V létě ale trenéra Jílka přesvědčil. Být zdravý, naskočil už na Spartě. Takhle si obnovenou premiéru odbyl až proti Pardubicím a ve velkém stylu. Třemi asistencemi pomohl k výhře 3:2 a prvním bodům v sezoně.
„To se mi povedlo naposledy v žácích,“ usmál se. A pak se rozpovídal i o tom, proč mu to napoprvé na Hané nevyšlo.
Jak jste si užil návrat do Olomouce a první zápas? Něco podobného jste asi nečekal, že?
Je to úplně něco jiného, než jsem očekával. Návrat jsem si skvěle užil. Radoval jsem se, že jsem zpátky a že tady zase můžu hrát. Jsem moc rád, že jsme to zvládli a já jsem týmu mohl pomoct. Asistence jsou jen bonus.
Prolétlo vám před zápasem hlavou první nepovedený rok v Olomouci?
Vůbec. Snažil jsem se na to vůbec nemyslet. Už když jsem na Slovensku v létě skončil, tak jsem měl v hlavě jen to, že se chci vrátit a že chci dokázat, že na ligu mám a že za Olomouc můžu hrát. Sám vím, že rok, který jsem tady strávil, nebyl z mojí strany dobrý. Nebyl jsem správně mentálně nastavený, ale ani po sportovní stránce to nebylo dobré. Teď jsem šel do přípravy s tím, že si místo vybojuju zpátky.
Co vám na daly dva roky na Slovensku? Vypadáte, že jste dorazil ve skvostné formě?
Fotbalově mi to asi nedalo moc. Podmínky ale byly dobré. Poznal jsme super lidi, kteří mi lépe nastavili hlavu. Našel jsem trochu jinou cestu. To mi velmi pomohlo.
Můžete to trochu rozvést?
Rok, který jsem byl tady, nebyl ideální. Když to tak řeknu, tak jsem byl debil. Trochu mi bylo všechno jedno. Hodně jsem se hádal. Vyhledával jsem konflikty. Bylo by to na déle. Ti lidé, o kterých jsem mluvil, mi ukázali cestu jako meditaci a podobně. Přenastavil jsem si mentalitu.
Pojďme po vašich asistencích. První padl po signálu, kdy jste přízemní přihrávkou našel Vepřeka. Na tréninku při nácviku vám to ale prý moc nešlo.
Byl to asi první zápas, co jsem v životě kopal rohy (směje se). Dozvěděl jsem se to včera na tréninku, když nám vypadl Pablo. A vážně to vůbec nebylo ono. Ani dnes na rozcvičce jsme nebyl schopný dát centr. Všechno si to ale nakonec sedlo. Jsem moc rád.
Druhý gól Zifčáka, opět po vašem rohu, byl pro vývoj zápasu hodně důležitý Vyšlo to tak, jak jste si to naplánoval?
Ani náhodou. Byl to konec poločasu. Byla tam pasáž, kdy jsme honili míč a byl jsem zatavený a na ten roh jsem šel asi minutu a půl. Chtěl jsem to poslat na přední tyč a uletělo mi to. Chvála Bohu, že si to tam Zif našel. Nebyla to tedy vůbec má zásluha.
Třetí asistence na Martina Hálu byla ale nádherná. Krásná přihrávka mezi obránci. Dal jste někdy krásnější?
V zápase se mi asi lepší nepovedla. Na tréninku to zkouším a občas to vyjde. Byl tam docela velký prostor. Hálič ale taky udělal skvělý náběh a pak to skvěle vyřešil.
Rostlo vám postupně sebevědomí? Vypadalo to, že pak vymýšlíte jeden pas krásnější než druhý.
Každému hráči jde sebevědomí nahoru, když se mu pár věcí povede. Ale já jsem to nebral nijak zvlášť. Byly to rohy a kluci si ty míče skvěle našli. Polovina zásluh je jejich. Cítil jsem se ale dobře, takže pak jsem mohl vymyslet i něco navíc.
Jaké cíle a ambice máte před sebou v Sigmě?
V první řadě chci být zdravý a hrát pravidelně. Vybojovat si místo v sestavě a být pro tým oporou. Upřímně taky řeknu, že mám rok do konce smlouvy, takže bojuji o novou a celou svou budoucnost. Fotbal je sport, který miluji a chci se v něm dál zlepšovat.
