by se další stoper trenéru Látalovi jistě hodil. Jak jste vlastně vnímal celou situaci od léta, kdy po příchodu Romana Hubníka vzrostla konkurence?
Zkoušeli jsme v přípravě i hru na tři stopery. Bohužel jsem z toho ale rychle vypadl. To mě mrzelo a štvalo nejvíc. Naštěstí tím, že přišel Hubňa, tak se mohla utvořit nová stoperská dvojice, které to šlapalo. Bylo jasné, že jsem si musel na další šanci počkat. Teď když Venca Jemelka odešel, tak se vrátka zase pootevřela, ale nebude to po tak dlouhé době jednoduché, vrátit se do ligového tempa, to je mi jasné.
S Václavem Jemelkou jste spolu něco odehráli. Má na to, aby se v Belgii prosadil?
Rozhodně na to má. V hlavě je správně nastavený. O fotbale přemýšlí. Myslím, že z hlediska jeho kariéry zvolil správnou cestu. Pořád má super věk, aby se v zahraničí prosadil. Věřím tomu, že to určitě nebude jeho poslední angažmá v zahraničí.
Jak takový přestup obecně v klubu berou ostatní hráči? Přejí mu posun, nebo si třeba říkají, že s ním bychom byli silnější, je to škoda…
Tak je to asi individuální. Já říkám: Přej a bude ti přáno. Myslím si, že speciálně Džemovi to ale všichni přáli. V Olomouci odvedl velký kus práce od doby, co se prosadil do áčka. Po sportovní stránce se posunul o několik levelů nahoru. Určitě si přestup zasloužil.
Počítá se všeobecně s tím, že teď byste měl po Jemelkovi nastupovat s Romanem Hubníkem ve stoperské dvojici vy. Bude to klapat?
No já doufám, že ano. Samozřejmě to ukáže až čas a ostré zápasy.
Je i pro vás jako už zkušeného hráče jeho příchod přínosem?
Přínos je to pro všechny. Ve fotbale se člověk učí a musí učit v každém věku. Pochytáte jeho návyky, můžete je přenést do vlastní hry. To samé může platit i obráceně, i když on už těch zkušeností má vážně dost.
Týmu se povedlo odstartovat sezonu výborně. Jak to vnímá hráč, ještě navíc důležitý, že u toho nemůže být na hřišti?
Ta radost samozřejmě asi nemůže být úplně stejná. Zraněný hráč svým způsobem trpí. A možná i o to víc, když se klubu daří. Samozřejmě fandí a snaží se dělat všechno, aby aspoň nějak pomohl. Ale i mě hodně mrzelo, že jsem tady u té formy nemohl být. Jste součástí kádru, ale ne těch zápasů, to je nepříjemné.
Nálada v celém klubu ale musí být výrazně lepší než na jaře, kdy to v mnoha směrech drhlo, že?
Jednoznačně je to cítit v kabině a všude. Atmosféra je pochopitelně diametrálně odlišná. Je to logické. Tak je to vždycky a je to s výsledky úzce svázáno. A jde to ruku v ruce. Když jsou dobré výsledky, celá atmosféra je dobrá, hráči jsou pak uvolnění a výsledky se daří dál. Tak to ve fotbale chodí. Recept, jak tohle všechno udržet ale kromě tvrdé práce nemá nikdo. Někdy stačí i jen kousek štěstí. Tak jako v našem případě, kdy Aleš Mandous chytil penaltu, porazili jsme Liberec. Kdybychom začali remízou místo vítězstvím, mohlo teď být klidně všechno jinak.
