Máte čas se na společném soustředění potkat?

Petr: Povídali jsme si na letišti, občas na obědě, ale spíše odpočíváme. Když máme čas, tak se najdeme.

Lukáš: Oni mají své patro, my své. Něco prohodíme, jednou jsme si sedli. Já tady navíc mám i další známé. Bývalé hráče ze Sparty Lukáše Štetinu, který hraje za Trnavu a Krejdu (Ladislava Krejčího). Takže je pro mě zajímavé potkat se s lidmi, které jsem dlouho neviděl.

Probíráte s nimi, jak to teď vypadá ve Spartě?

L: S Krejdou ne, ale s Lukášem, který první zápas také nehrál, jsme pár slov o ní prohodili, že vypadá dobře.

Prohlídka hotelu SK Sigma Olomouc na Maltě
VIDEO: Jak bydlí Sigma na Maltě? Kadeřnictví, wellness i bazén na střeše

Co říkáte na volbu reprezentačního kouče Ivana Haška?

L: Myslím si, že je to dobrá volba. Líbil by se mi tam také pan Svědík, ale u pana Haška by to s asistenty, které má, mohlo klapat.

Osobně máte ještě reprezentační ambice?

L: Já tam nikdy nebyl. Prošel jsem jen mládežnické a na áčkovou jsem se nikdy nedostal. Když už jsem měl jet, tak jsem se zranil. Kdybych byl nejlepší střelec ligy a měl pětadvacet gólů, tak možná pojedu, ale to je moc daleko.

Korunka pro krále střelců je cíl?

L: Je, ale vím, jak to je, proti komu dávám góly a tak. Jelikož chceme hrát nadstavbu o titul, tak to pak bude složité, protože nás budou čekat těžké zápasy. Když vidím, kolik nedal Jurečka šancí a už má také osm gólů… Můžu to klidně vyhrát, ale chci se soustředit na každý další gól. Nechci vyhlašovat, že vyhraju krále střelců a dám dvacet gólů, když dám pak jeden. Budu se soustředit na sebe a uvidím, jak to bude dál.

P: Bráchovi věřím, protože se mu nestává, že by nějaké šance nedal. Když už se do nich dostane, tak je dá.

L: Pár jsem jich nedal, ale potřebuju, aby byly nějaké penaltičky a trošku mi to pomohlo. My jsme kopali jednu. Když jsme u toho Jurečky, tak ten dal čtyři nebo pět branek z penalt. Ale samozřejmě to v hlavě mám, jsem útočník, něco mám odehraného, zkušenosti ze Sparty. Kdybych to nevyhrál teď tak to budu mít za cíl i příští sezonu. je to i o tom, jak budeme hrát jako tým. Vím, že nevezmu balon, neprojdu hřiště a nedám sám gól. Když budeme hrát dobře, tak nějaké góly dát můžu.

Jaké máte ambice vy, Petře?

P: Jsem teď v mládežnických reprezentacích a je jeden z mých cílů dostat se do áčkové. A vysněné zahraniční angažmá? To nevím, asi nějaká španělská liga, tam to mám rád.

Brácha byl na Ibize…

L: Tam to mám také rád (smích).

P: No, povedlo se mu to tam.

L: Ne, já to nechci hanit, byla to zkušenost, ale vybral jsem si špatný tým, jinak je to tam super.

P: Já jsem se tam ani nestihl podívat. Ale když hrával na Spartě, tak jsme většinou jezdili s tátou. Hlavně na domácí zápasy.

Je tam vidina zahrát si někdy spolu?

L: Jde o to, kde. Třeba se za půl roku někde potkáme.

P: Bude to těžké.

L: Ale doufám, že brácha půjde opačnou cestou než já.

Tipsport Malta Cup: Sigma Olomouc - Spartak Trnava, Ebrima Singhateh, Jiří Saňák
Sigma nabírá kondici, Vodháněl se vrací po zranění, Afričané mají šanci prorazit

Lámete pana Mináře, aby bráchu přivedl?

L: Spíš mě láme pan Kotal (smích). Myslím, že se nepotkáme, i když v létě bylo ve hře, když jsem se vracel, že by šel brácha z Chrudimi do Olomouce, která jej lákala, ale Chrudim chtěla peníze a Olomouc zase hostování. Brácha měl pak ale i jiné nabídky a teď to má dobré.

P: Byly tam vlastně Teplice jako velká varianta, s Hradcem to byla největší možnost.

Nebavíte se ani, že by to mohlo vyjít po kariéře?

P: To ti bude tak čtyřicet, padesát.

L: Abych na něj nečekal osmnáct let. Přiznám se, že nehraju moc ani sranda fotbaly. Když je volno, tak jsem rád, že jsem rád. Jak mám profi smlouvu, tak nechodím hrát, aby se mi něco nestalo. My jsme si spolu akorát kopali na zahradě. Je to varianta, jsme bráchové, třeba se to poštěstí, ale zatím to v hlavě nemáme.

Petře, jaké to bylo v Sampdorii?

P: To už je dlouho, byla to zkouška a byl jsem tam asi týden. Byla to nová zkušenost.

L: Chtěli tě?

P: To nevím.

L: Mě jo, ale nešel jsem tam (smích).

Je Lukáš lepší fotbalista?

P: Zatím to tak beru, zatím toho dosáhl mnohem více jak já, ale doufám, že ho překonám.

L: To je nereálné (smích).

P: Bude to těžké, ale udělám pro to vše.

Ptá se brácha na rady?

L: Vůbec se neptá. Jsme trošku jiní hráči. On je přesně prototyp toho mladého hráče, který se nemusí ptát staršího unaveného bratra, kam má nabíhat. Má své sebevědomí a jede si na to.

Neptá se ani, jak zaujmout trenéra Kotala, na to byste mohl mít tip.

L: Já už jsem to panu Kotalovi říkal, že tady brácha je a má s ním plány. A jak zaujmout? Asi jsem vypadal lépe než on.

P: Asi jo (smích).

Jak vypadá váš boj o sestavu?

P: Je to těžké, každý trénink a zápas se bojuje o sestavu. Teď je příprava a udělám vše pro to, abych se tam dostal.

Jaké jsou ty záměry, zkoušet to i z wingbeka?

L: No, mně říkal jiný záměr, nevím, jestli to říkat, abych nepouštěl hradecké úmysly.

P: Ne, radši ne.

L: Nemám to říkat?

P: Já nevím.

L: Mě se ptal, jestli nemůže hrát v útoku. Myslím, že to bylo takové prohození. Máme s panem Kotalem super vztah a občas prohodíme nějaké fórečky. Na vážno se moc nebavíme.

Petře, jaký je váš ideální post?

P: Asi krajní záložník, křídlo, zleva nebo zprava je jedno.

Lukáš je o pár let starší, je tam nějaká sourozenecká rivalita?

P: Spíše si fandíme, nemáme tam tu rivalitu ne? Nebo já ji nemám.

L: My nemáme společnou mámu. Vídali jsme se jednou dvakrát týdně, takže to nebylo tak, že bychom si začali lézt na nervy, jako když jste pořád s bráchou… Vo kolik jsme, vo sedm?

P: Vo devět (smích).

L: Ale jako zahráli jsme si pozemní hokej a tak. S dalším bráchou už jsem toho tolik nestihl, protože jsem šel do Prahy a tolik jsem tam nejezdil. Zablbli jsme si, ale nejsme takoví rivalové, že bychom bojovali místo v rodině.

Petar Aleksijevič
Druhá liga v Uničově? Tým má nového trenéra a jedná o třech posilách

Kdo je rychlejší?

P: Já.

L: Já už jsem zatažený všemi šrouby, mě už to nepustí, teď je asi rychlejší, ale fotbal není tolik o total speedu.

Je nějaká fotbalová vlastnost, kterou byste si od bráchy chtěli vzít?

P: Já bych chtěl od bráchy ten výběr místa, že dává takové lehké góly. To bych potřeboval taky, tyhle doklepky.

L: To jsou přesně tihle ti mladí. Oni si myslí,, že je to lehký gól, ale my starší víme, jak je to těžké.

P: Já vím, že je to těžké.

L: Já bych chtěl mít jeho sebevědomí.

Petře, placíru také drilujete?

P: Nemám ji tak dobrou jako brácha, to vůbec. Nejde mi to moc.

L: Je to nakopané od dětství. Já jsem ještě ta starší škola, co si chodila kopat ven a nebyla pořád na počítačích. Kopal jsem pořád placírou a ještě z toho tak nějak žiju.

U obou to začalo v Chrudimi? Proč ne Hradec?

Oba: Ano, Chrudim.

L: Byl zájem, ale už od třinácti mě chtěla Sparta, nechala mě ještě rok v Chrudimi a pak jsem šel rovnou tam. Nebylo tam ani nic jiného, i když se Pardubice ptaly. Já chtěl ale jako malé dítě hned do Prahy a nic jiného ve hře nebylo.

P: Já jsem byl v Pardubicích v akademii dva roky a pak jsem v sedmnácti přestoupil do dospělého fotbalu do Chrudimi, kde jsem hrál druhou ligu.

Druhá liga dobrá škola pro mladého kluka?

P: Velice. Hodně se připravíte na tu první. Není to ani takový rozdíl, jen je z mého pohledu rychlejší, nesmí se tolik kazit, ale jinak je to stejné.

Jste povahově podobní? Zasmějete se stejným vtipům?

P: Já si myslím, že jo.

L: Asi jo. Nasmějeme se, když je dobrej fórek, když je špatný, tak ne. Ten třetí brácha je trošku odlišnější.

Honza Fortelný vám tady přinesl čokoládu, jste hodně na sladké?

L: Kluci tady chodí na kafe, já ho nepiju, takže si dám čokoládu. Předtím byla menší, teď mi dali zase tuhle větší, ale na psychiku, abych vydržel celé soustředění, je čokoláda dobrá, doporučuji.

P: Já také nepiju kafe, zkoušel jsem cappuccino, ale také mě to úplně nenadchlo.

L: A čokoláda?

P: Dám si většinou radši domácí limonádu.

L: To ke gólům nepomáhá. V limonádě jsou bublinky, to vás nadjímá. Já si dám čokoládičku pěkně a v pět jsem schopný podat výkon na tréninku.

Když býval brácha zraněný, řešil jste to?

P: Mě ho bylo líto, protože se vždycky zranil, když to měl rozjeté a nebylo to krátkodobé.

L: Ale mohl jsi normálně spát ne?

P: Jo, to jo, spal jsem klidně.

L: Já jsem to hodně řešil s tátou, takže brácha měl všechny informace od něj, ani jsme si nevolali spolu. Když mám tyhle stavy, tak si voláme s tátou hodiny, opakujeme furt to stejný, abych se uklidnil.

Když v létě Lukáš řešil angažmá, byl jste pro návrat do Česka?

P: Bylo mi to nějak tak jedno, bylo to o tom, co chce on.

Na podzim jste dal první ligový gól. Splněný sen, i když to bylo při debaklu?

P: Určitě. Pro mě byl sen už jen to, že jsem se dostal do ligy. Navíc jsme dali v tom kole gól oba.

L: Já jsem dal skoro v každém kole (smích).

P: To je pravda, tam to bylo jen o mně, kdy dám.

Potkali jste se na hřišti při slavnostním otevření Malšovického stadionu, proběhlo předtím nějaké hecování?

P: Trošku.

L: Ani moc ne, já jsem věděl, že nebude hrát. Hraje méně něž já, tak se nemůžeme sázet, kdo dá góly. Byli jsme rádi, že se tam sešla naše rodina, babičky, dědové i ti, kteří na nás nejezdí. Bylo to hezké, obzvlášť pro mě, když jsem dal na konci ten těžký gól.

P: Do prázdné, tam nebyl ani gólman…

L: Ale nemusel jsem tam běžet, mohl jsem zůstat. Měl jsem chuť (smích).

Věříte ještě v kouzlo nové hradecké arény?

P: Je super tam hrát, fanoušci nám pomáhají a většinou jsme udělali body doma. Kouzlo se nevytrácí a je to zážitek. Obzvláště na začátku, když chodilo plno, pak už byla zima a tolik se nechodilo.

Lukáši, blíží se třicítka, je to milník?

L: Není, jak už jsem říkal, já mám problém pokračovat ve svém věku, jsem pořád na pětadvaceti, takže doufám, že to nějak přejedu a věřím, že tělo bude lépe fungovat, čím jsem starší a pár dobrých sezon ještě odehraji.

Je klišé, že když je někdo zraněný, tak je pak méně opotřebovaný a o ten rok to třeba natáhne?

L: Může to tak být. Já se po těch dlouhých zraněních cítím dobře. Když přejdete to nepříjemné běhání, tak se cítím fit. Musím zaklepat, že teď za poslední rok a půl jsem měl jen jeden zaďák na měsíc, což na mě není tak hrozné. Musím to už hrát trošičku jinak, zaměřit se na čísla, góly a třeba méně presovat, aby tělo nebylo tak unavené. Vždycky jsem nad tím přemýšlel, proč ta zranění jsou. Když vás někdo přejede, otočí vám kotník, tak ok, ale ty moje funkční jsou horší a hůře se léčí.

Antonín Růsek
Nová posila, slýchá vracející se Růsek: Noha stále omezuje, kluky krotím

Neříká vám, Petře, táta prevence, prevence?

P: Jo, říká to hodně, protože brácha býval dost zraněný. Musím zaklepat, že se mi to zatím vyhýbá a neměl jsem nic.

L: On má jiné tělo, takové šlachovitější, já mám takové…

P: Jaké?

L: No také šlachovité, ale jiné. On je ještě mladý.

S čím budete spokojení na konci sezony?

P: Chceme se dostat do středu tabulky, abychom odehráli sezonu v klidu a nehráli skupinu o záchranu.

L: My bychom chtěli do Evropy. Až bude tiskovka, tak se to vyhlásí, že jsme si něco před začátkem v kabině řekli. Úvod sezony byl dobrý, teď nám to trošku ujelo. Slovácko i Plzeň mají sedm bodů náskok. Ale máme příznivý los, máme Hradec, to by teoreticky měla být pohoda (smích). Víme, že máme 29. a 30. kolo Slavii a Spartu, takže bychom už měli mít nahráno. Kdybychom to znovu rozjeli jak na začátku a dotáhli se na Slovácko, bylo by to fajn. Musíme začít vyhrávat, abychom měli pohodu, protože ta se na konci podzimu začala vytrácet, doufám, že Evropu uděláme, abychom klub nastartovali.