Do ligy jste se vrátil po sedmi měsících. Jaký byl návrat?

Hodnotím jej jenom pozitivně. Konečně jsem se postavil do brány a velice jsem si to užil. Jediné, co mě zajímalo, bylo, jak se budu cítit. Ani jsem nepřemýšlel, jak zápas dopadne, jestli ho jdeme vyhrát. Byl jsem šťastný, že přišel ten moment, při které jsme se dostal do brány.

Trenéři Jílek i Hoftych vás chválili, že jste měl magnety v rukavicích. Naopak na protihráče Karafiáta jste působil nervózně. Jak jste se cítil?

Vůbec bych neřekl, že bych působil nervózně. Cítil jsem se výborně. Šel jsem do zápasu s tím, že vím, co dokážu. Nemám ještě natrénováno všechno, něco mi chybí jako rozehrávka a podobně. Ale co se týče centrovaných míčů, tak to za mě působilo stoprocentně. Potom jsem měl štěstí, že mě některé míče trefily, ale to potřebujete.

Údajně jste původně neměl chytat. Kdy jste se dozvěděl, že do brány půjdete?

Bavili jsme se s trenéry ve středu ráno, že pojedu v neděli do Karviné za béčko. Do toho ale přišel Tadeáš Stoppen, že má něco s rukou. Vypadalo to, že nebude schopen nastoupit, tak mě na to začali připravovat. Na sto procent jsem to věděl ve čtvrtek.

Vraťme se ještě k vašemu zranění. Jaký jste měl přesně problém?

Bylo to velmi složité. Natrhl jsem si zadní stehenní sval a prognózy byly, že budu mimo čtyři až šest týdnů. Postupně se sval uzdravoval, ale nastávaly komplikace. Zkusil jsem trénink a nešlo to. Tahalo se to čtyři měsíce a nikdo mi nedokázal pomoci. Dostal jsem se do Prahy k profesorovi Kolářovi, který zjistil příčinu a nastavil léčbu. K tomu ještě naši lékaři a fyzioterapeuti odvedli fantastickou práci se mnou, za což jsem jim vděčný.

O jaké komplikace se jednalo?

Měl jsem problémy s nervem v noze, což je hodně specifické. Bylo to těžké období, protože jsem žil čtyři měsíce v nejistotě, jestli se do brány vůbec vrátím, protože prognózy byly, že se to také nemusí uzdravit. Naštěstí jsem po sedmi měsících stoprocentně fit a věřím, že už to tak zůstane.

Říkáte problémy s nervem. Neomezovalo vás to tedy i v normálním životě?

To ne. Bylo to jen skrz sportovní stránku, když jsem nohu více zatížil, tak přišly komplikace a nemohl jsem podat stoprocentní výkon. Asi bych mohl nějak odchytat i zápas, ale nebylo by to takové, jaké si všichni představujeme. Teď přišlo období, kdy to měsíc naplno zatěžuji, trénuji a je to pryč.

Sedm měsíců je dlouhá doba. Jaké to bylo na psychiku?

Velmi těžké. Fotbal miluji, hraji jej celý život a nic jiného neumím. Člověk už i přemýšlí, co dál, co s tím. Musí nahlédnout víc hlouběji, zocelit mysl a mentální stránku. Věnovat se i jiným věcem. Na druhou stranu mi to i něco dalo. Strávil jsem spoustu času se svojí rodinou, což jsou chvíle, které mi už nikdo nevezme.

Před startem jarní části o vás hezky mluvil kouč Jílek, že s vámi stále počítá. Pomohlo vám to?

Bylo to pěkné. Vnímal jsem to. Měl tehdy Kubu Trefila, který měl za sebou výborné výkony. Mě takhle podržel, a to vás také nakopne a pozdvihne i psychiku.

Při vaší absenci vás nahradili mladí brankáři Jakub Trefil a Tadeáš Stoppen. Jak se vám líbili?

Zvládli to velmi dobře. Kuba Trefil do toho naskočil z ničeho. Podával dobré výkony. Ke konci ale neměl kus štěstí. Nebylo to tak, že mu to nešlo. Dostával těžké góly a lidé, kteří nejsou brankáři a neznají, jak se gólman má v bráně chovat, si myslí, že jsou to jednoduché góly, ale ono to tak není. Stoppy si fantasticky odchytal dva zápasy, měl jednu nulu, k tomu není co říct.

Snažil jste se Kubu Trefila nějak podpořit a poradit mu, když se na něj snášela vlna kritiky?

Snažíme se spolu komunikovat otevřeně a říct si věci, jak jsou. Ale vždycky se povzbudíme. Jsme spolu celé dny a kdybychom nevycházeli, tak by to nebylo fajn. Je jedno, jestli jsem v bráně já nebo někdo jiný, povzbuzujeme se, fandíme si a nezávidíme si. S Kubou jsem nějaké věci řešil, ale musí se s tím vypořádat sám. Dal jsem mu rady a záleží na něm, jak je přijme.

Fotogalerie: Matúš Macík

Ještě před návratem jste dvakrát naskočil ve druhé lize za béčko. Pomohlo vám to?

Je fajn, že tam nějaká minutáž byla. Pro mě ty zápasy za béčko nebyly nijak životní, ale člověk si v nich jde vyzkoušet, jak na tom je. Nebyly z mé strany vůbec dobré, v tom posledním jsem měl snad dvacet nepřesných odkopů.

V prvním utkání po návratu jste vychytal nulu. Je to o to sladší?

Je to fakt úžasné. Celkově jsme hráli velmi poctivě. Hráli jsme, co jsme chtěli a vycházelo nám to. Dali jsme první brzký gól a celá hra se tím změnila. Soupeř musel všechno přeskládat a změnit. Máme za sebou vynikající zápasy, sérii bez prohry, body sbíráme a věřím, že to takhle půjde dál a dál. Všichni víme, kde chceme skončit a kvalitu na to máme.

Po sezoně vám končí smlouva. Dostal jste nabídku na prodloužení. Jak to vypadá?

Všechno je ve stádiu řešení. Zajímá to více lidí. Ale byl jsem sedm měsíců mimo a teď jsem hlavně rád, že jsem zpět v zápasech. Uvidíme, co bude dál. Zatím opravdu nevím. Před zraněním byly všelijaké řeči a nabídky. Zraněním se to ale všechno stoplo.

Táhlo vás to údajně do Slovanu Bratislava. Trvá ten zájem?

Trvá, táhlo… To jsou takové dohady. Byly tam nějaké věci mezi námi, ale zraněním se všechna komunikace stopla mezi mnou a nimi. Nevím, jak to měly kluby mezi sebou, do toho už nevidím, takže nevím ani, kde to skončilo. Ale když se člověk zraní a po několik měsíců stále není fit, tak je asi těžké něco řešit okolo přestupu.

Je teď velkým cílem dostat se případně do pohárů ze čtvrté příčky?

Je. Máme tým a kolektiv na to, abychom naplnili cíle a ambice. Každý z klubu by se tam rád dostal. Hrajeme o velký úspěch, který chceme.

Matúš Macík očima aktérů zápasu:

Václav Jílek (trenér Sigmy): „Byl plán, že bude chytat Tadeáš Stoppen, ale po středečním tréninku měl problém se zápěstím, ani jsme nevěděli z čeho. Měl ho oteklé a dostal dlahu. Sáhli jsme k Matúšovi. Je to zkušený gólman a není důvod, aby byl nervózní. Na mužstvo působil dobře, posbíral dost těžkých balonů a přinesl klid. Vyčetl bych mu akorát rozehrávku nohama, kterou dvakrát poslal do autu.“
Pavel Hoftych (trenér Mladé Boleslavi): „Macík je výborný a vrátil se v pro nás blbou dobu. Dal si do rukavic magnety a pochytal všechny možnosti, které tam byly. Věděli jsme, že chytal už dvakrát za béčko, takže jsme počítali, že by mohl v bráně být, ale spíše jsme čekali, že bude chytat jiný brankář. Znám ho i ze slovenské ligy, je to kvalitní vysoký gólman, víme co umí. Je obrovský a působí, že v bráně není místo. Škoda, že si ještě týden neodpočinul.“
Ondřej Karafiát (stoper Mladé Boleslavi): „Vypadal nervózně, celkem to tam lovil. Mohli jsme toho využít, kdybychom byli hladovější. Pár centrů mu vypadlo, pak jsme ho dvakrát hlavou bohužel trefili.“