Právě Václava Jílka Látal v létě u kormidla v Olomouci vystřídal.

„Ale nevím, jestli se to dá nějak využít,“ přemítal současný olomoucký lodivod, který přiznává, že ačkoliv se Spartě momentálně nedaří tak, jak by si klub jejího jména zasloužil, pořád jde o soupeře, který má zvuk.

„Není to nic proti Slavii, ale Sparta přitahuje pozornost asi pořád nejvíc,“ říká muž, který ochutnal rivalitu se Spartou také třeba jako hráč ostravského Baníku.

Čeká vás zápas na Spartě, kterou vede Václav Jílek, jenž byl do léta trenérem Sigmy. Bude to pro zápas něco znamenat?
Kluci samozřejmě ví, co od něj očekávat. Ví, k čemu je nabádal, když byl tady a co je učil. Ale stejné je to i obráceně. Venca zná hráče Sigmy detailně a ví, co na ně platí. Oni se před ním zase možná budou chtít ukázat. Ale jinak to musíme vzít jako normální zápas.

Takže se toho faktu spíš nedá využít? Ať už z jedné, nebo druhé strany.
Těžko říct, jestli se z toho dá nějaká výhoda vytěžit. Ve finále rozhodují vždycky hráči na hřišti. My trenéři se je snažíme připravit na to, co by měli dělat. Ale pak stejně dojde k chybám, které nemůžete ovlivnit, a ztratíte zápas zničehonic. Spartě se to stalo třeba v Boleslavi, nám zase na Bohemians. Vy jako trenér se snažíte ovlivnit co nejvíc, ale to finále je stejně na hřišti.

Ani z hlediska motivace svého týmu to nevyužijete?
Kluci tam nějakou sázku mají, ale to se netýká přímo Sparty a trenéra Jílka. Nemůžeme to brát tak, že jedeme hrát proti němu. Stojí proti nám celá Sparta.

Cítíte, že Sparta momentálně není v takovém postavení jako v minulých letech a že je větší šance ji porazit?
Víme, že Sparta je pod tlakem. Neříkám, že mají nůž na krku, ale nejsou v komfortní situaci. Na druhou stranu domácí zápasy zvládají dobře, nedaří se jim spíš venku. Snažíme se to brát jako každý jiný zápas, ale je to soupeř zvučného jména, na tom se nic nemění. Kluci se těší. Chceme předvést takový výkon, abychom nezklamali.

Sparta má problémy ve středu obrany. Vidíte to jako cestu, kudy se dá dojít k úspěchu?
Samozřejmě to víme. Řeší se to v médiích, všude. Sparta hlavně v těch venkovních zápasech inkasuje hodně branek. Ale jak jsem říkal, doma to zvládají. Třeba s Baníkem hráli dobře. Naposledy v Liberci jim chyběli někteří hráči, kteří už podle mě proti nám budou hrát. Uvidíme. Do jejich sestavy je docela těžké se trefit, protože taky mají spoustu zraněných hráčů, kteří se postupně uzdravují.

Co vaši hráči a jejich zdravotní stav?
Už bychom měli mít větší výběr. Dá se říct, že už se to hodně zlepšilo. Jsme už téměř kompletní, i když někteří hráči ještě dotrénovávají. Ale Zahradníček už nám odehrál celý zápas. Kromě Zlatohlávka vlastně všichni trénovali. Texl, Kerbr, Greššák i další jsou už v tréninkovém procesu. Na druhou stranu u některých je tam kondiční manko, tak uvidíme, jak se rozhodneme.

A co Jakub Plšek, na kterého je nabídka. Bude k dispozici?
To bych nekomentoval. Musíme počkat do soboty.

Jaký je zápas na Spartě pro vás osobně? Mluvil jste o tom, že má pořád zvuk. Rivalitu jste zažil třeba jako hráč Baníku…
Jako hráč jsem se na Spartu vždycky těšil. Naposledy jsem tam hrál, myslím, právě s Baníkem v mistrovské sezoně, kdy jsme remizovali 1:1. Bylo to krásné. Pěkný zápas, vyprodaný stadion, spousta lidí z Ostravy, takže fantazie. Myslím, že by to tak měl mít každý hráč. Sparta je pořád jméno, které má zvuk v Evropě. Hrát proti Spartě bylo vždycky něco navíc. Ale to platilo a platí i pro Slavii, nebo teď pro Plzeň.

I když jsou teď už několik let nahoře Slavia či Plzeň, tak se Spartou bývají zápasy asi nejvyhecovanější ze všech soupeřů. Čím to je?
Je to tak. Není to nic proti Slavii nebo ostatním. Ale ty zápasy se Spartou opravdu mají ještě něco navíc. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že dřív Sparta byla opravdu taková, jak se říkávalo, železná. Tu pozornost vždycky prostě přitahovala víc. A to platí vlastně pořád. I když se jí momentálně nedaří, tak to jméno stále táhne víc.

Je to velký rozdíl, když se na takový zápas chystáte v pozici hráče a jako trenér?
Je to spíš o typech lidí. Mě to třeba vždycky vyprovokovalo ještě k většímu nasazení. Když jsem byl v Baníku, tak to bylo jasné, rivalita se Spartou byla obrovská. Tam se nedalo absolutně nic podcenit nebo vypustit. To by nám fanoušci neodpustili. Byly to zápasy, na které se nejvíc těšili, ať v Praze nebo Ostravě. A já jsem to měl stejně. Byl vyprodaný stadion, hrálo se večer, krásné zápasy. Podle mě se na to musí těšit každý fotbalista. Pro takové zápasy fotbal hrajete a celý týden trénujete. Jako trenér to mám podobně.

Problém s motivací hráčů ale před takovými zápasy asi odpadá, ne? I když by měli brát každý zápas stejně, tak tady to jde samo.
Každý hráč je jiný. Jsou i takoví, kteří se naopak z takového zápasu mohou tzv. podělat. Na někoho to má opačný efekt. Je to o psychice, protože je to určitý tlak. Ale kdo chce hrát vrcholový fotbal a chce se někam posunout, tak se s tím musí naučit hrát a vlastně by se měl spíš těšit. Právě takové zápasy pod tlakem posouvají hráče výš. Když zvládne těžký zápas pod tlakem, tak ho to posílí. On se žádný zápas nehraje v lize jen tak snadno. I doma s Karvinou jste pod určitým tlakem, protože zase naopak musíte vyhrát. Ale tenhle zápas venku by měl být vlastně i trochu snazší.