Kliknutím zvětšíte
„Fotbal jsem hrál již v průběhu mé hokejové kariéry, takže pokračování v něm byla pro mě jasná volba. Nastupoval jsem deset let za Sokol Příkazy. Do Blatce jsem se navíc přestěhoval, takže to byla asi ta nejrozumnější možnost. Navíc jsem tady spokojený. Je to přece jen okresní přebor, takže si zahrajeme jen tak pro radost a pak zajdeme na pivo. Můžu říct, že to splňuje přesně to, co jsem od toho očekával,“ pochvaluje si na úvod našeho povídání 40letý Radek Tihlář.
A na to, že se jedná o bývalého gólmana, má Radek v této sezoně skutečně velice dobrou mušku. V podzimní části II. třídy nastřílel již 11 branek a v tabulce střelců zaujímá velice slušnou šestou pozici, ve svém týmu je dokonce v této disciplíně nejlepší.
„Když jsem tady začínal, říkal jsem si, že než skončím, tak bych těch deset gólů dohromady nastřílet mohl. No a teď jsem jich dal už jedenáct za podzim. Ani pořádně nevím, jak se mi to podařilo,“ přiznává se smíchem na tváři.
To, že by však za jeho střeleckou úspěšnost mohl zvýšený hlad po fotbale způsobený dvěma posledními nedohranými sezonami, ale odmítá. „Musím říci, že fotbal mi teď v posledních dvou letech nějak vyloženě nechyběl. Naopak, měl jsem alespoň čas na práci okolo domu. Jakmile se ale začalo znovu, tak mě to samozřejmě zase baví a jsem za to rád,“ dodává bývalý druholigový hokejista, který si v dresu Mory a Šumperku vyzkoušel i druhou nejvyšší soutěž.
Postupu bychom se nebránili
Jak už bylo jednou řečeno, mužstvo Blatce působí v II. třídě, tedy okresním přeboru. V něm aktuálně figuruje na druhém místě s pětibodovou ztrátou na vedoucí hodolanskou Sigmu. Možným postupem do krajské I. B třídy se však nikdo zatím příliš nezabývá.
„Pokud bychom se v tabulce umístili na příčkách zaručujících postup do vyšší soutěže, tak bychom se tomu určitě nebránili. Když se to ale nepodaří a my budeme i nadále hrát okresní přebor, nikdo se jistě zlobit nebude. Zatím chceme prostě jenom hrát dobrý fotbal, který nás a naše fanoušky bude bavit,“ říká Tihlář, který tak potvrdil tamní pohodu.
Největší rival? Prostějov
Během svého hokejového působení prošel Tihlář celkově pěticí klubů, ve kterých strávil dohromady patnáct let svého života. Kde se mu však líbilo nejvíce? „Každé mé hokejové angažmá mělo něco do sebe. V Olomouci jsem začínal v sezóně, kdy se postoupilo do první ligy, což byl skutečně parádní zážitek. Pak jsem šel do Šumperku, tam to bylo taky fajn. Také se nám podařilo postoupit, ale hned další rok jsme zase spadli,“ vzpomíná.
„V Uničově byla dobrá parta. V Přerově to bylo super. Tam jsem znal většinu týmu ještě před přestupem, takže v šatně to fungovalo skvěle. No a pak přišla Poruba. V době, kdy jsem do ní přišel, se ten tým teprve začínal prosazovat na hokejové mapě a taky to tam nebylo vyloženě špatné. Strávil jsem tam tři roky a pak už s hokejem nadobro skončil,“ vypočítává blatecký sniper.
A na které zápasy nejvíce vzpomíná? „Když jsem hrál za Olomouc, tak se hodně řešilo derby s Prostějovem, na které vždycky přišlo hodně lidí. Možná ještě o něco víc to pak platilo v Přerově. Ve fotbale jsou pak pro nás nejprestižnější zápasy proti Hodolanům. Zajímavé je to i proti Grygovu, který je k nám, co se týče vzdálenosti, v podstatě nejblíže,“ říká.
Sám sympatický sportovec ale přiznává, že od konce své kariéry už ho to na led už vůbec neláká. „Od té doby jsem byl bruslit pouze jednou se synem. Kromě fotbalu se pak už vlastně žádným jiným sportům nevěnuji. Se starostí o dvě děti a prací by se to vážně kombinovalo jen velmi těžko,“ přiznal Radek Tihlář závěrem.
Autor: David Kubatík
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
