Kliknutím zvětšíte
Pětkrát v řadě jste nastoupil v základní sestavě Sigmy, máte čísla v podobě asistencí. Jste v nejlepší formě v kariéře?
Myslím, že je teď nejlepší. Dříve mě hodně provázely zdravotní komplikace. Musím zaklepat, zdraví teď drží, což je nejdůležitější. Pochopil jsem, že jenom trénink nestačí, takže hodně na sobě pracuji i mimo něj. Makám na sto dvacet procent, snažím se věnovat hlavně kondiční a silové stránce a teď se mi to vrací. Cítím se fakt dobře.
Vy jste nakoukl do základu již na podzim, dal jste první ligový gól Slavii, ale po následném utkání na Bohemians jste ze sestavy vypadl. Trenér Jílek mluvil o lehkovážnosti a nespokojenosti s přístupem.
Dříve jsem nebyl vždycky koncentrovaný a někdy mi situace ujela. Musel jsem na tom v hlavě zapracovat. Není to pouze o přístupu v zápase, ale i na tréninku. Když na něm více makáte, je to vidět i v utkání. Koncentraci mi trenér vyčítal, ale tehdy byl soupeř lepší a mně zápas nevyšel, což se někdy stane. Nesedlo mi to a kouč udělal změnu, kterou jsem přijal. Nekopal jsem kolem sebe a trénoval pořád dál. Doufal jsem, že šance opět přijde.
Přišla teď a asi můžeme říct, že jste ji chytil lépe?
Asi ano. Celkově se nám daří a dlouho jsme neprohráli, i když jsme se v šatně bavili, že je lepší třeba dvakrát prohrát a dvakrát vyhrát než jen remizovat. Jsou tam i nějaké body pro mě, i když góly a asistence neřeším. Je to jen plus, ale jsem rád, když utkání zvládneme týmově.
Přece jenom ale musíte mít radost z těch pěti asistencí, že vaše centry levačkou k něčemu jsou.
Je to pěkné, ale od toho tam také jsem. Trenér mi asi věří, když mi dal důvěru zahrávat standardky. Snažím se je kopat tak, aby z nich byly góly a přidat k tomu také něco ze hry. Myslím, že levačku jsem měl dobrou už od malička, kdy jsem hrál na kraji a mým úkolem bylo hodně centrovat. Na druhou stranu ta pravá úplně dobrá není, ale to je pro nás leváky typické (úsměv).
Pouze Antonín Růsek má z týmu více asistencí (6) než vy. Nemáte v kabině sázku, kdo jich bude mít více?
Vůbec. Já jsem do tohoto rozhovoru ani nevěděl, kolik jich mám. Jen jsem věděl, že měl Tonda speciální dres za krále asistencí. Oba určitě upřednostníme týmový úspěch.
Hodně se mluví o vašem ročníku 1999. Je vás v kabině áčka hodně, jaké to je?
Příjemnější, než když jsem přicházel v osmnácti a byl jsem v šatně sám takový samotář. Teď je to super a není to jen o nás. Celkově máme skvělou partu, rozumíme si s třicetiletými kluky a je nám jedno, jestli půjdeme na jídlo nebo kávu s někým starším nebo naopak mladším. Rozumíme si všichni, což je základ k nějakému většímu úspěchu. Myslím, že se to ukazuje i na hřišti, kde jeden makáme za druhého a držíme pospolu.
Jiří Sláma očima trenéra Václava Jílka:
„Jirka momentálně těží ze své přednosti. Má skvělou kopací techniku, dostává se do finální fáze a je schopen dát přihrávku do šance nebo zakončovat. Zapadl velmi dobře i co se týče organizační složky. Dostal se do fáze, kdy převýšil ligový průměr a je z něj kvalitní ligový obránce. Nemrzí mě, že jsem jej na podzim ze sestavy vyndal, protože si to pamatuji. Důvod byl jasný, po Slavii přišel výkonnostní propad v utkání na Bohemce. Nebyli jsme spokojeni s tím, jak k tomu přistupoval, byl lehkovážný. Mluvil jsem s ním o tom i teď, když vystřídal Ondru Zmrzlého, že je potřeba, aby udržel koncentraci i přístup. Jirkova největší devíza a změna je v celkovém myšlení a přístupu, jak vnímá odpovědnost.“
Ale právě s vaším vrstevníkem Ondrou Zmrzlým bojujete o místo. Jaké to je?
Dříve byla výhoda, že Ondra hrál středního záložníka a já kraj obrany. Pak jsem odešel do Pardubic a z Ondry udělali levého obránce. Neovlivníme to, je to naše práce, ke které konkurence patří. Je to dobře nastavené, je tady zdravá konkurence. A že to vyšlo zrovna na Ondru, tak to jsem si mohl také říkat předtím, že hrál místo mě. Bohužel to tak je, musíme se s tím smířit. Náš vztah to nijak neovlivňuje, chápeme, že fotbal tyhle věci přináší, musíme s tím počítat, že když se někomu nedaří, půjde tam druhý a hrát bude ten v lepší formě.
Sigma často mění rozestavení. Hráváte na tři stopery nebo na čtyři obránce, ve kterém systému se cítíte lépe?
Je mi to jedno. Už od mládeže jsem byl takový, že jsem vyměnil za zápas tři pozice - nastupoval jsem také ve středu zálohy, klidně i na stoperovi. Nemám problém s tím, jestli hraji ve čtverce nebo trojce. Při trojce je to lepší, že se více útočí, mám tam větší možnosti do ofenzivy a na centry, ale většinou se rozestavení dělá podle soupeře.
O víkendu vás čeká Slavia, proti které jste v lize debutoval a také dal první gól, který stál za to. Pustíte si jej občas?
Ze zápasu jsem si ho vůbec nepamatoval, takže pak jsem se na něj hned kouknul. Pořád mě někdo označoval a kluci mi posílali video, ale jinak z toho nežiji. Viděl jsem ho párkrát po utkání a pak už si ho nepouštěl.
Přijde nějaká další vaše premiéra proti sešívaným?
Vůbec to tak nevnímám. beru to jako každý jiný zápas. Čeká nás asi nejkvalitnější tým v Česku a i když se teď nepotýká s nejlepší formou, tak vnímáme, jak jsou doma silní.
Mluvíte v kabině o pohárech?
Myslím, že je chce uhrát každý a udělat v Olomouci po delší době větší úspěch. Chceme hlavně do šestky. V poslední době jsme to měli tak, že když jsme se někam vyšplhali a dotáhli, tak jsme to nakonec pokazili.
Vraťme se ještě ke startu vaší kariéry, šel jste do Pardubic, ale naskakoval pak spíše za třetiligové béčko.
Když jsem přišel, tak jsem byl hned nemocný. Pořád mě bolelo břicho a zhoršilo se to natolik, že jsem musel rychle do nemocnice, kde jsem dlouho ležel. Zjistili mi zánět střev, dostal jsem antibiotika a dlouho nehrál. Potom jsem dostal v utkání náraz, vypadalo to na lehčí zranění, ale nakonec z toho byl výhřez plotýnky. Také jsem s tím dlouho laboroval. Teď cvičím a je to jen lepší a lepší. Když to ale shrnu, tak jsem se potýkal se zraněními a vůbec jsem se nedostal do formy, v jaké jsem odcházel ze Sigmy. V tu dobu to vypadalo, že bych se mohl prosadit, ale zranění mě hodně zabrzdilo.
Jak tedy angažmá v Pardubicích hodnotíte?
I přes zranění pozitivně. I ty negativní věci mě posilnily. Bylo hezké hned první rok postoupit do ligy. Měli jsme skvělou partu a s kluky si píšeme doteď.
S čím jste se potom vracel do Olomouce?
To bylo náročnější. Měl jsem v Pardubicích opci, kterou mohly uplatnit, ale Olomouc si mě stáhla, takže jsem tušil, že chtějí postoupit s béčkem. Bylo to složitější na hlavu, že jsem tam hrál první ligu a tady třetí. Byl to velký skok.
Takže vás mrzelo, že Pardubice opci neuplatnily?
Úplně nemrzelo, přijal jsem to, jak to bylo, nemohl jsem s tím nic udělat. Snažil jsem si pořád říkat, že jsem v Olomouci mezi áčkem a béčkem a že když budu makat, tak šance přijde i tady. S béčkem jsme postoupili a to je vždy hezké i s těmi oslavami. Navíc jsme to zvládli s velkým náskokem.
Jak s vámi komunikoval trenér Jílek?
Říkal mi pořád, že mám být trpělivý, že mě sleduje. Chodil jsem na tréninky s áčkem, na zápasy s béčkem. Bylo to náročné, ale pořád se mnou mluvil, že je na mně vidět zlepšení a šance přijde.
Vy sám jste si neříkal, že je to ze třetí ligy do té první daleko?
Úplně by mi to nepomohlo, kdybych si to říkal a byl bych sám proti sobě. Chtěl jsem makat, chodil jsem cvičit sám i s kondičním trenérem. Dělal jsem všechno pro to, abych se ve všech věcech zlepšil a myslím, že se to povedlo.
Nyní se hodně mluví o vašem kamarádovi Mojmíru Chytilovi. Probíráte jeho možné přestupy i spolu?
Určitě se o tom pobavíme. O nějakých nabídkách mi říkal a já mu to přeji. Nebyl bych úplně dobrý kamarád, kdybych mu říkal ať zůstane tady, i když by to bylo hezké. Chápu, že se chce posunout a je to pro něj jen dobře.
Údajně se občas vydají vaši rodiče, Chytilovi a Zmrzlí společně na zápasy Sigmy i do zahraničí. Jaké to je?
Jak jsme z jednoho ročníku, tak se známe od devíti let. Rodiče s námi jezdili na všechny turnaje. Já jsem to měl ještě složitější, protože jsem z dalekých Mikulovic. Když byl problém s cestováním, tak se domluvilo spaní u Moji nebo Ondry, abych nemusel jet pozdě večer domů. Vycházeli mi vstříc a určitě mi to ulehčili. Byl jsem za to rád. Stále si volají a mají dobrý vztah.
V Sigmě jste tedy dlouhá léta, v dětství to dojíždění muselo být náročné.
Začínal jsem v Mikulovicích, kde mě chvíli trénoval i můj táta, ale pak jsem odešel do Jeseníku. Jenže tam byly nějaké problémy s přestupem a já jsem nemohl hrát zápasy. Už v tu dobu jsem jednou za týden, dva jezdil do Sigmy na tréninky. Brala si mě na různé turnaje a podobně. Měla zájem a táta se naštval a šel jsem do Olomouce. Bylo to náročné, je to hodina a půl cesty, musel jsem chodit ze školy dřív a přijížděl jsem domů pozdě večer. Rodiče museli chodit dřív z práce, táta si naddělával hodiny, naštěstí ale měli taková zaměstnání, že to šlo. Ve třinácti jsem pak šel na internát.
Váš táta Libor trénuje v krajském přeboru Jeseník. Jaký je trenér a nesnaží se vám stále radit?
On je takový přátelský. Jak hrají krajský přebor, tak to nehrotí, i když umí také zařvat. U mě to měl od malička nastavené tak, že je rodič a nesnažil se být mým trenérem. Občas mi řekl, co jsem mohl udělat jinak, ale že by mi půl hodiny u večeře domlouval, to ne. Vždy zastával názor, že jsou od toho trenéři a nechtěl se jim do toho motat.
16
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
