Zatímco v minulém ročníku dal v šestnácti duelech třináct branek, letos mu to pálí o mnoho více. V jedenácti zápasech nasázel čtyřiadvacet gólů. „V minulé sezoně jsem hrál záložníka, takže jsem na góly spíš nahrával. Teď hrajeme na jednoho útočníka, což jsem já a padá mi to tam,“ popsal rozdíl mezi jednotlivými sezonami.

A to není všechno. Málokomu se totiž stane, aby se trefil ve všech duelech.

„Nikdy se mi nic podobného nepovedlo. Ani jsem nečekal, že dám tolik branek. Spoluhráči na mě hodně spoléhají a jsem rád, že takhle můžu plnit svoji roli. Samozřejmě góly jsou zásluhou celého mančaftu,“ pokračoval skromně.

Útočník s druholigovou minulostí využívá obzvláště jedné zbraně.

„Jdou mi hlavně přímáky. Dávám z nich hezké góly a kluci mi věří, protože když něco takového je, tak k tomu jdu já.“

Takže, když se nedaří, úkol zní jasně. Spadnout okolo vápna. „Ale nemusíme si to ani říkat. Kluci nejsou hloupí, takže ví, že to je naše výhoda. Když to přijde, tak spadnou, ale většinou tam padám já.“

To však není jediná situace, ze které slaví nejlepší střelec třetí třídy své trefy.

„Určitě je mojí předností zkušenost, protože toho mám hodně za sebou. Celý život hraju útočníka a toho dělá útočníkem to, že ví, kam si má stoupnout,“ hodnotí bývalý hráč HFK Olomouc.

Možná i proto zaznamenal v souboji s Královou (9:2) pět zářezů. A to přesto, že jeho tým hrál v deseti lidech.

„To byl neuvěřitelný zápas. Všichni jsme předvedli famózní výkon. To se tak často nevidí. Ale v té soutěži, když dáte dva, tři góly, tak se soupeř rozhádá, hráči nejsou tak psychicky vyspělí, aby to zvládli.“

Tímto duelem jeho fazona neskončila. Postupně se totiž zahříval a přicházelo více a více gólů. Poslední tři zápasy před přerušením jeho formu odnesli postupně Chválkovice B, Slavonín B a Mladeč. Všem dal totiž hattrick. Není tedy divu, že z vynucené pauzy neměl ani trochu radost.

„Nemrzí mě to, ale hrozně jsem se naštval!“ Nebylo to jenom kvůli jeho osobní formě, ale kvůli celému mančaftu, jenž táhl sedmizápasovou vítěznou šňůru. „Ten vlak, když je rozjetý, tak se těžko zastavuje. A teď nás zastavil koronavirus. Nemyslím si, že by nás zastavil někdo jiný.“

Bouzov totiž pokračoval ve výsledcích z předchozí sezony, po které mu byl nabídnut postup, klub je ale odmítl. Chvíli to vypadalo, že nakonec přijde i o Pavlinského, svůj největší klenot.

„Neměli jsme moc hráčů a vyvíjelo se to špatně. Já jsem kvůli tomu chtěl skončit, protože mě nebavilo jezdit na zápasy v devíti lidech. Nakonec ale funkcionáři nějaké hráče sehnali a ti jsou na tuhle soutěž solidní.“

Ani zpětně, když vidí, s jakou lehkostí zápasy Bouzovští ovládají, odmítnutí okresního přeboru nelituje.

„Nikdy nevíte, jak by to ve dvojce vypadalo. Je lepší hrát nahoře než se trápit dole. Najednou by se nevyhrávalo a lidi by přestali chodit. Navíc na Bouzově jich moc není ani tak. Máme jednoho, dva na střídání, někdy ani to ne,“ prozradil kanonýr.

Že o fotbal nepřišel, to je nakonec rád.

„Člověk se aspoň nějak odreaguje po týdnu v práci a jsem rád, že se daří, protože atmosféra je úplně jiná, než kdyby se prohrávalo. Máme na Bouzově dobrý kolektiv.“

Proto by tentokrát Pavlinský spolu se svými spoluhráči mohl pomýšlet na posunutí výš.

„Někdo by chtěl postoupit, někdo ne. Já si myslím, že bychom ani ve druhé třídě vzadu nehráli. Když se slezeme, tak máme nadstandardní mužstvo,“ hodnotil.

Zastavit by je mohla kromě konkurentů právě pauza kvůli koronaviru.

„Myslím si, že by to tak mohlo být. Zase začne něco jako kdyby od začátku, ale těžko říct. Já se neudržuju. Jsem v práci a žádný volný čas vůbec nemám. V kondici se udržuju se synem,“ zakončil fotbalista, jenž má na starosti rekonstrukce bytů a domů.


Načítám tabulku …