Proč jste se rozhodl pro přestup do Slavie?

Jednoznačně kvůli sportovní stránce. Bylo mi patnáct, určitě mi neslíbili, že budu za dva roky v áčku, ani jsme se o tom nebavili. Ale věděl jsem, že když budu výkonnostně pokračovat tak, jako jsem začal v Sigmě, tak bych se k tomu mohl časem dopracovat.

Váš přestup vyvolal v Sigmě pozdvižení. Vnímal jste to i v mladém věku?

Ten rozruch mezi týmy jsem vnímal tehdy i dlouho po tom, co jsem přestoupil. Rozhodně jsem nečekal, že nějaký patnáctiletý špunt může někoho zajímat. A dávat to do souvislosti s tím, že jsem odešel za penězi nebo za Číňany… Ale podržela mě rodina, agentura i kamarádi v Olomouci, kteří stáli za mnou.

Za dva a půl roku ve Slavii jste získal titul v dorosteneckých kategoriích U17 a U19, letos chytáte v juniorské Lize mistrů a připsal jste si první start ve FORTUNA:LIZE. Docela dobrá bilance…

Výkonnostně jsem udělal velký posun. Nechci říkat, jak by to teoreticky bylo v Sigmě, ale jsem naprosto spokojený s tím, co pro mě Slavie do této doby udělala. Posunul jsem se díky práci trenérů, kteří mi dávají prostor, mají ve mě důvěru a nebojí se dát do brány někoho mladšího.

To určitě nebojí, do brány vás poslali jako druhého nejmladšího v historii Slavie, když vám bylo přesně osmnáct let, jeden měsíc a šestnáct dní. Kdy bylo jasné, že si připíšete první ligový start proti Bohemians Praha?

Bylo to dva nebo tři dny před zápasem. Koli (Ondřej Kolář pozn. red.) mi říkal, že si chce odpočinout, a v ten samý den jsem se to dozvěděl i od trenérů. Snažil jsem se pak hlavně psychicky připravit a naštěstí ze mě nervozita spadla po dopolední rozcvičce. V utkání jsem ani nevnímal, co je to za zápas nebo kolik je na stadionu lidí.

Navíc jste při premiéře vychytal vítězství a nulu. Jaké byly reakce trenérů?

Byli hlavně rádi, že jsem to zvládl psychicky, protože v zápase na mě moc střel nešlo. Spíše jsem si to musel odřídit a odehrát nohama. Celkově si nikdo nestěžoval. (úsměv)

Řadíte premiéru výše než výhru nad Barcelonou v juniorské Lize mistrů?

Debut v lize před tolika lidmi byl pro mě určitě víc.

Ale i vítězství 3:2 proti slavné akademii La Masia vás muselo potěšit, ne?

Určitě, byl to jeden z největších zápasů, co jsem hrál! A navíc se šťastným koncem, což těší o to víc, protože utkání mohlo dopadnout i obráceně. Barcelona je určitě nejtěžší soupeř ve skupině, což potvrdila naopak u nás doma. Tam nás rozebrali a ukázali své kvality.

Momentálně máte sedm bodů jako druhý Dortmund. Bavíte se o postupu?

Určitě chceme postoupit, ať už z prvního nebo druhého místa. Porazili jsem dva těžké týmy a rozhodnou poslední dva zápasy. Snad se to podaří.

Krátce po vašich osmnáctinách jste podepsal nový pětiletý kontrakt. Co to pro vás znamená?

Znamená to pro mě hodně, jsem rád, že mě neberou jako neambiciózního gólmana. Cítím to i na trénincích, že jim nejsem jedno a mají zájem se mnou pracovat. I proto je ta smlouva delší.

Jaké jsou teď vaše nejbližší cíle?

Určitě se soustředím na udržení v áčku Slavie a předvádění co nejlepších výkonů v juniorské Lize mistrů. A taky je pro mě prioritou úspěšné dokončení gymnázia v Praze.

Autor: TADEÁŠ SPURNÝ