Obránce Milan Kerbr se pomalu dostává do provozní teploty. Letní posila Sigmy doufá, že už definitivně odhodila starosti se zády a začne sbírat stabilně zápasové minuty.

Kompletních devadesát zvládl ve dvou ligových utkáních za sebou. Jak v Ostravě, tak v sobotu s Mladou Boleslaví z toho byla remíza 2:2.

Jenže zatímco bodový import ze Slezska, navíc vydřený v závěrečné desetiminutovce byl vítán, plichta s Boleslaví je jasná ztráta. Zvlášť, když Sigma vedla doma 2:0, pak ale během minuty dvakrát nechala soupeře udeřit.

„Ani nedokážu říct, co se tam stalo. Vím jen, že když jsme dali gól na 2:0, tak jsme si v kruhu, když jsme slavili, s klukama řekli, že se teď trochu zatáhneme a budeme se pět nebo deset minut soustředit na dobrou defenzivu. Bylo to neskutečné. Ještě nikdy jsem nic takového nezažil a asi ani nezažiju,“ kroutil po utkání hlavou Kerbr.

„Myslím, že jsme v těch chvílích měli co dělat, abychom se z toho zvedli. Ani jsme se nerozkoukali a bylo to ze stavu 2:0 najednou 2:2. Nebyla to pr…,“ dodal.

Poděkování divákům

Sigmě se ale podařilo po dvojitém k.o. zvednout.

„Podpořili i diváci a hnali nás dopředu, což nás nakoplo. Posledních pět nebo sedm minut jsme Boleslav zatlačili do její šestnáctky. Měli jsme tam střely, centry, rohy…“ vykládal Kerbr, který sám mohl rozhodnout. Po jeho hlavičce v nastaveném čase zachránilo Boleslav břevno.

„Je to škoda, že se k nám nepřiklonilo štěstí a nestrhli to ještě na 3:2. Takový je ale fotbal. Za stavu 2:0 jsme si možná mysleli, že už to dokopeme a na konci nás to vytrestalo,“ uvažoval.

„Musíme zvednout hlavy. Myslím si, že výkon nebyl tak špatný. Mělo to nějaké parametry a i diváci nám po zápase tleskali. Chtěl bych jim poděkovat,“ dodal třicetiletý fotbalista, jenž zatím v olomouckém dresu nasbíral šest ligových startů.

Tři (téměř) celé zápasy už odehrál v srpnu, pak se ale opět ozvala záda, která mu zhatila angažmá na Kypru.

„Věděli jsme, že to bude trvat, byl skoro rok bez fotbalu,“ říkal trenér Sigmy Radoslav Látal.

Dobrou zprávou je, že teď už by mělo být všechno v pořádku.

„Hodně jsem pracoval na kondici. Zápasové tempo je ale samozřejmě něco jiného. Myslím, že ještě tak jeden dva zápasy bych potřeboval, aby to už bylo optimální, pokud budu tedy hrávat, pochopitelně,“ usmál se syn bývalého olomouckého útočníka, který na Andrově stadionu sázel góly v devadesátých letech minulého století.

Očima trenéra Látala
„Když Milan přišel, věděli jsme, že bude potřebovat ještě čas. Operace zad byla těžká a on dlouhou dobu nehrál. Byl vlastně rok bez fotbalu. Po trénincích byl pak hodně unavený a necítil se dobře. Už je mu 30 let a je chytrý. On sám už dobře ví a cítí, jestli to je, nebo ještě není ono. Takže jsme postupovali vždycky po nějaké domluvě s ním. Počítáme s tím, že se do toho bude ještě nějakou dobu dostávat.“