„Na Sigmu chodím pravidelně. Jsem přece jen členem dozorčí rady, tak kdybych nechodil, funkcionáři by mi vynadali,“ směje se již dvaasedmdesátiletý trenérský bard.
A jak se mu zamlouvá aktuální stav olomouckého fotbalu? „Co se týče výsledků, tak občas Vaška Jílka pochválím a jindy, když prohrají, mu raději nevolám. Vidím to tak, že bychom potřebovali vylepšit ofenzivu, protože jinak má mužstvo kvalitu a některé jeho výsledky jsou perfektní,“ má jasno legendární John.
Kromě A-týmu pracoval Uličný několik let u Sigmy i jako trenér mládeže. I dnes však má dokonalý přehled o tom, jak si stojí budoucí sigmácké naděje.
„Máme výbornou mládež. Něco o tom vím. Znám dobře i mládežnické trenéry. V kategorii U-19 jsme také byli několikrát mistry republiky,“ říká spokojeně. „Jsem tedy pro to, aby se mladým dával v áčku dostatek prostoru. Na druhou stranu ale ne za každou cenu. Stále máme v kádru hodně zkušených borců, jako jsou Hubník či Jemelka,“ dodává.
Hraáli jsme pomaleji, ale více technicky
Petr Uličný před trénováním prožil i poměrně bohatou hráčskou kariéru. Během ní nastupoval kromě své rodné Kroměříže i za Spartu, Plzeň a právě olomouckou Sigmu. Ukončil ji pak v roce 1983, tedy před necelými čtyřiceti lety. Není proto divu, že se pustil i do srovnávání fotbalu jako takového.
„Když jsem fotbal hrával já, byla to úplně jiná hra. Byla mnohem pomalejší, zato ale techničtější. Dnes je to spíš taková atletika. Rozhodující je rychlost, souboje a míč se posílá z prvního až druhého dotyku,“ srovnává.
Rada jako stejná krevní skupina
Po hráčském období pak přišlo i to trenérské, ve kterém byl John ještě mnohem úspěšnější. A hlavně viditelnější.
„Za svou kariéru jsem dostal hodně pokut, několikrát jsem byl i vyhozen z lavičky a teď mám ze všech těch nervů nemocné srdce. Proto jsem rád, že jsem v důchodu a můžu se na to všechno už jenom v klidu dívat. Stejně jako můj idol Karel Brückner a jiní slavní vysloužilí trenéři,“ usmívá se známý bouřlivák, který ihned navázal jedním podobným příkladem ze současnosti.
„Tak třeba Péťa Rada je moje krevní skupina. Je to navíc i borec, který mě předběhl v počtu trenérských startů a bude ještě jistě sbírat další. Přeji mu proto hodně štěstí a pevné nervy,“ pokyvuje uznale hlavou.
A jak jako zástupce odcházející fotbalové generace vidí tu mladou, která bude český fotbal reprezentovat v letech příštích? „Budoucnost českého fotbalu vidím pozitivně. Mládež máme dobrou, občas někteří kluci hrají i v zahraničí a pokud budou v mládežnických kategoriích i dobří trenéři, tak můžeme být v budoucnu znovu dost dobří,” hodnotí.
Rivalita s Chladilem
V nedávném vydání fotbalového podcastu s názvem „SigmaJede” zavzpomínal Johnův kamarád a bývalý spoluhráč Jan Chladil na dobu, kdy spolu hráli v Sigmě a při trénincích v tělocvičně spolu vždycky sváděli velice tvrdé souboje.
„To byly krásné časy. Je pravda, že jsme vždycky hrávali proti sobě a oba jsme samozřejmě chtěli vyhrát. No a když mě nahněval, tak jsem to do něj narval a on mi to chtěl vrátit….tak jsme se kolikrát málem porvali,“ směje se. „Milan Máčala nebo Karel Brückner nám pak rozdali pokuty a jelo se dál,“ dodal ještě se smíchem v hlase.
Fanouškovská rozpolcenost
I když je Uličný, jak sám říká, srdcem Sigmák, dělá mu nyní fotbalovou radost ještě jeden klub. Tím je jeho rodná Kroměříž, která v současnosti vede tabulku MSFL o pět bodů a má tak solidně nakročeno k postupu do 2. ligy. Má to ale jeden háček. O těch pět bodů méně má na druhém místě béčko olomoucké Sigmy.
„Je to super! Jsem teď akorát trochu rozpolcený, protože přeji zároveň postup i našemu béčku. To ale bohužel nejde. Tak si to spíš užívám a nechávám to na fotbalovém osudu. Ať nakonec postoupí lepší,” uzavřel Petr Uličný.
