„Všichni vidí za angažmá v Rakousku jen finance, ale když se to spojí s kvalitou, tak je to o to příjemnější,“ přiblížil Binar.

Kromě tohoto angažmá pomáhá mladým talentům jako trenér ve fotbalové akademii Volf Soccer Academy, v níž působí i bývalý ligový útočník Sigmy Olomouc Zdeněk Klesnil.

Jak jste se k této práci dostal?

Přes bývalého spoluhráče z Uničova Ladislava Koutka jsem se spojil s Ladislavem Václavským, který je šéftrenérem pro Olomouc. Pak už šlo všechno rychle. Naučil jsem se základy metodiky, zúčastnil se pár kempů a od loňského září jsem začal trénovat naplno. Ještě nemám trenérskou licenci, ale asi to v budoucnu napravím. Ve fotbale bych se chtěl pohybovat celý život a ani trénování v klubu bych se nebránil.

Takže z vás bude trenér?

Každý fotbalista přemýšlí, co bude dělat po konci kariéry. Mě lákají funkce jako vedoucí mužstva nebo fotbalový skaut. Ale jsem zastáncem toho, že tohle musí člověk dělat na profesionální úrovni a jako práci na plný úvazek. Dostat se na nějakou takovou pozici na úrovni první nebo druhé ligy by byl pro mě malý splněný sen.

Co je cílem vaší akademie?

Pomáhat mladým fotbalistům a fotbalistkám zlepšovat své schopnosti a dovednosti. Práce je o tom, aby to svěřence bavilo. Pro mě je odměna i motivace, když se mi dostane pod ruku někdo, kdo udělá za půl roku trénování obrovský krok vpřed. To je přesně to, proč to děláme.

Jaká je práce s dětmi?

Řeknu to na rovinu. Rodiče mají zájem o to, aby děti sportovali, což je správně, ale často se stává, že rodič chce mnohem více než samotné dítě. V tom vidím problém. Na druhou stranu je s některými radost trénovat. Raději budu mít kvalitativně slabšího jedince, který dělá vše naplno než někoho, kdo má všechny předpoklady, ale neváží si toho a makat se mu nechce. Děti si musí uvědomit, že jsou na tréninku kvůli sobě, a ne kvůli nám trenérům, ne kvůli mamince. Zároveň by měly mít na paměti, že máme za náš fotbalový život kontakty, a když vidíme někoho, kdo má talent a poctivě trénuje, tak jej velmi rádi doporučíme někam, kde by se zase mohl posunout.

Změnila se nějak podoba tréninků při omezeních?

Normálně jsme trénovali ve skupinkách. Většinou má každý kouč pět až deset svěřenců. Teď jsme rádi, že můžeme trénovat alespoň individuálně.

Vy nyní působíte v Rakousku.

Hraji šestou nejvyšší soutěž za Hainfeld. Do Rakouska se jezdí z velké části kvůli financím, ale když se to spojí s kvalitou, tak je ježdění příjemnější. V týmu máme mnoho mladých hráčů, kteří prošli akademiemi ve Vídni nebo St. Pöltenu. V soutěži je i rezerva Amstettenu hrajícího druhou ligu. Některé zápasy se navíc hrají večer a dají se zařadit na úroveň divize či krajského přeboru.

Takže vám cestování nevadí?

Jsem na něj zvyklý. Při angažmá v Opavě jsem hostoval v Hlučíně, kam jsem dojížděl de facto každý den. V Zábřehu na Moravě jsme sice s klukama bydleli, ale i tak jsme pendlovali každý týden. Následovalo pár sezon v Uničově, kde jsem část mého působení dojížděl téměř denně 75 kilometrů z Opavy. Působil jsem pár měsíců také na Slovensku. Takže to není žádný problém.

Jaká je momentálně situace v rakouských soutěžích?

Podobná jako u nás. Mají dané datum, do kterého se musí začít trénovat, jinak sezonu zruší. Před startem musí být pětitýdenní příprava, což je rozumné a logické.

Není ve hře váš návrat do Česka, třeba do Uničova?

Touhle otázkou jste mým bývalým spoluhráčům nahrál na smeč. Vracel jsem se tam totiž už dvakrát. Ale nemyslím si, že nastane hattrick. K Uničovu mám velký vztah a když je volno, jezdím se na něj dívat, ale nedokážu si teď představit, že bych naskočil do tak kvalitní soutěže. Ale nikdy neříkej nikdy.

Ani do Litovle, odkud pochází vaše přítelkyně?

Napadlo mě to, když jsem se vracel po operaci kolene. I teď s Litovlí za normálních okolností trénuji Mají vynikající kolektiv, který může bojovat o špici tabulky. Momentálně si ale nedokážu představit, že bych se fotbalově vrátil do Česka.

V Rakousku jste spokojený?

Nadmíru. Vážím si toho, že v Hainfeldu začínám už třetí sezonu, protože udržet se takhle dlouho v jednom týmu není jednoduché. V Rakousku člověk neví, na čem bude za dva týdny. Musíte pořád dokazovat, že jste posila, jinak není důvod, aby vás platili.

Jak se v této situaci udržujete?

Naše akademie působí kromě jiného i v Kanadě a také v Ugandě. Jsme zapojeni do kampaně Run for Uganda, což je charitativní projekt, kterým chceme finančně podpořit právě mladé fotbalisty v Africe. Za mě je to neskutečná věc, fantastický nápad, díky kterému můžeme spojit sportování a pomoc lidem, kteří to nemají v životě tak lehké, jako my. Na Instagramu mají veškeré informace. Je to založené na jakékoliv pohybové aktivitě – běh, jízda na kole, běžkách nebo bruslích. Za každý kilometr by měl dobrovolník poslat korunu na účet. Od začátku roku už se vybralo něco kolem 4 tisíc dolarů, takže se to rozjelo celkem parádně a sám jsem zvědavý, na jakém čísle se zastavíme.

Tomáš Binar

Věk: 29

Pozice: záložník

Noha: pravá

Kariéra: Opava, Hlučín, Zábřeh, Uničov, Makov (SK), Spratzern (Rak.), Hainfeld (Rak)