Ve středu si zahrál za juniorku Sigmy a věří, že ještě stihne ligu, která se kvůli koronavirové pauze letos natáhne až do července. A co bude pak?

To Nešpor, kterému končí na Hané smlouva, zatím neví. Nabídku nového kontraktu zatím nedostal.

„Nemám v sobě žádné strachy. Jestli přijde smlouva od Olomouce, nebo od někoho jiného, to se uvidí. A jestli nepřijde žádná, tak nepřijde. Důležité je být zdravý,“ prohlásil.

Ještě před měsícem to s vaším zraněním vypadalo všelijak. Nic se nehýbalo, sám jste z toho byl frustrovaný. Teď jste zpátky na hřišti a naopak působíte hodně uvolněně. Je to velká úleva?
Jsem nadšený, že jsem si mohl zase zahrát. Dělal jsem pro návrat první poslední. V tréninku jsem asi deset dní a žiju teď doslova ze dne na den. Zítra se zase probudím, zacvičím si a půjdu na trénink a takhle pořád dokola. Hrozně se na všechno těším, protože teď se cítím asi tak, jak když dítěti seberete hračku a pak mu ji po nějaké době zase vrátíte.

Můžete už všechno dělat bez omezení?
Noha je stoprocentní, co se týká zdraví. Mohl jsem se udržovat, takže nemám žádná kila nadváhy. Jen chybí intenzita v trénincích. Na to se člověk musí adaptovat. Bolesti už ale vůbec nemám. Z toho jsem úplně šťastný. Můžu se konečně zase normálně otočit, můžu jít do sprintu. I po zápase za juniorku jsem se ráno vzbudil, trochu jsem cítil tělo, ale tu nohu, tu řezavou bolest už ne.

Dá se v krátkosti popsat ten problém, který vás trápil?
Měl jsem zánět v přitahovači u stydké kosti. Nějakou dobu jsem to přecházel, ale pak už se to nedalo. Nejhorší bylo, že léčení trvalo dlouho a nelepšilo se to. Řešili jsme, jestli to není od zad, takže jsem podstoupil CT vyšetření. Dostal jsem injekci do páteřního kanálu, ale to taky nepomohlo. Nakonec se ukázalo, že jsem měl v přitahovači chronickou trhlinu, která se nehojila, protože byl neustále zatížený. Nakonec mi pomohl jeden neurolog z Prahy, dojížděl jsem tam každý týden na elektrostimulaci, která ten aduktor uvolnila. Absolvoval jsem pravidelně i cvičení s terapeutem. Bylo toho hodně.

Bylo cítit, že se to pomalu postupně lepší, nebo to byl okamžik?
Bylo to delší. Když jsem začal trénovat, tak jsem šel ještě do tréninku s bolestí. Domluva s doktorem byla, že když to nepůjde, šel bych na operaci. První tři čtyři dny mě to pořád bolelo a upřímně vám povím, že jsem si myslel, že je to zase v pytli. Ale šlo to kousnout a pak najednou začala bolest pomalu odcházet.

Nebylo řešením jít na operaci dřív?
Já jsem v minulosti podstoupil dvě operace třísel a ani jedna mi ve finále nepomohla. Takže jsem dělal i na doporučení terapaeutů všechno, co se dalo, abych se operaci vyhnul. Nakonec mi pomohla ta elektrostimulace a i spousta cviků od terapeutů. Na břicho, na zpevnění té nohy. To teď dělám každý den.

Je šance, že ještě v této sezoně zasáhnete do ligy?
Je to samozřejmě především věc trenéra. Já sám se na tréninku už cítím v pohodě, ale už ten zápas za juniorku mi dal lehce facku. Člověk udělá sprint souboj a najednou zjistí, že si potřebuje odfouknout, což dřív nebyl zvyklý. Svoje tělo znám a myslím si, že kdyby mě tam pustili na 15 minut, tak to budu schopný nějak zvládnout. Ale teď je po tak dlouhé době ještě určitě brzo.

Po Příbrami bych rozkopal všechny koše

Blíží se semifinále MOL Cupu, byla to pro vás jedna z motivací k návratu? Vrátit se a ještě si zahrát o trofej?
Jasně. Bohužel se ale musíme soustředit ale taky na ligu. Třeba domácí zápas s Příbramí, to nemělo s ligovým nasazením a bojovností nic společného. I když vím, jak se člověk cítí v zápase, kdy se nedaří, že hlava kolikrát chce, ale nejde to. Všechno je to ale o nastavení v hlavě. Sigma Olomouc má pořád v Česku nějaký zvuk a takový výkon je nepřipustitelný. Kdybych ten zápas hrál, tak po zápase asi v kabině rozkopu všechny koše.

Ostrá slova.
Vždycky jsem měl v rozhovorech strach říkat všechno naplno. Ale bude mi třicet a tohle zranění mě utvrdilo v tom, že chci říkat všechno přirozeně a tak jak to je. Takže než myslet na pohár, je potřeba soustředit se na ligu. Nebo taky můžeme hrát o padáka a to nikdo nechce. Tým má fotbalovou kvalitu, ale důležité jsou i další stránky výkonu jako charakter a to, kdo chce co pro úspěch udělat.

V tom byl mezi Sigmou a Příbramí viditelný rozdíl, že.
Pavla Horvátha znám ještě jako hráče a vím, že udělá pro vítězství všechno. Bylo vidět, že hráči hráli i za něj, že je dokázal namotivovat. Byli skvěle organizovaní, využili brejky a především bych si od nich vzal to nasazení. Můj kamarád David Jarolím, který hrál skoro celou kariéru v bundeslize, říkal často, že tam mají heslo, že „charakter vyhrává nad talentem“. Určitě je to na zamyšlení.

Jak to vypadá s vaší smlouvou, která vám končí v Sigmě v červnu. Jednáte aspoň o prodloužení pro případný dojezd ročníku v červenci?
Zatím se neděje nic. Ani směrem k červenci, ani k příští sezoně. Máme se sportovním ředitelem Minářem dohodu, že nejdřív musí být Nešpor zdravý a pak si můžeme sednout a pobavit se o tom. Mám v tomhle důvěru ve svého agenta Jirku Müllera. To je jeho práce. Tak uvidíme.

Nejste z toho nervózní, že nevíte, co bude?
Nejsem člověk, který by měl v sobě nějaké strachy. Jestli přijde smlouva od Olomouce, nebo od někoho jiného, to se uvidí. A jestli nepřijde žádná, tak nepřijde. To říkám samozřejmě s nadsázkou, protože fotbal ještě chci hrát dál. Je mi jasné, jak to budou mít kluby s rozpočty po koronaviru a že budou opatrnější. I kdybych měl jít třeba někam nejdřív jen na zkoušku, tak s tím nebudu mít problém.