Osobnost Deníku

Jaké to bylo hrát po letech zase úplně vlevo?

Dozvěděl jsem se to asi dva dny dopředu, tak jsem se na to připravil. Nic nového, hrál jsem tam celou kariéru, jenom jsem si to potřeboval vyzkoušet v tréninku. S trenérem jsme se bavili, že je to v pohodě a nemám s tím problém, abychom nemuseli překopat celou sestavu.

Pamatujete, kdy naposledy jste hrál vlevo?

V Turecku dva, tři roky zpět, když to byl ještě můj post. Na druhou stranu se to nezapomíná. Je rozdíl v tom, že víc útočím, dostal jsem se do šancí. Bavilo mě, že tam má člověk více náběhů, snaží se to rozbít a má šancí dát gól. Na stoperu jsem víc na míči a snažím se vymyslet, aby dali gól spoluhráči.

Postupem času jste víc útočil.

Chtěl jsem dát gól, cítil jsem, že mi to tam o centimetry dvakrát uteklo. U té tyčky jsem to mohl dát Juldovi do prázdné. Měl jsem udělat lepší rozhodnutí, ale udělal jsem takové, jaké jsem udělal. První poločas byl lepší než druhý. Nebyli jsme nebezpečnější, ale chyběly nám kousky, abychom se dostali do šancí. Ve druhém už jsme nehráli a nezvládli jsme ho. Byly tam čistě jen dlouhé míče, souboje, které jsme prohrávali a balon neudrželi. Nebyla tam mezihra. Ani jsme příliš nehráli přes levou stranu, kde nás dobře zavřeli. Neměl jsem prostor ani náznak. Celkově se nesmíme bát udělat chybu.

Po té vaší šanci se pískal ofsajd. Vám nebo Lukáši Julišovi?

Juldovi, ptal jsem se i rozhodčího, protože jsem si to hlídal. Měl jsem to před sebou a levý obránce nebo stoper byl nízko, takže jsem věděl, že já být nemůžu. Jak už jsem ale říkal, udělal jsem špatné rozhodnutí.

Snažil jste se to dát brankáři mezi nohy?

Ano, protože proti mě vystoupil. Byl jsem překvapený, protože jsem si myslel, že budu mít více času, zpracuji si to a podívám se, kde stojí. Ale já jsem si míč zpracoval a on byl dva metry přede mnou a uvědomil jsem si, že jsem to měl dát Juldovi. Tlačil jsem to tam vším. Nejenom očima, celým tělem, ale bohužel ani štěstí tam nebylo.

O poločase šel do brány Tadeáš Stoppen, měl jste k němu nějaký proslov?

Táda to vzal dobře. Ukázal tam i průnikovku, kterou dával po zemi. Za mě super. Takhle bych si představoval, abychom hráli od brankáře. Měli bychom se snažit něco vymyslet, nejsme soubojový tým. Rádi bychom spíše hráli na míči, ale pořád nám tam něco chybí.

V Liberci jste nehrál, ale Sigma působí v úvodu jara zafuněná, čím to je?

Nehrál jsem, ale viděl jsem to. Teď jsme také seděli v kabině a bavili jsme se. Nevíme, čím to je. Důležité je, že se udržela nula vzadu. To vždycky rozhoduje. Do ofenzivy musíme něco udělat a doufám, že příště zase bude nula a dáme gól.

Co zranění ruky?

Dobrý. Stalo se mi to při generálce, hlídal jsem se, abych byl ready na první kolo. Bohužel, nevinný souboj, ani jsem nepředpokládal, že se může něco stát a druhý den jsem se dozvěděl, že to mám zlomené. V Liberci to nešlo. I s Hradcem jsem hrál pod prášky. Musel jsem si to hlídat, nesmím na to spadnout, takže jsem padal na loket, ale snažil jsem se odvést maximum. Štve mě, že jsme nevyhráli, sice je to bod, ale beru to jako další ztrátu.

Dlouhé auty házet nejdou?

Nebudu říkat, že nejdou, aby si soupeři neřekli a doufám, že příští zápas už to půjde.