Sobotní ligový duel Sigmy se Zbrojovkou Brno ukázal tu přívětivou tvář videa, kterou bychom chtěli vidět všichni, ale i tu odvrácenou, ošklivou. Krásný gól Mojmíra Chytila po povedené akci, která na závěr nehezkého zápasu překvapila jako tučňák na Sahaře, by bez videa neplatil.
Asistent odmával ofsajd a není hanba přiznat, že drtivá většina všech přítomných si myslela, že správně. Akce se přesně podle protokolu nechala dohrát a kontrola u videa nakonec odhalila, že pravidla porušena nebyla – 1:0. Euforie pro domácí, smutek pro Zbrojovku.
Jenže, nebyli bychom v Česku, aby na pozitivní příklad nebyl aspoň jeden negativní. Videoasistent zkoumal v průběhu druhé půle i situaci ohledně potenciální penalty pro Brno za domnělý faul na Ondřeje Vaňka. Hlavního arbitra Proskeho snad údajně VAR dokonce zval k monitoru, ale on měl odvětit, že si je jistý a „kluci už chtějí hrát dál“.
Aspoň tak to popsal brněnský obránce Pavel Dreksa. Je-li to pravda, pak je to jen další doklad, že vkládat do videa přehnané naděje je prostě nesmysl. Ne ale kvůli němu samotnému. Pořád u něj sedí (a budou sedět) lidé. A ti jsou dál problematičtí. Je jedno, jestli jde o jiný názor na konkrétní situaci, pravidlovou chybu, nebo nedejbože úmysl.
Nezbývá než ladit protokoly pro práci videorozhodčích a vychytat vše až téměř k nedosažitelné dokonalosti. Jak? Třeba maximální otevřeností. Proč třeba není komunikace rozhodčích při ověřování videem veřejně slyšitelná? Tím spíš, že to ve světě jde.
Kdepak, video není zlo. To lidé mohou být a často jsou špatní.
Jak VAR také může fungovat, příklad z Austrálie:
