Kromě velmi solidního výkonu přidal nevysoký krajní obránce či záložník gól – hlavou.

„To jsem v mistráku asi ještě nikdy nedal. I když já ani vlastně nevím, jestli to bylo hlavou nebo ramenem,“ smál se.

„Ale gól se počítá. Byl důležitý. Vyhráli jsme a za to jsem hrozně rád,“ dodal fotbalista, který celý ligový zápas odehrál po nekonečných 11 měsících.

Podobnou situaci jako při gólu jste měl už v prvním poločase. Tam chyběly centimetry?
Chyběl kousek. Soupeř mě tam zezadu trošičku postrčil. Tam jsem si to teprve připravoval a podruhé už to vyšlo.

Překvapil vás pak na začátku druhého poločasu prostor, který jste při gólové hlavičce měl?
To ani ne. Čekal jsem, že tam balon přiletí a pro obránce je to v takové situaci vždycky těžké, když si útočící hráč dobře naběhne. Spíš mě možná překvapilo, že jsem to tak trefil, protože nejsem zrovna hlavičkář.

Celkově byl asi zápas složitější, než napovídá konečný výsledek, že?
Jasně. Tím, že jsme dali rychlý gól, Teplice najednou neměly co ztratit. Hrály jakoby v pohodě, zatímco my jsme byli bojácní. Asi pod tím tlakem, že jsme ztratili dva zápasy, ve kterých jsme vedli. Naštěstí jsme si to ale nakonec pohlídali.

Vy jste u těch nezdarů nebyl, ale z ostatních jste cítil, že právě toto je důvod, proč byl výkon nejistý?
Je to složité. Vždycky když prohráváte, tak to z vás spadne a začnete hrát nebojácně, naopak tým, který vede, se začne podvědomě spíš bát. Asi nemůžu říct, že bych to z ostatních cítil, to ne. Ale někde to tam asi opravdu bylo. Věřím, že dnešní výsledek nám do dalších zápasů pomůže.

Nejvíc šancí měly Teplice až po vyloučení v deseti. Jak je to možné?
To už opravdu nemáte co ztratit. Když je vás o jednoho míň, tak musíte riskovat a hrajete vabank. Buď to vyjde, nebo ne. Kdybychom jim dali gól na 3:0, tak by se nejspíš položili a věřím, že bychom ještě i další góly třeba přidali.

Fotbalisté olomoucké Sigmy nastoupili proti Teplicím v bíločerných retrodresech
Sigma v retrodresech skolila Teplice dvěma rychlými údery

Klíčové tak kromě gólů nakonec byly i zákroky brankáře Reichla.
Reichy nás podržel. V této sezoně dostal šanci a chytá dobře. Můžeme mu za dnešek poděkovat.

Na hřišti jste plnil během zápasu několik rolí. Chvíli jste byl klasický bek, pak halvbek. Jaké to bylo?
Posouvali jsme to tam pořád. Chvíli na tři, chvíli na čtyři obránce. Bylo to takové zajímavé. Ale já jsem hlavně rád, že hraju. Neřešil bych to. Máme dvě rozestavení a trenéři nás na to připravují. Víme, kde má kdo zhruba být. Jenom je důležité uvědomit si a říct si, jestli hrajeme zrovna tohle, nebo tohle.

Taky jste ligový zápas odehrál po 11 měsících a rovnou celý.
Na konci jsem toho měl opravdu už plné kecky. Doufám, že dál už to bude jen lepší a lepší.

Nečekal jste, že by šance už mohla přijít dřív? Nějakou dobu už s týmem trénujete naplno.
Po tom zranění to bylo ještě složité. Trénoval jsem, ale neměl jsem odehrané zápasy. A zápasové tempo je přece jenom něco jiného než trénink. I dnes to to bylo něco jiného, než když jsem byl třeba hrát za béčko. Je to fakt velký rozdíl.

Jak těžké to pro vás bylo tak dlouho bez fotbalu?
Bylo to dlouhé. Po pár měsících už se mi zdálo, že by to mohlo jít. Jenže mě koleno pořád bolelo, nezlepšovalo se to. A potom mi přišlo, že mě to všechno zničehonic pustilo. Snad už to takhle vydrží.

Teď už je zranění definitivně zapomenuto?
Musím to zaklepat. Koleno mě nebolelo. Už to necítím, ani v hlavě to nemám.