A teď, jak sám říká, sedí doma. „Protože akce reprezentační dvacítky byly zrušeny,“ vysvětluje současný asistent u reprezentace U20 a ikona olomoucké Sigmy, které skrze iniciativu reprezentovanou především Davidem Rozehnalem, nabízí pomoc s financováním.
Jak vás naplňuje funkce u národního týmu? Je to jiné, než v klubu…
Baví mě to hodně a je to pro mě důležité. Řešil jsem v poslední době dvě nabídky z klubů a pokaždé jsem dal najevo, že bych o místo u reprezentace nerad přišel. Práce je neuvěřitelně zajímavá. Získávám tam portfolio znalostí o mladých hráčích, kteří se připravují na mužský fotbal. U20 je takové béčko U21. Konfrontace s Němci, Italy, Portugalci, Nizozemci, je neskutečně zajímavá a obohacující. Získávám zkušenosti i po trenérské stránce.
Berete to i jako vklad pro práci v klubu. Znalost hráčů, ze kterých se budou rekrutovat v příštích letech ligoví fotbalisté se určitě hodí, že?
Rozhodně ano. Už v Jihlavě jsem z toho těžil. Ať už to byli kluci jako Pavel Šulc nebo Jan Fortelný. To byli hráči, které jsem mohl osobně poznat. A zkusit si je stáhnout k sobě na hostování. I když ve dvacítce jsou jen rok, ale i za tu dobu poznáte i charakter těch hráčů. Stoprocentně je to výhoda, když ty kluky znám osobně, než když mi je jen někdo doporučí.
Budoucnost pořád vidíte spíš na klubové úrovni?
Je to vždycky o domluvě a o nabídce. Jak už jsem řekl, nechtěl bych o práci u reprezentace přijít. V Jihlavě to fungovalo v pohodě, i když jsem byl třeba 8 dní na reprezentačním srazu. S asistentem Pepou Muchou byla spolupráce výborná, tak to nebyl problém. Je to přece jen čtyřikrát za rok, navíc v přestávce. Beru ale, že pro některé kluby by to problém být mohl. Musel bych to prostě respektovat a rozhodnout se.
Ztroskotala už nějaká nabídka angažmá právě na tomto?
Ne, to ne. Nikde to tak neřekli. Měl jsem jednu nabídku ze Slovenska, kde to zpočátku vypadlo, že by to byl problém. Ale nakonec i s tímhle souhlasili.
Slovensko jste řešil krátce před odchodem z Jihlavy. Proč to nakonec nevyšlo?
V Jihlavě jsem byl ještě pod smlouvou. Nabídka ale byla velice konkrétní. Jen to ale bylo trochu moc narychlo. Já jsem takový, že si musím věci důkladně projít a rozhodnout se s rozvahou. Problémem bylo, že my jsme sezonu končili pozdě kvůli covidu a oni už tím pádem začínali. Nakonec jsem to vyhodnotil tak, že jsme se nedomluvili.
A konec v Jihlavě?
Důvodů bylo víc. Během roku a půl jsem byl v Jihlavě maximálně spokojený. Opravdu maximálně a chtěl bych se tam ještě třeba v budoucnu vrátit. Během poslední doby jsem ale dostal dvě nabídky a v obou případech mě zajímaly. Jihlava mě ale nechtěla jen tak pustit a chtěla finanční kompenzaci, do které ty kluby nešly. Mám pořád ambici posunout se do ligy, minimálně to chci zkusit. Dohodli jsme se na tom, že vždy po polovině sezony, to znamená v zimě, nebo v létě, se budu moct rozhodnout a můžeme se dohodnout na ukončení smlouvy.
Což se také stalo…
Věděl jsem, že z Jihlavy bude dost hráčů odcházet. To se dělo celkem pravidelně i dřív, cíle ale zůstávaly stejné a jejich naplnění tím pádem bylo těžší. Kdybych věděl, že tým zůstane z větší části pohromadě, tak by to rozhodování bylo asi těžší. Věděl jsem, že přijdou úsporná opatření, muselo se jít s penězi dolů… Mělo to všechno na sebe návaznost. Rozhodl jsem se, že pro mě bude lepší, když budu pro případné zájemce volný a bez smlouvy. Rozešli jsme se ale s Jihlavou v dobrém.
Jak se zpětně díváte na baráž 2019, kde vás ostudně poškodili rozhodčí. Ještě ve světle poslední aféry kolem Romana Berbra. Pro celou Jihlavu i vaši kariéru to byl dost podstatný moment, že?
Po tom zápase mi honily hlavou opravdu všelijaké myšlenky. Byl i okamžik, kdy jsem byl přesvědčený, že s trénováním skončím, protože jsem si říkal, že tohle nemá žádnou cenu. Hodně mi pomohlo tehdy to angažmá u dvacítky, která mě naplňovala.
Tak moc vás nezdařený boj o postup zasáhl?
Byl to doslova direkt. Minimálně týden jsem z toho byl ohromně špatný, přešlý. Ženete se za postupem do první ligy. Můžete si zapsat úspěch, napravit reputaci po nepovedeném angažmá v Baníku, ale nestane se to. Do životopisu si to prostě nedáte. Nevím, co tam bylo, ale je fakt, že rozhodčí nám to prostě zhatil. To jsou věci, které vás neskutečně ubíjí. Člověk ale musí jít dál. Čas léčí všechno.
Je aktuálně nějaká nabídka na obzoru?
Zatím ne. Těším se na to, že nějaká přijde. Bohužel v covidovém stavu se teď situace neustále mění a momentálně bohužel nemáme ani ty reprezentační srazy s dvacítkou, takže sedím doma.
A studujete zahraniční soutěže, které zatím pokračují bez přerušení…
Ano. Ale mám z toho divné pocity. Když se člověk dívá na televizi a je v podstatě jedno na jakou ligu, klidně na ty nejlepší, na anglickou, na německou, tak ten fotbal bez diváků nemá šťávu. I mě jako trenéra a diváka některé ty zápasy ani nebaví a zdá se mi, že to nebaví ani hráče. Bez lidí tomu chybí glanc, šmrnc. Je to úplně jiné.
V poslední době se vaše jméno objevilo také v souvislosti se sponzorskou pomocí olomoucké Sigmě, kterou zaštiťuje David Rozehnal. Jaká tam je vaše role?
S Davidem Rozehnalem a dalšími lidmi jsme se domluvili, že za naši iniciativu by měl mluvit jeden člověk. A to je právě David. Je přímo v klubu, má možnost ho vidět zevnitř, je nejblíž i k jednáním. Uvidíme, jak to dopadne, všechno ukáže čas. V Sigmě jsem strávil devět let jako hráč a ještě další asi rok a půl jako vedoucí, asistent a trenér béčka. To samozřejmě musí zanechat stopu. Chtěl bych Sigmě pomoct.
A co třeba v jiné roli než je trenér?
Momentálně určitě vidím sám sebe jako trenéra. Chtěl bych ještě ukázat, že mám na to trénovat první ligu. To mě hodně láká. Na druhou stranu, jak jde všechno dopředu, tak i u trenérů se všechno omlazuje. V padesáti o vás řeknou, že jste zralý, ale jak se to posouvá dál, tak nastupují další a další mladí. Na profilicenci jsem absolvoval i management, takže v budoucnu, proč ne? Teď to ale nevidím.
