Ve středu proti Trnavě jste nastoupil téměř po deseti měsících k zápasu, jak se po něm cítíte?

Jsem strašně rád, že jsem mohl nastoupit a zdraví mi dovoluje se částečně zapojit. Vím, že je přede mnou ještě nějaká práce a cesta, abych se dostal do úplného maxima, které bych si představoval. Doufám, že to půjde co nejrychleji. Noha teď drží, je celkem v pohodě. Spíše je to ale o síle, na které musím zapracovat.

Takže vás ještě nepustí do některých herních situací?

Nejsem si ještě tolik jistý při odrazu z ní nebo rychlých změnách směru. V tomhle tam nějaké limity jsou. Start v zápase mám také proto, že jsme tady od nabírání kondice a ne pro herní a taktické věci do ligy. Pro trenéry je důležitější kondiční část a mně pomohlo, že jsem mohl nastoupit.

Bylo těch dvanáct minut v zápase jiných než trénink?

Velká hra u nás na tréninku má tempo, ale v zápase je jiné. I na tom tréninku však cítím, že nejsem tam, kde bych chtěl být.

Měl jste před startem strach z nějakých soubojů?

Ráno jsem to asi řešil, ale jak jsem tam naskočil, tak to ze mě opadlo. Ani nervózní jsem nebyl, spíše plný očekávání, jak budu po takové době vypadat. Jsem na sebe asi dost přísný. Ale když si vezmu vývoj zranění, tak od doby, kdy jsem začal v říjnu trénovat, jak mi to doktoři doporučili, tak nastal posun a pomohlo mi to v hlavě, že to jde správným směrem.

Když jste nastupoval, spoluhráči hlasitě tleskali. Nedojalo vás to?

Samozřejmě dojalo. Kluci mě podporují po celou dobu zranění. Ví do detailů, jak to všechno bylo složité. Vůbec se nevědělo co a jak. Řešilo se, jestli se bude operovat nebo ne. Byl jsem v nejistotě. Všichni jsme si představovali, že to nebude nic vážného. De facto to nic vážného není, po nějaké době mě to ani nelimitovalo, ale ve fotbale se s tím fungovat nedalo.

Zdroj: Michal Muzikant

Čekal jste takovou reakcí?

Celkem i jo, protože kluci tady na soustředění ke mně mají poznámky, že jsem zpátky. V tom je šatna super.

Nedělají si srandu, že přišel nový hráč nebo nová posila?

To taky, ale v těchto věcech jim ještě odseknu nebo je krotím, že to není úplně ono.

Máte zase z fotbalu radost?

Mám radost, že můžu trénovat a dělám s týmem všechno. Ještě to asi nedělám v takové rychlosti, jako bych si představoval nebo jako by to čekali trenéři, aby to bylo do ostrého zápasu. Jsem rád, že je tam vzestupná křivka a potvrdila se cesta, kterou zvolil doktoři, že jsem neměl podstoupit operaci. Musím být trpělivý, že se noha bude den co den zlepšovat.

Co přesně se vám tedy stalo?

Bylo to z ničeho nic. Ráno jsem vstal a cítil jsem mravenčení na noze. Myslel jsem, že jsem si nohu přeležel. Dorazil jsem na trénink a pořád jsem to cítil. Možná to byla trošku moje chyba, i když pochybuju, že by to něco zvrátilo, ale nikomu jsem nic neřekl a šel jsem do tréninku. Nedával jsem tomu vážnost, necítil jsem žádné oslabení. Udělal jsem jedno kolečko rozklus a začal jsem cítit, že se to zhoršuje. Necítil jsem v noze žádnou sílu a šel jsem dolů. Trénovali jsme na umělce v Řepčíně a maséři mě vezli na stadion, kde už jsem nedokázal vystoupit bez pomoci.

Tipsport Malta Cup: Sigma Olomouc - Spartak Trnava, Tadeáš Stoppen
Proti Trnavě byli vidět Moses či Stoppen. Jílek: Elbel musí pracovat na taktice

Jaká byla tedy diagnóza?

Potom už to bylo rychlé, jel jsem na rezonanci, a to už jsem měl fakt šílené bolesti, na nohu jsem nemohl. O pár dní později jsem měl výsledky a bylo jasné, co mi je. Mám vyhřezlou plotýnku. Výhřez je malý, ale špatně je, že mi zasahuje do kořenu nervu. Tím pádem to jde až dolů do končetiny, proto tam byla otázka, jestli operace. Od všech specialistů jsem slyšel, že v žádném případě. Takže jsem začal cvičit, jezdit hodně po fyziu. Jezdil jsem do Prahy, do Českých Budějovic, kde mi nastavili nějaký plán, který dodržuju doteď. Když jdou kluci do posilovny, tak mám svoje věci, co cvičit. Dělám různé věci i před tréninkem, takže v tomhle se to pro mě změnilo.

Masér Kamil Skopal říkal, že máte posunutý práh bolesti. Bylo to pro vás něco nového?

Ty první dva dny asi jo. Pro mě bylo vůbec nemyslitelné, že když se vám něco stane v zádech, tak vás to dožene až do nohy. To pro mě bylo úplně nové, že něco takového jde. Myslel jsem si nejdřív, že mám něco se svalem.

Zdroj: Michal Muzikant

Vy jste říkal, že byste na operaci šel.

Bylo to o tom, že nejsem tak trpělivý. Chtěl jsem, aby se s tím něco dělo, někdo mi to vyčistil a já měl jistotu, že to je dobré a pak už se budu věnovat jenom rekonvalescenci. Nikdo mi to nedoporučil, takže se zvolila tahle metoda. Bylo to ale spíše postupem času, protože první tři čtyři měsíce jsem necítil žádné rapidní zlepšení, takže jsem byl nervózní a někdy jsem si říkal, jestli nestojí za zvážení udělat menší zákrok.

Trenér Václav Jílek o Antonínu Růskovi:



„Logika věci je taková, že Tondovu minutáž budeme chtít zvyšovat, ale bude to také s ohledem na tréninkové zatížení. Uvidíme, jak bude noha reagovat, nechceme se dostat do stavu, že to bude kontraproduktivní. Tonda si prošel těžkou cestou a ještě není na konci. Ale už se to blíží. Věřím, že se podaří udělat pár kroků. Strašně mu přeji, aby se na hřiště vrátil a prožil několik produktivních měsíců. Jsem rád, že už nějakou minutáž zvládl. Věřím, že bude zase přínosem pro mužstvo.“

Jaké to bylo na psychiku?

Náročné. I doma jsem byl takový protivný. Když jste dlouhodobě mimo fotbal, tak vás to štve. Napadly mě také myšlenky, že už se do fotbalu nevrátím. Byl jsem z toho špatný, ale pak jsem si také říkal, že je blbost si tohle dávat do hlavy. Jsou lidé, kteří se z toho vyléčí a já ten výhřez nemám velký. Nastavil jsem se, že budu dřít a udělám pro návrat maximum. Každý týden jsem někde byl a udělal jsem pro to vše. Doufám, že se mi to vrátí.

Žil jste v té době s kabinou, když jste s týmem netrénoval?

To na tom bylo asi nejhorší, že jsem úplně vypadl z kabiny. Byl jsem sám. S přítelkyní a malou doma to bylo super, ale jak jste zvyklý na ten kolektiv na každodenní bázi, tak mi šatna nejvíce chyběla. Nebyl jsem v dění, protože jsem cvičil individuálně, jezdil na terapie a tak. Jak jsem dostal povolení k tréninku, že je to dobrý stimul pro nohu a musím ji zatěžovat, tak jsem se začal cítit lépe. Byl jsem každé ráno na stadionu a chodil zase do kabiny.

Objevil jste v sobě něco nového za těch deset měsíců bez fotbalu?

Těžko říct (úsměv). Já jsem fakt hodně nastavený na fotbal. Pro mě byl na prvním místě. Bylo super, že se nám měsíc po zranění narodila malá, takže jsem měl o myšlenky postaráno a mohl jsem vypnout. Ale stejně tam vzadu, když si lehnete, pořád přemýšlíte, že je to dlouhá doba, že chcete být zpět, co pro to udělat více a tak.

Sigma Olomouc trénuje na Maltě
PODÍVEJTE SE: Sigma trénuje na Maltě, k týmu se již připojil také Beneš

Bylo těžké si pustit fotbal nebo jít na Sigmu na zápas?

To zase ne. Já se rád dívám na fotbal a od toho zranění jsem nechyběl na žádném domácím zápase kluků. S týmem jsem žil, byl jsem v kabině, co to šlo. Myslím, že by mi to udělalo ještě hůře, kdybych ty zápasy nesledoval.

Před zraněním jste dostal úder do zad v utkání s Libercem a střídal jste. Mohlo se to zranění stát tam?

Doktoři nad tím také spekulovali. Byla tam připomínka, že jsem dostal kolenem na tu stranu. Mohlo to tím začít, ale stává se to i normálním lidem. Mohlo se to stát, že špatně cvičím nebo držím střed těla. Variant je víc.

Měl jste tehdy dobrou formu, bylo to o to horší?

Zpočátku asi ne, protože jsem nečekal, že to bude na takovou dobu. Myslel jsem, že budu za měsíc zpět. Ale když se to nelepšilo, oddalovalo, tak jsem vnímal, že je něco špatně.

Zdroj: Michal Muzikant

Musíte nyní změnit kvůli zranění styl hry?

Věci, které jsem byl zvyklý dělat, tak některé pohybově ještě nedovedu. Možná je to o hlavě, že se podvědomě bojím. Ale nejsem svůj, některé věci dělám tak, abych je zvládal a nepřitížil si.

Jak se cítíte fyzicky?

Kondička dělá také hodně. Necítím se ještě dobře, což je logické. Dá se na tom ale zapracovat, proto jsem rád, že můžu tréninky absolvovat.

Věříte, že ještě na jaře zasáhnete do ostrých zápasů?

Přál bych si to, věřím, že ano a udělám pro to vše. Osobně si cíle nedávám. Jediný je být zdravý, začít hrát, pomoci týmu a dostat se na výkonnost, v jaké jsem byl.