Stejně jako v posledním dvojzápase se Zlínem ukázala Sigma dobré, ba přímo skvělé okamžiky.  

Zároveň se ale borci v modrém nevyhnuli fatálním chybám. Konečné deváté místo je tedy tak nějak odpovídající.

Kouč Václav Jílek na bouřlivé tiskovce po posledním zápase hovořil o pocitu velkého úspěchu z toho, jak Sigma přestála těžké chvíle, když se na začátku jara ocitla v sestupovém pásmu.

Respekt za jarní vzepětí si Sigma jistě zaslouží. Stejně jako za vskutku důstojnou reprezentaci české ligy v pohárové Evropě.

Na druhou stranu zapadnout by neměla ani negativa, která celý ročník ukázal. Nejde jen o ostudné domácí podzimní porážky či rovnou výprasky s Bohemians, Baníkem nebo Mladou Boleslaví.

Sigmu v celém ročníku doběhly mezery v kádru. Na podzim se tým nevypořádal s odchodem Uroše Radakoviče, druhého stopera z vlastních řad se najít nepovedlo.

Díru zalepil až příchod Víta Beneše, který aspiruje možná i na nejlepší přestup v rámci celé ligy.

Kdyby se udělovala cena za nejužitečnějšího hráče jako v jiných sportech, z olomouckého týmu by byl jednoznačnou volbou.

Přesto na obranu Sigma doplatila v klíčovém závěru soutěže, kdy jí vypadli oba stabilní krajní beci Michal Vepřek a Martin Sladký.

Rovnocenné, nebo alespoň solidní náhrady Sigma prostě neměla.

Jemelka, Falta i Zahradníček byli mimo své tradiční posty přinejlepším průměrní.

Povoláním krajní obránce Juraj Chvátal pak vysloveně vyhořel.

Byť ho trenér Jílek v průběhu sezony dlouho bránil a na poslední tiskovce sezony se kvůli němu dokonce dostal do emotivní slovní přestřelky s novináři, nakonec musel sám uznat, že Sigma bude muset zastupitelnost na krajích obrany v létě řešit.

Zase. Protože nedostatek krajních beků je v Olomouci dlouhodobá záležitost. Pokud nejsou k dispozici dostatečně kvalitní náhrady ve vlastních rezervách, měly už dávno přijít odjinud.

Na všechno se však musí pohlížet i v reálných ekonomických souvislostech s přihlédnutím k tomu, že klub, který je už několik let v podstatě na prodej a čeká na svého vysněného mecenáše, si rozhodně nemůže na přestupovém trhu dovolit rozhazovat.

Pakliže se na výše uvedeném nic nezmění, nezbývá Sigmě než být v jednáních o posilách stále stejně obratná jako v případě zmiňovaného Víta Beneše.

Jinak se do Evropy podívá, jen když se jí tak jako loni zázrakem vyhnou zranění i karetní tresty a ještě si někdo z favoritů vybere slabší rok. Taková je realita.

Sečteno, podtrženo. Devátá příčka není žádný velký průšvih, ale ani nic, za co by se mělo dlouze tleskat.