Sigma je v tabulce po šesti kolech čtvrtá, prohrála jen jedinkrát, jenže situace s vynucenou přestávkou se zase opakuje.

„Nejhorší je, že nevíte termín, kdy by se mělo začít. Teď máme třetího listopadu, ale jestli se to pak opravdu uvolní, to teď asi neví nikdo,“ krčí rameny trenér Sigmy Radoslav Látal.

Radost mu ve čtvrtek udělalo aspoň rozhodnutí o tom, že profesionální sportovci mohou trénovat pohromadě.

„Situace se teď měnila každým dnem. V úterý, kdy jsme ještě mohli trénovat ve dvaceti, jsme kluky vyhnali na hřiště, i když hodně pršelo. Ve středu jsme se připravovali po šesti, teď už můžeme zase normálně, byť samozřejmě bez šatny. Ale aspoň tak,“ doplnil Látal, který v rozhovoru prozradil třeba to, v jak velkých problémech byl tým před zápasem s Plzní, nebo kým plánuje nahradit Václava Jemelku a co mu ryšavý stoper vzkázal z Belgie.

Předpokládám, že možnost trénovat pohromadě, je pro vás zásadní věc. Po malých skupinkách dlouhodobě připravovat tým asi nejde, ne?

Prožili jsme si to samé už na jaře při první pauze. Nebyli jsme na to zvyklí a bojovali jsme s tím. Teď by to snad mělo být lepší. V úterý jsme ještě trénovali do dvaceti. Kluky jsme odpoledne vyhnali na hřiště, a udělali druhou fázi, i když hodně pršelo a hráli jsme devět na devět. Trénovat v plném počtu je veliká výhoda.

Nepřemýšlíte nad tím, že máte trochu smůlu? Povedly se vám úvodní zápasy jara, přišla pauza. Teď jste dobře rozjeli podzim, zase přijde pauza.

V hlavách tohle máme, to je jasné. Hodně jsme přemýšleli, co jsme během koronavirové pauzy v jarních měsících udělali špatně. Proč jsme nevypadali tak dobře, jako jiné týmy, protože některým to vyloženě prospělo. Proč chyběla agresivita, kterou jsme měli v zimě a v prvních zápasech. I proto jsme pozměnili režim pro toto období. Zkusíme udělat něco jiného. Uvidíme, jak to bude tentokrát.

Je to vlastně metoda pokus-omyl? Těžko asi z něčeho vycházet, když všichni zažíváme toto poprvé v historii.

Ano, to je jedna věc. Ale dalo by se s tím i tak pracovat. Jenže je tu i druhá věc a sice, že na jaře jsme neznali datum, na které tým připravujete. Teď máme dáno 3. listopadu. Ale nikdo asi neví, jestli se to opravdu uvolní, nebo ne. Situace není příznivá, to všichni vidíme. My se teď připravujeme na tento termín, ale je asi ve hvězdách, jestli opravdu budeme hrát.

Myslíte si, že by se fotbal měl i přes tu situaci hrát? Fotbalisté celou dobu neustále chodí na testy a pro lidi, kteří by měli zůstat doma, by to mohla být určitá vzpruha. Měli by se na co dívat a tak dále…

Řeknu to takhle. My máme například zakázaný přístup do kabin. Nerozumím rozdílu, když ve fabrikách chodí lidé do šaten v úplně jiných počtech než my. Mnohdy po stovkách. A nikdo se netestuje. My dodržujeme přísná hygienická opatření, byli jsme v šatnách rozdělení do více místností. Ale po našem pracovním výkonu se stejně musíme osprchovat až doma. Hlava mi to nebere. Přes to všechno ale samozřejmě zcela akceptujeme nařízení. I nám onemocněl kustod a nemá lehký průběh. Se všemi lidmi cítím. Není to snadné pro nikoho.

Pojďme zpět k fotbalu. Po posledním zápase s Plzní jste na tiskovce kvůli vyloučení nebyl. Berete teď s odstupem remízu 2:2?

Já musím říct, že ano. Neventilovali jsme to před zápasem moc, ale měli jsme obrovské problémy. Vypadli nám kvůli onemocnění Greššák, Mandous, který měl výbornou formu a dostal se i do reprezentace, i Zmrzlý. David Houska čtrnáct dnů netrénoval a před zápasem měl jediný trénink. Po průběhu zápasu to možná vidíme trochu jinak, ale brát to musíme. Klukům jsem říkal, že proti silnému soupeři jako Plzeň potřebujeme odehrát zápas bez chyb a to se nám nepovedlo.

Třeba hned po prvním gólu, kdy Plzeň rychle vyrovnala…

Dali jsme první gól a měli jsme to uklidnit a chvíli udržet. Na kluky jsem volal z lajny, abychom se nepouštěli do riskantních situací. Bohužel. Cítíme, že se možná dalo vytěžit i víc, ale ten bod bereme.

Celkem máte po šesti kolech bodů třináct. Dá se říct, že je to výrazně víc, než jste čekali?

To můžeme říct, že jsme to nečekali, když budu upřímný. Na druhou stranu na tiskové konferenci před sezonou jsem to už říkal, že mužstvo je jiné. V kabině, v trénincích, jak se pracuje, jak se při té práci mluví. K tomu přibyl faktor Romana Hubníka, o tom už bylo řečeno mnoho. Je vidět, jak moc udělají zápasy jako byly s Libercem, nebo ve Zlíně, které jsme oba vyhráli 1:0. Přesně tohle se nám v minulé sezoně nedařilo. Možná snad ani jednou. Kdybychom jich polovinu zvládli, byli jsme v minulé sezoně šestí nebo sedmí a hráli jsme úplně jinou skupinu. Každý musí vidět, jaká změna v tom týmu je. Jak na hřišti pracuje. Měli jsme i štěstí s Libercem při penaltě, ale pak už jsme je do ničeho nepustili. Ve Zlíně jsme byli pod tlakem na konci a zvládli jsme to. Pod tlak se dostanete vždycky. Tým, který prohrává začne více riskovat, nakopávat.

Jeden hráč přece mužstvo nedělá. Jak je možné, že díky Romanu Hubníkovi se stane taková změna. Je to vůbec možné?

Je to obrovská pomoc. Ale není to jen on. Změnilo se více věcí, především atmosféra v kabině. Aby fungovala kabina, to je věc, na které si zakládám. Všude jsem to tak měl. A že tady nefunguje, o tom jsem mluvil hned po svém příchodu. Že je tam něco špatně. Teď je to zcela jiné. Když jsem s týmem nemohl být před Libercem, tak mi volal i sportovní ředitel Minář, že z týmu cítí úplně jinou energii. Že chtějí uspět, že tým společně žije. To má pak vliv i na hráče. Stačí se podívat třeba na Radima Breiteho. Přišel ve složité situaci, nám to pak nešlo, teď je to úplně jiný hráč.

Vy sám cítíte zadostiučinění. Od nás novinářů i od fanoušků byla na vaši osobu kritika a určitý tlak. Byť jako hráč jste asi prošel i horšími situacemi…

Upřímně, já se na to snažím nereagovat. Stejně jako teď, když jsem dostal cenu pro trenéra měsíce. V naší branži je to tak, že jste jednou nahoře a jednou dole. A většinou je to tak, že dole jste za malý moment a nahoru pak šplháte dlouho. Tak to chodí.

Asi ale cítíte vnitřní uspokojení, že práce se daří a že jste všem ukázal. Nebo ne?

Samozřejmě pro mě a můj pocit je to dobré. Že jsem neupustil od své práce a tím, čím jsem získal nějaké úspěchy v Polsku a jinde, se začalo dařit i tady. Taky jsem věděl, že mužstvo prostě nejde natrénovat jen tak, potřebujete čas. Nejde to ani za tři, čtyři, pět měsíců. Teď jsem mluvil s Vencou Jemelkou, který mi říkal, že v Belgii měl jedny z nejlepších testů. Že byl pochválený, že je dobře připravený. To je věc, která mě těší a ukazuje, že naše práce nese ovoce.

Prosadí se Václav Jemelka v Belgii?

Náznaky, že by měl odejít, už tady byly delší dobu. Nějaké nabídky jsme odmítli. Už před zápasem s Plzní jsem však věděl, že dostane povolení odjet na zdravotní testy, i když jsme nevěděli, jestli to nakonec celé dopadne. Přejeme mu to, asi jako každý, protože je to poctivý klub a byl tady několik let důležitým článkem týmu. Belgickou ligu znám. Lehké to mít určitě nebude, protože lehké to není v zahraničí nikde. Ale věřím, že naváže výkony, které ukazoval tady v Olomouci a prosadí se tam.

Jak těžké jej bude nahradit?

Je to velký zásah. S Romanem na sebe byli zvyklí, věděli už, co od sebe čekat, protože jsme to formovali už od letní přípravy, kdy Víťa Beneš vypadl. Ty první ligové zápasy Vašek s Romanem odehráli skvěle. V tomto nám pauza může prospět. Víťa se nám vrátil a poctivě trénuje, je tam i Florent Poulolo, kterého jsme koupili jako stopera. Hrál i na defenzivním záložníkovi, ale to není jeho místo.

Proti Plzni jste ho ale právě tam postavili.

Taky jsme to hodně zvažovali. Dá se říct, že do poslední chvíle. Ještě s námi nehrál, je tam stále jazyková bariéra, ten post je v sestavě důležitý a tak dále. Nakonec to ale na první zápas zvládl velmi dobře. Počítáme s ním ale na stopera a teď je to tak, že by měl hrát buď Víťa, nebo on. Jak říkal i Venca Jemelka, vedle Romana se hraje dobře, protože si vás podiriguje. Je to velká pomoc, ale výkony musí podat každý sám.